Snaha vyhnout se konfliktu se svým nadřízeným je zcela normální a přirozená. Pokud ale máte pocit, že šéf nemá pravdu nebo že na vás klade nerealistické požadavky, měli byste se ozvat.

Jak na to, radí autorka HBR Guide to Dealing with Conflict at Work Amy Gallo, která se mimo jiné zabývá dynamikou uvnitř pracovních týmů.

Zamyslete se

Zamyslete se nad tím, zda jsou myšlenky typu „Neozvu se, protože mě šéf vyhodí“ nebo „Radši na to přistoupím, aby mi nadřízený neudělal ze života peklo“ realistické. Opravdu to takhle u vás ve firmě funguje? Nejsou to spíš jen vaše domněnky?

Porovnejte rizika na obou stranách

Přemýšlejte nad tím, co bude horší – když se neozvete, nebo když promluvíte? Když ztratíte důvěru svého týmu, protože se za něj nepostavíte, nebo když se šéfovi trochu vzepřete?

Zvažte, zda musíte promluvit hned

Někdy je lepší se nad problémovou situací zamyslet a nechat si třeba poradit od kolegů. Zkuste proto nebýt impulzivní, nespěchat a celou „protiakci“ si řádně promyslet.

Do šéf vlastně chce?

Uvědomte si, na čem vašemu nadřízenému vlastně záleží. Abyste dokončili projekt včas? Abyste ho odevzdali v co nejvyšší kvalitě? Určitě vás bude poslouchat pozorněji, pokud tento „vyšší cíl“ zmíníte a budete s ním ve své argumentaci operovat.

Požádejte o svolení

Vytvořte si manévrovací prostor a požádejte svého nadřízeného o svolení k nesouhlasu. Možná vám tento krok může připadat příliš servilní, je ale podle Gallo důležitý, protože se šéf/ová bude moci připravit na to, co přijde. Zkuste tedy předtím, než se ozvete, prohodit něco ve stylu: „Chápu, že to chcete udělat takto, ale obávám se, že to nebude fungovat. Mohl/a bych říct, proč si to myslím?“

Zůstaňte v klidu

Pokud se vám bude klepat hlas a kolena, pravděpodobně nebude mít vaše sdělení takový dopad. Když jsme nervózní, mluvíme automaticky rychleji než normálně. Hlídejte si tedy tempo řeči a myslete na to, že musíte zvolnit a zklidnit.

Připravte si půdu

Předtím, než se pustíte do argumentování svého úhlu pohledu, shrňte, jak se k problému staví váš nadřízený. Vaše názory budou díky tomu stát na stabilnější půdě. Pokud vám tedy šéf/ová například stanovuje příliš přísné deadliny, které nemůžete reálně stihnout, připomeňte mu/jí, že víte, že jde o to, odevzdat projekt včas, ale že to podle vás není možné. Pak řekněte, proč si to konkrétně myslíte.

Nesuďte

Vyhněte se slovům, jako je „bláznivý“, „krátkozraký“ nebo „hloupý“, a pracujte jen s fakty. Uvědomte si také, že i když třeba máte pravdu a váš nadřízený se mýlí, je to jen názor. Nesnažte se ostatní přesvědčit o tom, že váš přístup je ten jediný možný, a berte to spíše jako příležitost si o problému promluvit.

Připomeňte, že nadřízený je ten, kdo nakonec rozhodne

Ukážete tak, že šéfa/šéfovou respektujete a že si uvědomujete vaše i jeho/její postavení. Až tedy dokončíte svou argumentaci, doplňte: „Vím, že vy nakonec rozhodnete“ nebo „Je to koneckonců na vás“.