Za poslední rok koupil Pavel Bouška dvě firmy na Západě. Jednu v blízkosti Brém, v samém srdci jedné z nejbohatších částí Německa, a druhou ve Finsku. Obě stejně jako my vyrábějí a prodávají krmiva pro domácí zvířata. Což je – pro zajímavost – v Brémách často i kůň.

My, kteří jsme se těchto výpadů mohli účastnit po jeho boku, jsme si to moc užili a také jsme se hodně naučili. Především finská firma je svojí velikostí, počtem zaměstnanců a komplexitou procesů blízká té naší.

Čtěte také: Manažerské zkušenosti z Asie. Jak se pracuje s Číňany, Vietnamci a Filipínci?

Jak tedy dobýt mnohem bohatší Finsko a Německo? V obou zemích stejně vždycky budete vikinští nájezdníci. Ještě dlouho. Se s tim smiřte. To pro začátek dost pomůže.

Děláte věci jednoduše?

Ještě si ze školy pamatujete, jak Lenin musel opravit Marxovu tezi o tom, že komunismus přijde z nejrozvinutějších zemí světa? Omlouvám se mladým marxistům za zjednodušení a všem ostatním mladým, že netuší, o čem mluvím. Ale co když měl Marx pravdu?

Ve Skandinávii je zvykem, že majitel část akcií své firmy postupně rozdá svým kmenovým zaměstnancům. Ve velkých korporacích jsme na opční plán zvyklí, ale tady jeho obdoba funguje i v relativně malých firmách.

Takže ve chvíli, kdy kupujete podíl, součástí vyjednávání je kromě majitele ještě šéf skladu, hlavní účetní před důchodem, spolužák, který kdysi majiteli na založení firmy půjčil, manželka a pár dalších lidí.

Nejde o to, že by měli rozhodovací pravomoc, ale jejich postoj se bere v potaz a je nutné vše důkladně ze všech stran prodebatovat a dojít ke všeobecnému konsenzu a zohlednit při transakci životní situaci, ve které se každý zúčastněný nachází.

Popravdě, obdivuji to a jednou bych chtěl být tak vyzrálý, abych něčeho takového byl schopen, ale dneska prostě nejsem. Stojí to hodně času, kafe a sil.

Nemáte ve firmě socialismus?

Z 20 administrativních pracovníků máme ve Finsku celkem 12, kteří jsou na nějaké formě dlouhodobé dovolené. Několik má dlouhodobé placené studijní volno, protože se rozhodli jít na univerzitu.

Další mají ze zákona nárok na šestiměsíční placený sabatikl za určitý počet odpracovaných let. Asi za pět. Pak už jen vyhoření a jedna mateřská. Nechci to jakkoli zlehčovat. Ale na druhou stranu, pokud ze zákona 60 procent vašich zaměstnanců nemusí dlouhodobě chodit do práce, je nutné firmu adekvátně dimenzovat.

Výhoda je, že Finové jsou tak tvrdí, že těch 40 procent, co do práce zrovna chodí, rozhodně nějakou chřipku nebo rýmu nedostane.

V Německu jsme zase přijali IT specialistu. Nejdřív mu stát zaplatil autoškolu. Pak GDPR školení. Když konečně po více než dvou měsících nastoupil do práce, musel ho náš německý ředitel po několika týdnech vyhodit.

Pikantní na tom je, že když jsem úplně na začátku v dozorčí radě vyjádřil pochybnosti o tom, zda je vhodné na jakoukoli pozici přijmout člověka, který ve 32 letech nemá řidičák, byl jsem označen za Vikinga.

Řídíte auto?

Ve Finsku zaplatíte za každý jeden kilometr, o který překročíte povolenou rychlost, pokutu ve výši svého denního příjmu (nezaměňovat se mzdou). Někteří lidé, přinejmenším majitel firmy, by tedy měli dostat okamžitý striktní zákaz na území Finska vůbec auto řídit. Dejte mu vybrat. Chce řítit cash-flow, nebo auto?

Dvě místa, která pro mě v dětství ztělesňovala opravdový Západ. Dva příběhy. Nechci paušalizovat. Formy jsou různé, ale pojítko je jedno. V bohatších společnostech lidé pracují méně a směřují k větší majetkové rovnosti.

Jak společnost bohatne, potřebuje k tomu, abychom se uživili, stále méně času. Otázkou tedy je, čím si ten ostatní čas naplníme. Naše generace asi další prací, ale to nás nedělá hodnotnějšími než naše děti, které můžou chtít něco jiného.

Líbí se mi to?

Nevím, hodně se bojím ztráty efektivity. Myslím si, že to u nás bude za 10 nebo 20 let vypadat stejně? Bezpochyby ano. Je úplně jedno, co si o tom myslíme, ale musíme na to naše firmy začít připravovat.