skip to main content

Dokument Our Planet je nádherně hořká modlitba za Zemi

3 minuty čtení

Nový dokumentární seriál Netflixu Our Planet zkoumá v epickém drobnohledu nejdůležitější biotopy naší planety – džungle, ledové pláně, mořské hlubiny i pouště. Komentář legendárního Davida Attenborougha majestátně protíná všech osm epizod, podobně jako provázel slavné série stanice BBC Zázračná planeta nebo Modrá planeta.

Spousta scén obdivujících přírodní zázraky bude tak divákům předchozích děl povědomá, nový seriál je ale přesto jiný. Jeho cílem totiž není chlácholivě oslavovat bující faunu a flóru, ale ukázat, že přírodní bohatství nenávratně mizí. A že za to může člověk.

Moderátor a přírodovědec Attenborough se nebojí hned zkraje říct, že za posledních 50 let poklesl počet divoké zvěře v průměru o 60 procent a že stabilita biotopů se rozpadá. Our Planet přitom ukazuje, jak důležitá je jejich propojenost. Miliony mořských ptáků jsou závislé na rybách u pobřeží, prach z pouští zase poskytuje živiny potřebné pro mikroskopické organismy v hlubokých oceánech.

Choreografie života kamerám samozřejmě neuniká – hned v první epizodě například delfíni nutí makrely vyplavat k hladině, kde je dokážou ulovit mořští ptáci. A když je řeč o choreografii: tropičtí ptáci zase předvedou rovnou několik propracovaných tanců, aby přilákali samičky.

Our Planet je totiž i přes environmentální apel pořád strhující a opulentní zprávou o krásách planety, které ještě zbývají. Když se plameňáci krmí řasami, odráží se ve vodě pod nimi duha. Když mouchy přenášejí pyl, prolézají tropickými orchidejemi.

Kontrast každého záběru bere dech, ostré objekty v saturovaných barvách působí skoro jako uměle vytvořené.

Když pak v Národním parku Serengeti loví divocí psi pakoně, je to natočené podobně kinetickým způsobem, jako kdyby šlo o fotorealistický animák. V promrzlých lesích tajgy mají zase na stáda sobů políčeno vlci, během třetí epizody kosatky pronásledují panikařící delfíny. Nejděsivější je ale stejně hlubokomořský ďas, jenž detekuje pohyby a láká své oběti na svítící návnadu.

Sociální sítě nicméně krátce po premiéře ovládlo zděšení z jiného důvodu.

Závěr druhé epizody se věnuje desítkám tisíc mrožů, kterým chybí led, a tak se tísní na malém kousku země, aby si odpočinuli. Lezou však na útesy, z nichž se pak neumějí dostat dolů, a tak z nich v srdcervoucích záběrech padají a umírají.

Právě v epizodách, které se odehrávají na mizejících ledových plochách, jež odrážejí solární radiaci pryč z povrchu, je pohled na Our Planet, tedy naši planetu, nejsmutnější.

Podmořský led se v několika záběrech dere na povrch jako nějaké dávné monstrum a během 20 minut se ho odlomí 75 milionů tun. Podle Attenborougha ledovce vždy vypouštěly led do oceánu, teď se to ovšem děje dvakrát rychleji než před 10 lety. Zvyšují se tak hladiny moří, mění se slanost vody a narušují se mořské proudy. Bez nich by ale bylo třeba pobřeží Peru, kterému se věnuje začátek seriálu, zcela tiché a bez života. Časová kapsle ve třetí epizodě pak ukazuje, že Borneo přišlo během 50 let o polovinu lesů, vybledlý Velký bariérový útes se představí ve čtvrté epizodě.

Životně důležitá spojení se tak přerušují a podle dokumentu dalších několik let rozhodne o budoucnosti veškerého života na Zemi. Možná nejděsivější informací celé minisérie je, že člověk již dokázal zničit polovinu lesů na planetě.

Příroda je však nečekaně odolná, Our Planet totiž překvapivě končí v Černobylu, kde ve zničeném městě klíčí vegetace a srnci a koně Převalského se toulají po předměstí. Jako by tak dokument naznačoval, že příroda si poradí bez nás, my bez ní však nikoli.

Our Planet volá po celosvětové spolupráci na záchraně Země, do níž je možné se po zhlédnutí dokumentu (znovu) zamilovat.