Aktuální vydání magazínu Forbes

Chleba z Brna. Pár pekařů rozjel byznys na kole a dováží pečivo až domů

Pošli to dál

Seznámili se před šesti lety. Tou dobou také založili svůj kvásek, který s sebou vozí na výlety i na dovolenou k moři.

Když jsou doma, tak z něj ale Michaela Kopečná a Antonio Carlini v Brně každý pátek upečou 200 kusů sladkého i slaného pečiva a to pak naložené do ošatky rozvážejí k zákazníkům domů. Dřív, než objednávky překročily jejich cyklomožnosti, to dokonce dělali na kole.

Čtěte také: Morava místo Provence. Úraz ho upoutal na vozík, on založil levandulovou farmu

Tak nějak vypadá aktuální brněnský pekařský trend. Mladý pár, jenž s touhle službou začal, mě právě v zaprášených zástěrách vítá ve dveřích pronajaté vily v brněnských Žabovřeskách, kde tenhle svůj byznys pojmenovaný Personaldinner-Carlini pečou.

Na stole je připravena bialeta s kávou a domem se line vůně teplého pečiva. Vystudovaní kuchaři Kopečná a Carlini neustále odbíhají kontrolovat do „laboratoře“, jak říkají svojí kuchyni, přípravně a skladu s moukou, jestli je právě se pečící chleba už hotový.

Je čtvrtek odpoledne a ten chleba je pro mne. Ten pro zákazníky, kteří si jej předem objednali přes jejich e-shop, se bude péct až zítra v šest hodin ráno. O tři hodiny později ho pak Antonio naloží do přepravek a ještě teplý rozveze k zákazníkům domů.

„Teď se nám ale tak zvýšily objednávky, že jsem musel přesedlat do auta. Na kola se chceme vrátit hned, jakmile seženu lidi, kteří nám s rozvozem pomůžou,“ říká. Ve vyhlášeném online pekařství si totiž zatím dělají všechno sami. Zkušenosti sbírali v Itálii.

„Před šesti lety jsme se seznámili a odjeli do mého rodného Turína, pronajali si malý restobar a právě tam jsme začali sami péct první chleba, celý proces jsme si zamilovali a stal se naší vášní,“ říká dvaatřicetiletý Antonio Carlini.

„Chtěli jsme mít dobrý základ, a proto jsme hned na začátku oslovili jednoho zkušeného pekaře a mlynáře, aby nám poradil nejen, jak chleba upéct, ale i z jaké mouky, volba té správné je přece základ,“ doplňuje svého partnera Michaela Kopečná, která pochází ze Slovenska, v Itálii si dálkově dodělala management a stála v jejich podniku za barem, i když neuměla ani slovo italsky.

A právě v té době založili svůj přírodní kvásek z mouky a vody, který si stále udržují a hýčkají. „Všude ho vozíme s sebou. Teď ho budeme brát na Sicílii, kam jedeme na dovolenou, abychom ho motivovali, dáme mu trochu sicilské vody z Liparských ostrovů. Obohatíme ho tak o další minerály,“ smějí se.

Když jim v jejich restobaru zvedl majitel budovy nájem, sbalili kufry a vyrazili provozovat vysokohorskou chatu do italských alp, kde se v pekařství dva roky zdokonalovali. A pak přišla nabídka vrátit se do Česka, do vinařské oblasti Lednicko-valtického areálu, a starat se tam o provoz restaurace přidružené k vinařství.

„Říkali jsme si že to bude krása jako v Piemontu, vinohrady, turisti, slunce za kopcem. Ale opak byl pravdou, jezdili k nám jenom cyklisti, kteří chtěli smažák, a polévka za 70 korun se jim zdála drahá,“ vzpomíná Kopečná a dodává, že po třech měsících, když skončila sezona, si řekli dost: Začneme makat na vlastním byznysu.

Ten ale není jenom o chlebu, kterého upečou přes 100 kusů týdně. Pár dělá také catering, organizují kurzy vaření a fungují i jako kuchaři do domu.

  • Něco navíc: Tip, jak správně uchovávat pečivo, aby zůstalo co nejdéle čerstvé

Pečivo musí být co nejvíc zabalené, ale ne udušené. To znamená, nebalte je do sáčku, ale do plátna, například do dvou utěrek, a dejte do chlebníku nebo do skříně. Jen tak položené v utěrce na lince vysychá kvůli průvanu. Takto uchované kváskové pečivo vám vydrží přes týden. Po čtyřech dnech ho stačí pohladit mokrou rukou a rozpéct v troubě na tři minutky a je zase jako čerstvé.

Čtěte také