Pokus o znovuvzkříšení slavné značky Favorit nevyšel. Sázka na prémiová kola šitá zákazníkovi na míru skončila krachem rokycanské fabriky. Podle zaměstnanců i investora za to mohla vysoká cena modelů.
Ve své době šlo o naprosté zjevení, sen mnoha mladých cyklistů, a hlavně kolo, které psalo příběhy. Sláva Favoritu je nejlépe vidět na dramatickém kousku slovenského cyklistického závodníka Róberta Hutyry. Sportovec zdeptán komunistickou zvůlí vymyslel ďábelský plán.
Pod záminkou, že shání plachty pro nově vzniklý bratislavský oddíl windsurfingu, nakoupil vhodné látky, z nich sešil balon, a s celou rodinou úspěšně přeletěl 7. září 1983 rakousko-československé hranice u Znojma. I když počítal každé kilo, aby ho propanbutanové lahve přenesly přes kýženou čáru, jedno doma nechat nemohl – svůj závodní favorit, který upevnil na koš balonu.
Teď by Hutyra jistě radost neměl. Renesance slavné české značky v režii slovenského podnikatele Richarda Galoviče, jenž vsadil na prémiová kola pro movitější klientelu, totiž skončila neslavně. Přízemí tovární haly v rokycanské Dukelské ulici je vyklizené, na dveřích do haly je patrná stopa po sloupnuté ceduli a jediné, co po zprvu nadějné nové etapě slavné značky v Rokycanech zbylo, je pár nápisů u vstupu do budovy.
Letos v lednu firma přestala vyrábět a vyplácet mzdy, v březnu Galovič společnost Favorit Manufactures prodal, načež ji nový majitel Pavel Sedlák obratem přejmenoval na RC Orange a všem sedmi zbylým zaměstnancům rozdal výpovědi. Toto pondělí se v obchodním rejstříku objevil návrh firmy na insolvenci. Vypadá to, že se Favorit po dvou porevolučních pádech opět řítí do stoupy.
„Byl jsem tu do posledního dne. Poslední kolo jsme postavili minulý rok, od té doby proběhly už jen nějaké reklamace. Doteď mi dluží čtyři výplaty, něco přes 100 tisíc korun,“ říká bývalý zaměstnanec podniku.
Sám Galovič krach podniku popírá. Podle něj jde o plánovaný krok, který už od loňského roku počítal s ukončením výroby prémiových městských kol a s prodejem celého rokycanského provozu. „Favorit nezkrachoval. Ani neskončil s výrobou a prodejem kol,“ napsal na podnikový web. „Pan Sedlák mohl klidně pokračovat. Firma byla zdravá, jen výroba byla hodně finančně náročná,“ dodal navíc pro Forbes.
Bývalí zaměstnanci jeho optimismus nesdílejí. O změně vlastníka prý nevěděl nikdo nic a dotyční se o ní dozvěděli až ve chvíli, kdy je nový majitel vyhodil. Sedláka Rokycanští vnímali jen jako likvidátora firmy. Ostatně ten je jednatelem 105 společností. Část z nich je přitom v insolvenci a 45 firem, kde působil, už bylo z obchodního rejstříku vymazáno. V Rokycanech není na co navazovat. Nový majitel dílnu během jara kompletně vyklidil. „Včetně mého vlastního nářadí a vybavení, které mi ukradli,“ doplňuje jeden z poškozených.
Hrubě se rozcházejí i údaje o prodaných kolech, a vůbec úspěchu firmy. Galovič tvrdí, že prodával stovky kol ročně nejbohatším podnikatelům a jen za roky 2015 až 2016 za ně utržil 31 milionů korun. Galovič tvrdí, že za celou dobu existence firmy šlo o nižší stovky kusů. Ověřit se to nedá, protože nezveřejňoval účetní závěrky. „Co já vím, tak za se celou dobu od roku 2015 udělalo jen asi 150 očíslovaných kol,“ řekl Forbesu jeden z Galovičových bývalých spolupracovníků, kterému slovenský podnikatel dluží přes 100 tisíc korun. Ani známých zákazníků údajně nebylo tolik, kolik Galovič říká.
„Pamatuju si, že jsem vezl kolo do Plzně, když si ho objednal tamní magistrát jako dar pro manželku prezidenta. Takže Ivana Zemanová má favorita. Jedno kolo jsme dělali pro badmintonistu Petra Koukala, herečku Táňu Pauhofovou nebo Daniela Křetínského, který si ho ale, pokud vím, ani nevyzvedl,“ vzpomíná jeden z techniků.
Galovič ve svém webovém prohlášení nepokrytě viní z neúspěchu projektu svého investora Michala Mičku, který do projektu vstoupil v roce 2017 a za 30 procent akcií měl zaplatit 70 milionů korun. „Část prostředků byla ze strany pana Michala Mičky poskytnuta dle písemné dohody ihned po podpisu smluv, pak ale v momentu, kdy byla splatná hlavní část investice, nastaly na straně pana Mičky komplikace a pan Mička nebyl schopen kapitál poskytnout ani řádně, ani včas,“ píše Galovič. Tím se podle něj zastavila expanze firmy a zmařily se dodávky 80 dealerům v USA a Kanadě.
„Dal jsem mu do toho 40 milionů, které budu chtít zpět. Dohodli jsme se na 70, ale ty už jsem panu Galovičovi dát nechtěl. Kdybych měl ukázat na hlavního viníka pádu Favoritu, je to právě on a jeho špatné řízení firmy,“ řekl Forbesu Mička. On i zaměstnanci firmy vidí ještě jeden důvod pádu – přemrštěné ceny kol, které začínaly na 50 tisících korunách.
Slovenský podnikatel a vlastník ochranné známky Favorit se nicméně nevzdává. „Momentálně pracujeme na uvedení nové modelové řady elektrokol na český a slovenský trh, dále pracujeme na inovacích závodní modelové řady Ultra Custom F1 a F3, které by měly být představeny veřejnosti na jaře příštího roku,“ uvádí. Nikdo z techniků, kteří se okolo Favoritu pohybovali, mu však nevěří. „Ať mi ukáže výrobní prostory, kde je bude dělat, a hlavně lidi, kteří s ním do toho půjdou,“ říká jeden z rokycanských techniků.
Galovičovi totiž stále komplikuje rozmach i táhnoucí se spor s designérem Petrem Novaguem, jenž byl u tvorby nových modelů. Teď Galoviče žaluje o náhradu 1,4 milionu korun, protože údajně nedostal zaplaceno za své návrhy. V září vydal soud předběžné opatření, kterým Favoritu zakázal dočasně prodávat čtyři modely, na nichž se designér podle svých slov podílel.
Za favorit dostal Novague dvě prestižní ceny, Galovič jeho přínos zprvu přiznával, později však otočil a teď tvrdí, že podoba kol byla kolektivní prací. „Jestli se značka Favorit ještě někdy zvedne, bude to pod někým jiným než pod panem Galovičem,“ myslí si jeden z jeho bývalých kolegů.
