skip to main content
Vánoce

Cink, cink, cink. Podnikatel obnovil výrobu tradičního českého svícnu

3 minuty čtení

„Miluju Vánoce. Škoda že jsou jenom jednou v roce,“ rozplývá se energický jednačtyřicetiletý podnikatel Zdeněk Ševčík a u toho skládá mosazný svícínek. Když se do něj zasadí zapálené svíčky, horký vzduch rozpohybuje malý kolotoč s korálky, které začnou narážet do zvonků.

„Cink, cink, cink,“ rozezní se po chvilce a každému, kdo měl takový svícínek v dětství doma, musí znít cinkání povědomě a nostalgicky. 

Právě na téhle nostalgii už se Ševčíkovi podařilo vydělat pár milionů. Před pěti lety totiž obnovil původní výrobu tradičního zvonícího stromku – české obdoby andělského zvonění – a v retro obalu ho znovu dostal na pulty.

Loni jeho stromek zacinkal v osmi tisícovkách nových domácností, letos by se chtěl dostat nejmíň do 12 tisíc.

Po stovkách si je u něj objednávají firmy jako Seznam, Kofola či Allianz, které je před Vánocemi posílají svým obchodním partnerům a zákazníkům. O cinkající stromečky si píší také krajané z Ameriky, Kanady, Španělska či Itálie.  

„Tradice, dekorace, vše, co k tomu patří, to mě vždycky bralo,“ vypráví Ševčík a navléká korálky představující vánoční ozdoby na stromku do pružin. „Takže když jsem jednou o svátcích narazil na Aukru na staré andělské zvonění, okamžitě jsem ho musel mít,“ vzpomíná.

Ani se ho nepokoušel vydražit, rovnou zaplatil dost nadsazenou cenu a těšil se, jak svícínek ukáže vlastním dcerám. Zklamalo ho, když doma rozbalil očouzené a zašlé kousky plechu, které ani moc nedržely pohromadě.

Vypravil se s nimi za svým kamarádem, majitelem kovovýroby, s úmyslem ho přesvědčit, aby mu vyrobil nové zvonění. „To přece nemůže být nic těžkého,“ znělo mu cestou v hlavě. Ještě netušil, jak daleko je od pravdy. 

„Kamarád mi totiž rovnou řekl, že tohle nezvládne. Ať prý seženu původní raznice, pak by to možná šlo,“ vrací se Ševčík zpět do roku 2012. Většina lidí by to v tomhle bodě asi vzdala – on se naopak rozhodl, že když se má vypravit pro nástroje, pustí se do toho naplno.

Dojel až do staré továrny na Slovensku a všechny díly nutné pro výrobu odkoupil. Půjčenou dodávkou pak ve volném čase převážel zpátky několikatunové raznice a v hlavě spřádal podnikatelské plány. 

„Nedokázal jsem si ještě vůbec představit náklady, které to bude vyžadovat. Jen jsem z toho měl upřímnou radost,“ vzpomíná.  

Malý plechový stromeček byl pro něj něco, čím si po práci spravoval náladu. Přestože se jeho výroba pořád víc komplikovala a zaměstnávala víc a víc lidí.

Jenže když už máte původní raznice, přece se jich jen tak nevzdáte. Tedy alespoň Zdeněk Ševčík se jich nevzdal. Skončil v práci, dva roky obnovoval staré nástroje a pak se rozhodl, že práci rozdělí do menších rodinných dílen, a zachová tak původní českou výrobu.

Válcovna plechů ve Velkém Šenově mu dodává materiál, ve dvou menších dílnách ho lisují a zaměstnanci chráněné dílny v Rožmitále pod Třemšínem pak stromeček skládají dohromady. Skleněné korálky pocházejí z Jablonce, svíčky od podnikatelky z východních Čech.

Přesto mu občas někdo vynadá, že stromeček stál za komunistů 35 Kčs, tak jak si může dovolit prodávat ho za 790 korun. „Dal jsem si tu práci a spočítal to v poměru k dnešním platům,“ usmívá se Ševčík. „Vychází to stejně.“

Související vydání

Je hrdý na to, že žádnou součástku nenechává vozit z Číny, i když by pak cenu mohl výrazně snížit. Ale z retro obalu, který mu navrhoval výtvarník Pavel Fuksa, by pak musel zmizet nápis „Originální, původní a ryze český“.

A toho se podnikatel, milovník českých tradic a Vánoc za nic nevzdá. 

Celý příběh si můžete přečíst v prosincovém čísle časopisu Forbes, které je právě na stáncích.