skip to main content
Dobrá karma

Češi vymysleli opalovací krém zachraňující životy afrických albínů

4 minuty čtení

Lukáš Houdek, koordinátor projektu HateFree Culture, pro Forbes.cz popsal, jak ho jedna malá náhoda přivedla až k tomu, že v současnosti spolu s českými chemiky pomáhá albínům v Africe. Ti často zbytečně umírají na rakovinu kůže, protože nemají k dispozici ochranné pomůcky. Houdek s dalšími českými dobrovolníky pro ně začal v provizorních podmínkách vyrábět levné opalovací krémy. A ty jim bez nadsázky zachraňují život.

Všechno začalo jedním postem na Facebooku. Před pracovní třítýdenní dovolenou v Ghaně jsem si domlouval rozhovor s albínským aktivistou Kwamem Andrewsem Dakhlem.

Ke zprávě mi ještě připsal: „Byl bych také moc vděčný, kdyby sis mohl dovolit přivézt pár krémů na opalování, protože tady jsou velmi drahé a většina lidí s albinismem si je nemůže dovolit. Rakovina kůže tu má proto na svědomí mnoho obětí.“

Mladý chemik moje nadšení nesdílel. Naopak, vynadal mi.

Prohrábl jsem koupelnovou skříňku, vytáhl dva kousky a zeptal se svých přátel na sociálních sítích, zda taky nějaké nemají. A nakonec jsem nedělal dva týdny nic jiného než organizoval sbírku krémů. A odvezl jich 70 kilo!

Mezi desítkami lidí, kteří nabízeli svou pomoc i krémy, se mi ozval také mladý brněnský chemik Vojta Kundrát, který se v Africe angažuje. A nadšení nesdílel. Naopak.

Místo toho mi (slušně) vynadal, že se jen vydávám po linii dobře míněné pomoci, která je ale k ničemu. Protože sice pár lidem načas pomůže, nic ale neřeší.

A tak jsme si plácli s tím, že já v Ghaně zkusím najít dostupné přírodní materiály na bázi tuků a olejů, které pak do Česka dovezu, a on se mezitím zeptá své kolegyně z Chemické fakulty VUT v Brně Andrey Němcové, zda by do toho s námi nešla a neposkusila se vymyslet jednoduchý a levný recept na výrobu opalovacího krému pro albíny. Hlavním kritériem bylo, aby si ho byli schopni jednoduše vyrobit sami.

Vznikl tak tříčlenný tým dobrovolníků, kteří po večerech řešili všechny podrobnosti. Díky dalším devíti stovkám lidí, kteří přispěli na Hithitu, se nám pak podařilo vybrat více než 300 tisíc korun. Ty posloužily na nákup základního vybavení a materiálu, který bude albínům stačit na rozjezd a postavení se na vlastní nohy.

Dodavatel nám namísto destilované vody prodal kyselinu do autobaterií.

V květnu mě Andrea v brněnské laboratoři naučila krém vyrobit a já za pár dní odjel do Ghany tu znalost předat dál.

Spolu s naším místním týmem, tvořeným z velké části z albínů, jsme během června zakládali naši polní manufakturu složenou z obyčejných plynových vařičů, jaké jsme mívali u nás na chatě, nerezových hrnců, lavorů a misek různých velikostí, které jsme nakoupili v supermarketu a na ulici.

Kyselý úspěch

Začátky byly hodně krušné. Většinu složení krému tvoří destilovaná voda. Nás však nenapadlo, že se nám ji v Ghaně nepodaří sehnat. Obvolávali jsme laboratoře a chemické společnosti, nikde ji prý nedělají, případně ani nevěděli, o co jde. Chodil jsem proto po ulicích a hledal na benzinkách. Nic.

Až nakonec se povedlo a kolegové sehnali pětadvacetilitrový barel. Mohli jsme tedy jet vařit. Jenže při ohřevu nás začalo něco strašně štípat v nose, až se později nedalo v laboratoři vůbec být. Utekli jsme a volali dodavateli, abychom zjistili, že nám namísto destilky prodal kyselinu do autobaterií.

Vodu jsme nakonec sehnali v jedné z nemocnic. Bylo to ale drahé a věděli jsme, že budeme muset zařídit výrobu vlastní.

Několikrát se nám krém při vaření v extrémních podmínkách – horko a vlhkost – rozpadl, až nás popadalo zoufalství, že se to nepovede. Pak ale najednou asi na třetí pokus za smíchávání vodní složky s olejovou ručním kuchyňským šlehačem začal vznikat krém. A my se skoro rozbrečeli.

Potvrdili jsme si, že to funguje i v Africe. Postupně jsme se z kilových zkušebních várek dostávali na pětikilové, a vyrobili tak stovku pilotních lahviček (krém jsme do nich načepovali plničem klobás z Česka – taky Vojtův nápad).

Krém jsme o pár dní později představili v Accře na konferenci o albinismu. A z nadšení, které mezi albíny z celé Ghany krém, jejž můžeme prodávat desetkrát levněji než v obchodech, vyvolal, jsme byli upřímně dojatí. Někteří si ho hned na místě zakoupili za 15 cedis (asi 60 korun), a stali se tak prvními zákazníky, se kterými jsme stále v kontaktu a sbíráme od nich zpětnou vazbu.

Malé zázraky

Aktuálně vyrábíme krémy s faktorem 30 (materiál nás vyjde přibližně na jeden dolar, prodáváme ho pak za tři) a dražší padesátku. Největší výzvou je dotažení registrace produktu u ghanských úřadů, a zejména logistika v souvislosti s chemickými filtry a dalšími materiály, které se v požadované
kvalitě v Ghaně sehnat nedají. Musíme je proto dovážet z Česka.

Do budoucna tak musíme nastavit takové procesy, aby si náš ghanský tým byl schopen materiály zajišťovat sám s naší malou pomocí a neprodražilo to cenu výrobku. Zatím totiž do Ghany vozíme materiály letadlem v našich zavazadlech, což není zrovna udržitelné řešení.

Je toho před námi ke stabilizaci výroby ještě zřejmě hodně, víru nám ale dodává dosavadní vývoj i nadšené reakce albínských uživatelů. Ukázalo se totiž, že složení krému, jehož hlavní složkou je bambucké máslo, nemá jen ochrannou funkci, ale dokáže také poměrně rychle hojit dřívější rány.

Lidé, kteří krém pravidelně užívají, hlásí, že se stav jejich pokožky nečekaně zlepšil a zahojily se jim také boláky od dřívějších spálenin od slunce. Albíni o krému čile diskutují na sociálních sítích a vyměňují si zkušenosti. Nedávno v jedné takové debatě napsala jedna matka: „Začala jsem krém používat před pár týdny na obličej své dcery. Dříve měla spáleniny a její kůže byla drsná, teď je její obličej zase jemný. Ten krém je zázrak.“