Steve Addock býval marnivý chlapík. Jezdil červenou Corvettou, kabrioletem s přeplňovaným motorem a do barvy nalakovanými kotoučovými brzdami, a myslel si u toho, jaký je borec. Teď je všechno jinak. Místo toho, aby utopil polovinu platu ve snaze mít nejrychlejší a nejhlasitější auto v okolí, šetří na důchod.
Steve Addock a jeho žena se totiž rozhodli, že v 35 odejdou do penze. Takže příští rok touhle dobou by měli mít prodaný veškerý svůj pozemský majetek a život by chtěli trávit na cestách v karavanu, bez diáře a rozvrhu.
Tenhle pár říká, že ani tak neutíkají od koloběhu práce a vydělávání peněz, jako se snaží dohonit svoji představu svobody. Svobody objevování, tvoření a svobody vypít si v klidu každý den svoji ranní kávu. Oba už ve svých kariérách dosáhli uspokojujících příček a slušně si vydělají na živobytí.
Courtney, které je 30, dělá systémovou inženýrku ve zbrojařské společnosti Raytheon Missile Sytems. A Steve je seniorní IT konzultant v databázové společnosti. „Platí dobře, ale rozhodně to není něco, čím bych chtěl strávit zbytek života,“ říká Steve, který se v IT pohybuje od dokončení vysoké. „Tahle práce z vás tak nějak vysává život.“
V Courtney našel Steve komplice pro neobvyklé plány. Potkali se před dvěma lety díky online seznamce a brzo se vzali. Ani jeden předtím nezvažoval odejít do hodně předčasné penze, oba tak nějak předpokládali, že když všechno půjde dobře a akciové trhy budou spolupracovat, důchod je čeká kolem šedesátky. Maličko dřív než průměr, ale pořád v normě.
„Napřed jsme si říkali, že když dáme dohromady oba naše platy, budeme si moct žít na vysoké noze,“ popisuje Steve. „Potom jsem si ale uvědomil, že to už jsem si užil, a zas tak uspokojující to nebylo.“
Ještě za svobodna měl Steve plnou garáž staromládeneckých hraček a každý druhý den chodil do restaurace, ale očekávaný požitek nějak nepřicházel. S manželkou teď žijí v domě s bazénem, výhledem na hory a několika ložnicemi, které nikdy nevyužili. A připadá jim to zbytečně luxusní.
A tak začali mluvit o tom, co by se změnilo, kdyby upřednostnili svoji budoucnost před současností a začali doopravdy šetřit. Když by se uskromnili, mohli by vyskočit z nekonečného krysího závodu vydělávání peněz dřív než ostatní a využít všeho, co jim svět nabízí. Steve si představil, jak by měl víc času na svoje milované fotografování, Courtney by zase mohla víc číst a plést. Mohli by cestovat. Už by neměli starosti s pracovními přesčasy a nuceným klábosením s důležitými lidmi.
Taky se rozhodli, že nechtějí děti. Jejich touha ovládat svůj život a využít společné příjmy k dosažení finanční nezávislosti nějak převážila touhu po založení rodiny. S dětmi by nemohli do svého plánu jít naplno. A tak se místo vlastních potomků spokojí s rozmazlováním svých dvou neteří, možná je pozvou, aby s nimi strávily léto v jejich karavanu, a připlatí jim něco na vysokou.
V celém tom plánu honby za svobodou se Steve inspiroval u svých rodičů. Potom, co jeho táta odešel v 49 do důchodu, vyrazili Steveovi rodiče v karavanu na 13letou cestu přes Státy a tenhle život si zamilovali.
A tak si Steve a Courtney dali jeho rodiče za příklad a zařekli se, že začnou šetřit tolik, kolik vůbec člověk snese, aby mohli do čtyřiceti seknout s prací a začít si užívat. A aby nepodváděli a někdo nad nimi měl aspoň virtuální dohled, založil Steve web o jejich úsilí ThinkSaveRetire.com.
Steve s Courtney začali tím, že dávali bokem celý její plat a náklady na živobytí hradili z jeho výplaty. Potom se pustili do krouhání výdajů. První šla z domu Steveva řvoucí Corvetta. Potom placená kabelová televize a časté večeře v restauraci. „Kousek po kousku jsme si nastavili rozpočet na extrémní šetření,“ říká Steve.
Jednou z klíčových částí jejich plánu je diskuse. Adcockovi se rozhodli, že spolu budou probírat každý jednotlivý nákup. Ani jeden nechce ohrozit společné plány, a tak si navzájem schvalují i malé nákupy. A když potom umývají nádobí nebo jdou venčit psa, většinu času si povídají o tom, co vzrušujícího jim budoucnost přinese. Prý jim to pomáhá vyhnout se ukvapeným nákupům věcí, které nepotřebují, a soustředit se na cíl. Taky přišli na to, že je v pořádku odejít do obchodu – a vrátit se s prázdnýma rukama. „To by nám dřív přišlo jako ztráta času,“ říká Steve. Teď to berou jako další krok k cestě za vysněným důchodem v 35.
Součástí jejich cesty bylo i poučit se z předchozích chyb. Když byl Steve mladší a chtěl šetřit, s rozpočtem zacházel dost benevolentně. Stanovil si limit, kolik maximálně utratí, a když mu jeden měsíc zůstalo víc neutracených peněz, prostě je na přilepšenou připočetl k limitu na další měsíc. „Ale vlastně jsem jen podváděl sám sebe,“ říká s tím, že peníze nakonec stejně utratil za hlouposti.
Takže teď finance z jednotlivých kategorií nebo rozpočtů nepřelévají, a když zrovna ušetří víc, než měli v plánu, peníze prostě přidají na „důchodový účet“. Výsledek? Ohromující úspěch, aspoň tak to popisují Steve a Courtney. Loni se jim podařilo ušetřit 70 % jejich příjmů a vyžili ze zbývajících 54 tisíc dolarů (po zdanění).
„Po moc věcech se nám nestýská,“ říká Steve. Na sportovní přenosy se teď dívá online nebo je poslouchá v rádiu, protože už si nepředplácí sportovní kanály. „To mě asi překvapilo nejvíc. Že vyjdeme s málem, navíc naše hranice toho, co nám ještě stačí, se posunuje níž a níž. A přitom jsme šťastnější a šťastnější.“
I v rámci šetření mají Steve s Courtney vyhrazené peníze na zábavu. Ale z tohoto rozpočtu utrácejí čím dál míň. Steve si občas rád koupí stativ nebo nový objektiv, ale už nevyhazuje peníze za kouření. Courtney do fondu „na utrácení“ sahá, když si chce nakoupit vlnu na pletení nebo zajet na nějakou pletací konferenci.
Pomáhá jim taky to, že se brzy přestěhují do menšího, protože méně místa k bydlení krotí člověčí touhu k hromadění věcí. Až budou bydlet v karavanu, moc úložných prostor tam nebude – celý jejich život se bude muset vejít do 19 metrů čtverečních.
Až prodají bydlení (kromě domu, kde teď žijí, vlastní Steve ještě své staromládenecké doupě), všechno zabalí a se svými dvěma psy z útulku se přestěhují do karavanu. A co je první na jejich cestovatelském seznamu? Napřed Arizona, kde teď bydlí, potom Idaho a Washington. Pak si nejspíš dají rok na cestu z Maine do Key West na Floridě, a dál se uvidí.
Adcockovi mají v investicích uloženo přes 600 tisíc dolarů, tuhle částku ještě navýší finance z prodeje jejich dvou domů a taky peníze z „pohotovostního fondu“. K tomu ještě mají bokem dané peníze, které jim pokryjí náklady na první rok života v karavanu. Do budoucna potom počítají s výdaji asi 30 tisíc dolarů ročně. Některé náklady se jejich přestěhováním do domu na kolech zvýší, jako peníze na naftu, a nejspíš se budou muset přihlásit do systému povinného zdravotního pojištění Obamacare, ale zase ušetří za hypotéku. A hodně času chtějí Steve s Courtney strávit nadivoko, uprostřed ničeho a mimo karavanové kempy, čímž taky ušetří.
Když by je jejich roční rozpočet začal škrtit nebo se dostali finančně do úzkých, mají v plánu sehnat si v kempech práci na částečný úvazek, výměnou za parkování a služby zdarma. Pokud by jim snad začaly docházet peníze, anebo by zjistili, že je všechen ten volný čas nebaví, usadí se někde a najdou si práci. S touhle možností Steve s Courtney reálně počítají, ale prý je to nijak nestresuje.
„Když máte odborné vzdělání a zkušenosti, práci si najdete,“ říká Steve. „I když vám třeba v životopise chybí pár let. Protože ta díra znamená, že je za ní velký příběh, něco, co stojí za to vyprávět.“
