Článek původně vyšel v americkém vydání časopisu Forbes v květnu 2003.
Vyjasněme si rovnou, že Elon Musk není blázen. „Jsem jeden z nejméně potrhlých týpků, které jste kdy potkali,“ prohlašuje. Nikdo z těch potrhlých týpků, o kterých mluví, nevydělal jako Musk ve svých 31 letech 200 milionů dolarů. Jemu se to povedlo díky úspěchu Zip2, prodanému v roce 1999 firmě Compaq za 307 milionů dolarů, a hlavně díky platební bráně PayPal, kterou zrekvíroval loni v říjnu eBay za 1,5 miliardy dolarů.
Nic ztřeštěného není ani na Muskově posledním podniku, který, jak sám říká, dotuje „desítkami milionů dolarů“ ze své vlastní kapsy. Jeho firma Space Exploration Technologies, zkráceně SpaceX, by po vyřízení všech úředních regulí měla být už koncem letošního roku schopná vyslat do vesmíru první nízkonákladové rakety.
Aktuálně má s nimi v plánu vynášet na oběžnou dráhu Země lehčí satelity a jiný menší náklad do půl tuny váhy za bratru šest milionů dolarů, což je o dost méně, než kolik si za stejnou službu účtovala dnes už zaniklá firma Orbital Sciences se svými nosnými raketami Pegasus – ta svým klientům vystavovala fakturu na 20 milionů dolarů.
Takhle vypadalo vydání Forbesu s článkem o Muskovi. | Foto Forbes.com
Když se Musk rozpovídá o budoucnosti SpaceX, člověku se mimoděk vybaví melodie z nekonečného seriálu Star Trek. Musk má především velkou obavu o budoucnost lidstva. „Hrozba katastrofy se nad námi vznáší jako Damoklův meč, může se nám stát totéž co dinosaurům nebo se můžeme zničit sami,“ říká ve své kanceláři v kalifornském El Segundu.
I proto sní o tom, že jeho rakety doletí na Mars, který jednou lidstvo kolonizuje. „Mars má potenciál proměnit se v obyvatelnou planetu,“ říká Musk s odkazem na teorii, podle níž by k tomu pomohlo vypuštění dostatečného množství skleníkových plynů – díky nim by se planeta ohřála a vytvořilo by se na ní pro život přijatelné klima. Pranic mu nevadí ani poslední zjištění NASA, podle něhož je na „rudé“ planetě tak vysoká úroveň radiace, že by ohrozila i jen toho, kdo by na Marsu přistál a pak zase odletěl.
Musk je stejně jako jeho kolegové ze Spolku pro Mars (nějakých šest tisíc členů) přesvědčený o tom, že kolonizace je možná. Ostatně činnost spolku i štědře dotuje (odmítá ale říct, kolik mu věnuje). Na každý pád právě jeho peníze daly vzniknout projektům, jako je Muskova pouštní observatoř pro sledování Marsu na jihu Utahu, kde najdete nejen obří teleskop, ale i základnu, na níž se simulují podmínky panující na planetě a zkouší se vybavení, které by na Marsu mohlo fungovat.
Zdaleka nejvíc se však momentálně soustřeďuje na svůj projekt SpaceX, v jehož rámci aktuálně v El Segundu s velkou pompou představil novou podobu svých raket. Musk je v aeronautice samoukem, ale obratně odrážel odborné dotazy ohledně vstřikovacích trysek i palivových čerpadel. Jeho cíl je přijít s levnější variantou letů, než nabízejí Boeing nebo Lockheed Martin.
James Benson, šéf a zakladatel firmy
SpaceDev, si vytkl podobnou metu jako Musk a říká, že se do oboru
pokouší vnést jiný způsob myšlení, který by změnil zažitý
názor „čím větší, tím lepší“. Vývoj se však
zadrhává. SpaceDev sice loni snížila svou ztrátu z 1,9 milionu
na 376 tisíc dolarů, ale jen za cenu drastického snížení
nákladů (o 3,2 milionu dolarů).
Musk se narodil v Jižní Africe, a když se jeho rodiče rozvedli, odešel s matkou do Kanady. Na Pensylvánské univerzitě pak vystudoval ekonomii a fyziku. V roce 1995 začal studovat fyziku na Stanfordu, ale vydržel jen pár dní, než jej strhl a cele pohltil internet. Pracoval na softwaru, který by médiím v čele s novinami a časopisy umožňoval na webu zveřejňovat zprávy a další obsah.
S financováním to tehdy ještě nebylo ani zdaleka tak jednoduché jako v pozdějších dobách, zvlášť pro někoho, kdo neměl zkušenosti ani s technologiemi, ani s médii. Přesto se Muskovi povedlo přesvědčit investory z fondu Mohr Davidow Ventures, aby do jeho projektu Zip2 napumpovali 3,6 milionu dolarů, a to výměnou za většinový podíl.
Elon Musk a zakladatel PayPalu Peter Thiel | Foto Forbes.com
„Naše začátky byly fakt skromné,“ vzpomíná dnes Musk na to, jak se sprchoval v místní ubytovně YMCA a někdy si nemohl dovolit ani fastfood. Ale vyplatilo se. O čtyři roky později firmu koupil Compaq jako doplněk k vyhledávači AltaVista, který tehdy vlastnil. „Ironií bylo, že nám nechtěli dát vlastní akcie, protože byli přesvědčení o tom, že jsou podceněné,“ směje se Musk. Za svůj sedmiprocentní podíl proto dostal hotovost 22 milionů dolarů.
Jeho další podnikání mělo už hladší průběh, přestože
si Musk zkomplikoval život tím, že se vrhl do oblasti, o které
prakticky nic nevěděl: rozhodl se totiž vytvořit webovou
platformu pro správu financí X.com, která by přes síť
spřízněných bank nabízela online bankovnictví, hypotéky a
půjčky. Skeptikové věštili krach.
Online supermarket s finančními produkty X.com byl skutečně propadák. Ale jedna jeho součást, konkrétně placení z účtu na účet přes e-mail, byla víc než životaschopná. „Triviální věc,“ říká Musk. V té době přišla s něčím podobným ještě jedna firma, Confinity, a nazvala svůj systém PayPal.
Platby byly populární hlavně na aukčním webu eBay. Musk vycítil příležitost, zkraje roku 2000 konkurenta Confinity koupil, celou firmu přejmenoval na PayPal a přišel s úspěšnými kampaněmi, třeba odměnou 10 dolarů pro každého, kdo si založí účet.
V roce 2002 vstoupil PayPal na burzu, a přestože to bylo krátce poté, co internetová bublina splaskla, cena akcií hned první den vyletěla o 55 procent. O osm měsíců později firmu koupil web eBay, přičemž k původní nabídce přidal ještě 80procentní bonus. Jakožto majoritní vlastník, kterému patřilo 6,5 milionu akcií, získal Musk cenné papíry eBaye v hodnotě 220 milionů dolarů.
Už v té době se jeho myšlenky vznášely v oblacích. Když viděl, jak stagnuje vývoj dalšího výzkumu a dobývání vesmíru, nechal si vypracovat studii proveditelnosti na vyslání života na Mars. Idea byla vyslat na planetu rostliny, které by vyklíčily z vyživovacího gelu a následně zapustily kořeny. Mohl si sice dovolit utratit za takový experiment 20 milionů dolarů, ale co jej zarazilo, byla cena 50 milionů dolarů, o které si za dopravu nákladu na Mars řekl Boeing, jenž pro podobné účely vyvinul raketu Delta.
„To byla nehoráznost,“ říká. Rozjel se proto do Ruska, aby si tam koupil vlastní, levnou raketu. V jednu chvíli byl dokonce hodně blízko – dnes odmítá říct, s kým přesně tam jednal a jakou cenu měl za raketu zaplatit –, ale nakonec z obchodu sešlo. Zdál se mu příliš riskantní.
A tak došel k závěru, že bude nejlepší, když si postaví raketu vlastní. Objednal si studii u kolegy ze Spolku pro Mars Michaela Griffina, jinak někdejšího technického šéfa firmy Orbital Sciences, která vyvíjela a vyráběla satelity i nosné rakety, a dnes šéfa firmy In-Q-Tel, financované zčásti tajnou službou CIA, neboť její program zahrnuje vývoj špionážních technologií.
„Cílem bylo vyvinout spolehlivou, ale levnou metodu dopravy do vesmíru,“ líčí Musk, který do začátku investoval řádově 20 až 40 milionů dolarů.
Srovnání s podobnými nadšenci, kteří se už o něco takového pokoušeli v minulosti, Musk odmítá. Řeč bývá hlavně o Andrewu Bealovi a jeho firmě Beal Aerospace. Stejně jako Musk vydělal peníze v jiném oboru (bankovnictví), přičemž do vývoje malé nosné rakety, která by byla schopna vynést na oběžnou dráhu jakýkoli náklad, a hlavně by se dala využít opakovaně, investoval 200 milionů dolarů.
V říjnu 2000 ale Beal zkrachoval, když si krátce předtím stěžoval, že mu prý NASA hází klacky pod nohy tím, že subvencuje jeho konkurenty.
To se mi stát nemůže, tvrdí Musk. Jeho rivalové neuspěli, dodává, protože neměli buď technický talent, nebo dostatek financí. Díky inženýrům z TRW a Boeingu má prý on zajištěno, že disponuje patřičným know-how a technologiemi. Díky akciím eBaye pak i dostatečnými zdroji financí. A prý už má dokonce i dva první zákazníky z řad firem.
