skip to main content

Fanfaron na cestě. Jak se bydlí v nejvíc cool hotelu na světě

4 minuty čtení

Fanfaron je podle slovníku mluvka, vejtaha, muž poněkud snobského a hlučného chování. Možná že ano. Ale pro tenhle účel je to taky člověk, který má rád život, ví, že není moc dlouhý, a hodlá si ho pořádně užít. A taky ví, že si možná žijeme nad poměry, ale pořád ještě pod naši úroveň.

Takže Fanfaron bude vybírat z toho nejlepšího, co se mu připletlo do života a mohlo by se vám to taky líbit.

Jak se bydlí v nejvíc cool hotelu na světě

Bydlet na letišti je většinou za trest. Hotely tu bývají jak instantní čínská polívka.

To tenhle je teda jiný.

TWA Hotel na letišti Johna Fitzgeralda Kennedyho v New Yorku je zrovna teď asi ten nejvíc cool hotel na světě. Je to totiž předělaná slavná odletová hala od finsko-amerického architekta Eero Saarinena a tahle hala je už od roku 1962 synonymem pro slovo cool. Trans World Airlines tady měly až do roku 2001 nejkrásnější odletovou halu planety a teď, po třech letech přestavování, tu v květnu otevřeli asi nejzajímavější hotel roku 2019.

Už příchod sem je prostě pecka. Musíte se chvíli motat mezi terminálem 4 a 5 tohohle velkého amerického letiště, ale jakmile uvidíte směrovku TWA hotel, máte vyhráno. Výtah vás vyveze k bílé betonové rouře, která spojuje krásný idylický svět let šedesátých s tím zbytkem, a po červeném koberci tak tlustém, že po něm nejedou ani kolečka kufru, se dostanete do věku, kdy lítat bylo za odměnu a ne za trest.

Krása designu šedesátých let je tady všude kolem vás, ale tenhle hotel je taky dvacáté první století. Takže check-in úplně jednoduše zvládnete sami, malý elektronický terminál vám naprogramuje klíče a můžete vesele do pokoje.

Je jich tu neuvěřitelných 512 (pro srovnání – takový Pupp jich má jen 228) a můžete si vybrat z různých úrovní.

Za ten základní pokoj, který ale úplně stačí a je plný skvělého designu a pohodlí, zaplatíte plus minus 250 dolarů. Za prezidentské apartmá Howarda Hughese musíte sáhnout do peněženky pro 749 dolarů.

Jenže, kdo by nechtěl bydlet v apartmá, co nese jméno jednoho z nejzajímavějších chlápků 20. století, a může se přitom z postele koukat na ranvej?

Teď jedna rychlá vsuvka – proč by hergot člověk měl ale vůbec bydlet na letišti, když na něj čeká hlavní město světa a City That Never Sleeps? Pár důvodů se najde a pominu ten, že tady třeba jen čekáte na další let. Můžete si těšení na New York a Manhattan prostě prodloužit a udělat si z jedné noci v TWA hotelu takovou milostnou předehru.

Mimochodem při ní třeba z hotelového baru můžete koukat na one and only siluetu mrakodrapů nějakých 20 kilometrů odsud.

Anebo, a to se mi líbí skoro nejvíc, tady ani nemusíte strávit celou noc! Hotel nabízí i pokoje na půl dne v různých časových úsecích, takže se takhle stylově taky dá s New Yorkem rozloučit a počkat tady na odlet. A stojí to jen 149 dolarů.

Ať už čekáte, na co chcete, chce to to čekání zkrátit ikonickou newyorskou věcičkou. A ta věcička se jmenuje Martini Cocktail. Na rozdíl od toho, co v našich končinách čekáme pod jménem Martini, tedy italský vermut, možná s olivou, tady dostanete koktejl, co vám vystřelí mozek z hlavy.

Třeba na střeše tohohle hotelu je bazén, ano, ano, i bazén mají a můžete z něj koukat na letadla, jak přistávají a vzlétají, a vedle toho bazénu je bar. A v tom baru, jak jistě už tušíte, míchají martini. Barman ginem (nebo vodkou, podle chuti) rozhodně nešetří. Vermut je tady jen do počtu, jenom s ním ovoní a opláchne shaker, zbytek je prostě deci a možná víc ginu.

Když mi to nalíval, malinko přes sítko ulil vedle. Ani na vteřinu nezaváhal, nalil do shakeru dalšího panáka Hendrikse a skleničku mi dolil. Takže se mi plus minus po dvou deci ginu zdálo, že tady ta letadla vzlítávají skoro bez pohybu, strašně, strašně pomaloučku… nic nic a najednou se zvedla do vzduchu…

Jenže, tenhle koktejl u bazénu nebude dneska rozhodně poslední. Je tu totiž ještě jeden další bárek. A to na místě tak krásném, že se vzpírá popisu. Tím místem je Connie, což je stříbrné čtyřmotorové letadlo Lockheed Constellation. Tenhle typ letadla s pilotem a majitelem aerolinií TWA Howardem Hughesem překonal rychlostní rekord v roce 1946 na trase New York – Burbank, California.

V padesátých letech podobné letadlo sloužilo jako Air Force One pro prezidenta Eisenhowera. A tohle konkrétní éro, kam musíte na koktejl, je z roku 1958, nese označení N8083H. Mívalo superluxusní vybavení, létalo v Americe i přes oceán, ale jak stárlo, sloužilo taky jako náklaďák na Aljašce a v roce 1979 se prodalo v aukci do šrotu za neuvěřitelných 150 dolarů…

Ale zpátky do baru, protože po letech restaurování teď letadlo stojí v areálu TWA hotelu a slouží jako Cocktail Lounge. A s dalším Martini Cocktailem si člověk uvědomí, jak mu dnešní aerolinky ubližují.

Sedačky v tomhle letadle jsou tedy rozhodně rozhodně větší a pohodlnější než v letadle, kterým jste sem přiletěli, a to jste mohli být klidně v business class. Jsou měkké, dají se krásně polohovat a nostalgici jako já se musí usmát, když najdou v opěrce hliníkový popelník! Ano, milé děti, bývaly doby, kdy se v letadle smělo kouřit a já si to pamatuju… No a i tady na palubě letadla, které vozilo pasažéry s grácií a pohodlí, umí martini teda namíchat dobře.

A jak asi tušíte, ani tohle nebylo poslední.

Mělo být. Ale nebylo. Na pokoji je totiž minibar. A v něm, ano, namíchané martini… Chtěl jsem se na něj jenom podívat, jako opravdu, ale! Tohle je hlavní město kapitalismu, a tak tady mají pro minibary docela drsné pravidlo – je tam čidlo, a pokud něco opustí posvátný prostor minibaru na víc než 30 sekund, automaticky se vám to načte na účet. A když se tohle stane, jako že se to při prohlížení etikety stalo, nezbývá než to vypít, že.

Potom ráno vám strašně moc přijde k duhu ten bazén na střeše. Vyplaví z vás zbytek martini a připraví vám jeden z nejbizarnějších cestovatelských zážitků. Otevírá už v sedm ráno, s obráceným jetlagem už čekáte přede dveřmi jako první a jako jediný host můžete plavat mezi přistávajícími a vzlétajícími letadly. Bazén není velký, ale zážitek ano.

A to platí pro celý tenhle TWA hotel. Fanfaron vřele doporučuje.