Aktuální vydání magazínu Forbes

Graf týdne: Proč potřebujeme více peněz než Gruzie

Pošli to dál

Byli jsem s firmou Geen Aleše Mokrého v Gruzii otevřít první elektrárnu, kterou tam Češi postavili na zelené louce.

Zajímavé je, že tamní energetický trh ovládá další česká firma, Energo Pro Jaromíra Tesaře – expandovali tam přes akvizice a vlastní kromě elektráren i distribuční síť v prakticky celé Gruzii vyjma hlavního města Tbilisi.

Ale zpět k naší cestě, Mokrý z Geenu v Gruzii se svými partnery postavil krásnou vodní elektrárnu s výkonem 1,9 megawattu. Jasně že je, co se výkonu týče, malá, ale pro Mokrého to je v Gruzii teprve začátek.

Graf tohoto týdne je tentokrát tabulka a ukazuje, kolik procent lidí v Gruzii pracuje v zemědělství, průmyslu a ve službách a srovnává to se situací v Česku a Německu. Vyplývá z ní, proč mají Gruzie a tamní zahraniční investoři ještě hodně příležitostí před sebou.

Když jedete Gruzií, na silnici se běžně procházejí psi, krávy, prasata a ovce. V noci občas za zatáčkou čeká na vozovce pár koní (naštěstí bez povozu). Když tam ale jíte rajčata, jsou božská.

Nevím, zdali Gruzínci vůbec stojí o to, aby jich jednou bylo 60 procent a více nastoupeno v kanclech a rajčata si dováželi, ale růst přes větší průmysl a následně služby potřebují, aby měli love.

V makroekonomii máme jeden pěkný model ekonomického růstu země od Walta Rostowa. Popisuje pět základních fází vývoje ekonomiky národa:

Na jedničku jede ekonomika v „tradiční společnosti“. Typická je jednoduchá zemědělská výroba.

Na dvojku jede ekonomika ve fázi „přípravy na vzlet“. Objevuje se nový typ podnikavých lidí, vznikají banky, rozšiřuje se trh, začíná zahraniční obchod, stále je však nejdůležitější zemědělství.

V Gruzii to může být příklad vinařství – má tam tradici osm tisíc let, ale až teď hodně expanduje, 54 procent už jde na export, nabalují se na to služby jako rodinné vinotéky, restaurace a láká to turisty.

Třetí fází je pro Rostowa období „vzletu“. To už se růst ze zemědělství rozšířil do dalších odvětví. Hodně se staví a ekonomika je založená na průmyslu.

Na čtyřku jede ekonomika ve „fázi zralosti“ – relativně dlouhé období růstu. Roste vše, na co ukážete.

Poslední, pátá fáze se vyznačuje všeobecně vysokou úrovní spotřeby, konzumem. Lidé mají peníze na to, aby si zaplatili všechny základní věci a k tomu si pořídili i to, co by dříve považovali za zbytečnost.

Jasně že do toho všeho přicházejí krátkodobé recese a krize, na mysli musíte mít dlouhodobý vývoj. Gruzie jede na dvojku (když nepočítám Tbilisi), Česko a Německo na pětku.

Pokud Gruzie jednou přeřadí nahoru, vydělají na tom ti, kdo tam budou budou působit jako zahraniční investoři. A pošlou zpět domů dividendu, odvedou daně, vezmou českou technologii nebo zaměstnají lidi. A díky za to, neboť byť se to nezdá, národ, který jede na pětku, potřebuje těch love paradoxně více než ti jedoucí na dvojku, na trojku.

Potřeba love národa jedoucího na pětku je snad i nekonečná, neboť ze svých nároků, konzumu a pohodlí už není schopný couvnout ani o píď.

Čtěte také