Umberto Eco je již čtyři roky mrtvý, takže se k současné nákaze vyjadřovat nemůže. Vážně ne? Jak známo, myšlenky moudrých k nám mohou promlouvat klidně i přes vrstvu několika staletí a autor slavných románů Jméno růže nebo Foucaultovo kyvadlo mezi privilegované myslitele bezesporu patřil.

K aktuální pandemii má co říct skrze svou esej „Jak se vyhnout nakažlivým chorobám“. Italský filozof, spisovatel a sémiolog ji napsal coby jeden ze sloupků publikovaných léta v deníku La Repubblica. Později vyšly knižně i v českém překladu.

Půvabná esej z roku 1985 se neodvíjí ve zcela seriózním duchu, je z ní patrná jistá Ecova poťouchlost, ironie a vtip, ale to v nynějších těžkých časech snad nemůže být na škodu.

Umberto Eco ve své pracovně | Foto Getty

Radu, jak snížit riziko nákazy, má Eco například pro vysoké představitele veřejného života. Doporučení sice vychází ze specifického prostředí spisovatelovy vlasti, nicméně jeho platnost může být univerzální. Rada zní: „Neudržujte kontakty s mafiány, abyste nemuseli líbat kmotrovi ruku.“

Užitečné, ne? Ještě větší dosah má rada týkající se toho, že by si lidé neměli sahat na obličej: „Snažte se, aby vás nevyhodili z práce, protože pak si celý den koušete nehty.“

Neudržujte kontakty s mafiány, abyste nemuseli líbat kmotrovi ruku.

Na stejné téma je tu další apel: „Snažte se, abyste se nedostali do oblastí zasažených jadernými hlavicemi – tváří v tvář atomovému hřibu má člověk tendenci dát si ruce na ústa (aniž by si je umyl!) a zašeptat: Bože můj!“

Možná je namístě předejít nedorozumění: Eco se svým sarkasmem v žádném případě nevysmívá nutným pandemickým opatřením. Pouze svérázně apeluje na zdravý rozum, kterého byl celý život (a je jím vlastně i po smrti) velkým zastáncem.

Příčí se mu jakékoli náznaky paniky, která ničemu nepomůže. V tomto duchu je sloupek psán.

Příkladná je i Ecova reakce na „odhalení profesora Matrého, že heterosexuální styk způsobuje rakovinu“. Bryskně k tomu poznamenává: „A já půjdu ještě dál, heterosexuální kontakt způsobuje smrt – to vědí i děti, že slouží k plození, a čím více lidí se narodí, tím více lidí zemře.“

Eco ve svém milánském bytě v roce 2011| Foto Martin Grüner Larsen

Krátký sloupek končí radou, která je sice též ironická, avšak nikoli nepravdivá: „Kampani za zdravotní výchovu by se měly věnovat úřady a tisk, místo aby dělaly skandály z jiných věcí, jejichž řešení by mohlo být rozumně odloženo na dobu neurčitou.“