Bydlet na letišti je většinou za trest. Hotely tu bývají jak instantní čínská polívka.

To tenhle je teda jiný.

TWA Hotel na letišti Johna Fitzgeralda Kennedyho v New Yorku je zrovna teď asi ten nejvíc cool hotel na světě. Je to totiž předělaná slavná odletová hala od finsko-amerického architekta Eero Saarinena a tahle hala je už od roku 1962 synonymem pro slovo cool. Trans World Airlines tady měly až do roku 2001 nejkrásnější odletovou halu planety a teď, po třech letech přestavování, tu v květnu otevřeli asi nejzajímavější hotel roku 2019.

Už příchod sem je prostě pecka. Musíte se chvíli motat mezi terminálem 4 a 5 tohohle velkého amerického letiště, ale jakmile uvidíte směrovku TWA hotel, máte vyhráno. Výtah vás vyveze k bílé betonové rouře, která spojuje krásný idylický svět let šedesátých s tím zbytkem, a po červeném koberci tak tlustém, že po něm nejedou ani kolečka kufru, se dostanete do věku, kdy lítat bylo za odměnu a ne za trest.

Krása designu šedesátých let je tady všude kolem vás, ale tenhle hotel je taky dvacáté první století. Takže check-in úplně jednoduše zvládnete sami, malý elektronický terminál vám naprogramuje klíče a můžete vesele do pokoje.

Je jich tu neuvěřitelných 512 (pro srovnání – takový Pupp jich má jen 228) a můžete si vybrat z různých úrovní.

Za ten základní pokoj, který ale úplně stačí a je plný skvělého designu a pohodlí, zaplatíte plus minus 250 dolarů. Za prezidentské apartmá Howarda Hughese musíte sáhnout do peněženky pro 749 dolarů.

Jenže, kdo by nechtěl bydlet v apartmá, co nese jméno jednoho z nejzajímavějších chlápků 20. století, a může se přitom z postele koukat na ranvej?

Teď jedna rychlá vsuvka – proč by hergot člověk měl ale vůbec bydlet na letišti, když na něj čeká hlavní město světa a City That Never Sleeps? Pár důvodů se najde a pominu ten, že tady třeba jen čekáte na další let. Můžete si těšení na New York a Manhattan prostě prodloužit a udělat si z jedné noci v TWA hotelu takovou milostnou předehru.

Mimochodem při ní třeba z hotelového baru můžete koukat na one and only siluetu mrakodrapů nějakých 20 kilometrů odsud.

Anebo, a to se mi líbí skoro nejvíc, tady ani nemusíte strávit celou noc! Hotel nabízí i pokoje na půl dne v různých časových úsecích, takže se takhle stylově taky dá s New Yorkem rozloučit a počkat tady na odlet. A stojí to jen 149 dolarů.

Ať už čekáte, na co chcete, chce to to čekání zkrátit ikonickou newyorskou věcičkou. A ta věcička se jmenuje Martini Cocktail. Na rozdíl od toho, co v našich končinách čekáme pod jménem Martini, tedy italský vermut, možná s olivou, tady dostanete koktejl, co vám vystřelí mozek z hlavy.

Třeba na střeše tohohle hotelu je bazén, ano, ano, i bazén mají a můžete z něj koukat na letadla, jak přistávají a vzlétají, a vedle toho bazénu je bar. A v tom baru, jak jistě už tušíte, míchají martini. Barman ginem (nebo vodkou, podle chuti) rozhodně nešetří. Vermut je tady jen do počtu, jenom s ním ovoní a opláchne shaker, zbytek je prostě deci a možná víc ginu.

Když mi to nalíval, malinko přes sítko ulil vedle. Ani na vteřinu nezaváhal, nalil do shakeru dalšího panáka Hendrikse a skleničku mi dolil. Takže se mi plus minus po dvou deci ginu zdálo, že tady ta letadla vzlítávají skoro bez pohybu, strašně, strašně pomaloučku… nic nic a najednou se zvedla do vzduchu…

Jenže, tenhle koktejl u bazénu nebude dneska rozhodně poslední. Je tu totiž ještě jeden další bárek. A to na místě tak krásném, že se vzpírá popisu. Tím místem je Connie, což je stříbrné čtyřmotorové letadlo Lockheed Constellation. Tenhle typ letadla s pilotem a majitelem aerolinií TWA Howardem Hughesem překonal rychlostní rekord v roce 1946 na trase New York – Burbank, California.

V padesátých letech podobné letadlo sloužilo jako Air Force One pro prezidenta Eisenhowera. A tohle konkrétní éro, kam musíte na koktejl, je z roku 1958, nese označení N8083H. Mívalo superluxusní vybavení, létalo v Americe i přes oceán, ale jak stárlo, sloužilo taky jako náklaďák na Aljašce a v roce 1979 se prodalo v aukci do šrotu za neuvěřitelných 150 dolarů…

Ale zpátky do baru, protože po letech restaurování teď letadlo stojí v areálu TWA hotelu a slouží jako Cocktail Lounge. A s dalším Martini Cocktailem si člověk uvědomí, jak mu dnešní aerolinky ubližují.

Sedačky v tomhle letadle jsou tedy rozhodně rozhodně větší a pohodlnější než v letadle, kterým jste sem přiletěli, a to jste mohli být klidně v business class. Jsou měkké, dají se krásně polohovat a nostalgici jako já se musí usmát, když najdou v opěrce hliníkový popelník! Ano, milé děti, bývaly doby, kdy se v letadle smělo kouřit a já si to pamatuju… No a i tady na palubě letadla, které vozilo pasažéry s grácií a pohodlí, umí martini teda namíchat dobře.

A jak asi tušíte, ani tohle nebylo poslední.

Mělo být. Ale nebylo. Na pokoji je totiž minibar. A v něm, ano, namíchané martini… Chtěl jsem se na něj jenom podívat, jako opravdu, ale! Tohle je hlavní město kapitalismu, a tak tady mají pro minibary docela drsné pravidlo – je tam čidlo, a pokud něco opustí posvátný prostor minibaru na víc než 30 sekund, automaticky se vám to načte na účet. A když se tohle stane, jako že se to při prohlížení etikety stalo, nezbývá než to vypít, že.

Potom ráno vám strašně moc přijde k duhu ten bazén na střeše. Vyplaví z vás zbytek martini a připraví vám jeden z nejbizarnějších cestovatelských zážitků. Otevírá už v sedm ráno, s obráceným jetlagem už čekáte přede dveřmi jako první a jako jediný host můžete plavat mezi přistávajícími a vzlétajícími letadly. Bazén není velký, ale zážitek ano.

A to platí pro celý tenhle TWA hotel. Fanfaron vřele doporučuje.