Běžně kolem něj létají miliardy korun, přesto se až dosud Danielu Křetínskému jako jednomu z mála nejbohatších Čechů prakticky vyhýbaly jakékoliv skandály a kontroverzní situace.
Nepříjemné světlo na něj vrhla paradoxně až nenápadná, sedm let stará investice, která v jeho případě představuje spíš drobné – dva náhrdelníky Cartier dohromady za 508 tisíc korun.
Když pátý nejbohatší Čech a majitel Energetického a průmyslového holdingu (EPH) v úterý u soudu potvrdil, že právě tyto šperky věnoval tehdejší šéfce premiérova kabinetu Janě Nečasové (tehdy Nagyové), vyvstala kolem něj závažná otázka, na kterou příliš přesvědčivě neodpověděl.
Proč se právě Křetínský ocitl ve společnosti lobbistů a podnikatelů, kteří do stejného butiku v Pařížské ulici v Praze chodili nakupovat z předem vybraného seznamu dárků pro Nečasovou?
Sám Křetínský u soudu, který se zabývá obžalobou někdejší vlivné úřednice a v té době milenky premiéra Petra Nečase z krácení daně u darů za téměř 10 milionů, uvedl, že mezi ním a Nečasovou vznikl „přátelský vztah“ a že šlo pouze o „přátelské dary k Vánocům a narozeninám“.
Pravda, Křetínský má pověst nezvykle štědrého muže, který neváhá koupit dárky za desetitisíce korun i svým podřízeným, jenže v tomto případě nabourává teorii o jeho nezištné štědrosti kontext celého příběhu, o kterém se zatím příliš nemluvilo a který je potřeba si připomenout.
Daniel Křetínský
Jana Nagyová měla díky svému vztahu s Nečasem na českého premiéra mnohem větší vliv, než jaký vyplýval z její funkce státní úřednice. Možná i proto dostala v letech 2012 a 2013 desítky luxusních dárků mimo jiné od šéfa ČEZ Daniela Beneše nebo exministrů Tomáše Chalupy a Vladimíra Tošovského, byť se žalobcům nikdy nepodařilo prokázat, že šlo o úplatky.
Křetínský v té době šéfoval EPH, které mělo za sebou teprve tři roky existence, oproti současnosti bylo z pohledu tržeb sedmkrát menší, mohutná expanze do Itálie, Velké Británie, Maďarska nebo Francie ho teprve čekala a jeho byznys byl stále ještě orientovaný hlavně na českou energetiku.
S Pavlem Tykačem se zrovna soudil o dodávky uhlí pro elektrárnu Opatovice a od polostátní společnosti ČEZ kupoval její poloviční podíl v německých dolech Mibrag.
V roce 2012 se už ale také schylovalo k akvizici, která měla EPH, kde byl tehdy Křetínský ještě vedle skupiny J&T a PPF Petra Kellnera pouze v roli minoritního akcionáře, definitivně vystřelit do první ligy – získání podílu ve slovenské společnosti Slovenský plynárenský priemysel (SPP).
Zahraniční společnosti Gaz de France Suez a E.ON Ruhrgas, které v ní držely 49 procent, se chtěly ze Slovenska stáhnout a EPH pro ně byl z mnoha důvodů ideální partner. S cenou 2,6 miliardy eur, tehdy zhruba 66,5 miliardy korun, Křetínský souhlasil a proti nebyla zpočátku ani slovenská vláda, jež vlastnila zbylý podíl v SPP. Jenže zkraje října 2012 se celý obchod nečekaně zkomplikoval.
Tehdejší slovenský premiér Robert Fico totiž jednání o vstupu EPH pozastavil jako reakci na návrh francouzských a německých spoluvlastníků na zvýšení cen plynu v roce 2013. A navíc ještě začal mluvit i o jiných variantách včetně převodu podílu na úplně jiného zájemce.
Situace se nakonec uklidnila až na konci října, shodou okolností po Ficově návštěvě Česka, kde investici EPH řešil i s českým premiérem Petrem Nečasem. Ten se o tom ostatně zmínil i na společné tiskové konferenci: „Máme velký zájem i o vzájemnou spolupráci v dalších energetických oblastech, ať už se to týká plynu, kde v současné době probíhají i jednání o potenciálním vstupu českého investora do klíčového slovenského podniku SPP.“
Je otázkou, jestli nakonec sehrál větší roli český premiér, nebo osobní dopis Ficovi, v němž se Křetínský zaručil, že nehodlá zvyšovat cenu plynu na Slovensku, každopádně hned v listopadu slovenská vláda dala EPH zelenou a minoritní podíl v SPP včetně plynovodu Eustream, kterým proudí plyn z Ruska do Evropy a který dnes generuje většinu obratu EPH, se stěhoval do Česka.
Jen o měsíc později, v prosinci 2012, pak Křetínský daroval Nagyové náhrdelník z bílého zlata a diamantů Cartier Panthere Agrafe, který za 350 tisíc korun koupil o čtyři měsíce dřív v prodejně Cartier na rohu Pařížské ulice a Staroměstského náměstí, jen 300 metrů od své kanceláře.
A o necelý rok později, v červenci 2013, Nagyové věnoval k narozeninám, které oslavila jen tři dny po propuštění z vazby (v ní skončila kvůli obvinění z organizování zneužití pravomoci úřední osoby), ještě druhý náhrdelník Cartier Serpent Baby. Tentokrát za něj zaplatil jen 158 tisíc korun. A Petr Nečas? Ten už v té době premiérem nebyl – o měsíc dřív kvůli kauze Nagyová podal demisi.
„Co se týká ceny, může to působit extrémním dojmem, ale z mého majetkového pohledu a z pohledu toho, jak obdarovávám své blízké okolí, to tak extrémní nebylo,“ prohlásil u soudu Křetínský, jenž mimo jiné přiznal, že se s Nagyovou potkal čtyřikrát na večeři, poznal ji jako „silnou osobnost, která s ním komunikovala lidským a srozumitelným způsobem“, ale zároveň odmítl, že by za své dárky od ní očekával nějakou protislužbu.
A v reakci na tento text to odmítlo i EPH. „Je absurdní si představovat, že na transakci mezi dvěma předními energetickými firmami z Německa a Francie a tehdy česko-slovenským EPH, týkající se aktiv na Slovensku, by mohl mít český premiér nějaký vliv. Daniel Křetínský, ani EPH, ani žádná z jeho dalších firem, nezískala od vlády Petra Nečase jakoukoliv výhodu,“ uvedla firma.
Ani okolnosti, za nichž Křetínský tehdejší pravou ruku Nečase obdaroval, samozřejmě neznamenají, že by jeho vysvětlení nemohlo být pravdivé. Důvodů, proč chtěl Nagyové udělat radost, mohlo být hodně a žádný nemusel souviset s jeho byznysem.
