skip to main content
Komentář

Hledá se odvážný investor pro zámek v Petrkově. Zn.: S vizí

4 minuty čtení

Jednou z nejvíc sledovaných nemovitostí, které jsou v současnosti v Česku na prodej, je zámek na Vysočině, kde žil slavný grafik a překladatel Bohuslav Reynek. Prodej a další využití poutního místa české kultury vyvolávají mnoho emocí. Marcela Straková, ředitelka humpolecké zóny pro umění 8smička, píše pro Forbes, proč by neměl objekt koupit stát, ale soukromý investor. Straková je pro takový komentář nanejvýš povolaná, vede totiž instituci, která si za dva roky získala značný kredit, a to za „pouhých“ 12 milionů ročně od humpolecké firmy Hranipex z iniciativy manželů Rýznerových.

Skleník na střeše, kdo to kdy viděl? Všichni, kteří to trochu znají na magickém místě selského venkovského zámečku v Petrkově, tak ti! Místo na Vysočině, které aktuálně mnohým leží na srdci a na stole. Zámeček se statkem a parkem, polnosti, tři rybníky, kus lesa. A k tomu genius loci spojený s reynkovským odkazem: básně, překlady, grafické listy, krásné knihy, návštěvy umělců a poutníků. 

Třetí dubnový týden se začala přes internet jako blesk šířit zpráva o prodeji zámečku na Vysočině, rodišti Bohuslava Reynka. Pro kulturní obec je to důležité místo, proto se různé scénáře jeho možné záchrany začaly ihned přetřásat v médiích. K tématu se vyjadřují nejen osobnosti české kulturní scény a nechybí ani občanská iniciativa ve formě petice Zachraňte Petrkov, kterou podepsalo a sdílelo na dva tisíce lidí.

Petice apeluje na Kraj Vysočina, aby zámek pro kulturní účely koupil. Jako další nadějný investor se nabízí přímo Ministerstvo kultury České republiky, přece jen se jedná o zásadní osobnost české kultury. Já osobně bych se na základě vlastních zkušeností z posledních dvou let neotáčela zády k hledání zdrojů v soukromé sféře. Proto jsem se rozhodla s okruhem kolegů z Nadačního fondu 8smička paralelně hledat další osvícené kulturní mecenáše.

Humpolecká zóna pro umění 8smička i stejnojmenná nadace už třetí sezonu úspěšně fungují v industriálním areálu na půli cesty mezi Prahou a Brnem. Bývalou textilku v Humpolci přeměnili na kulturní prostor Barbora a Zdeněk Rýznerovi s okruhem svých přátel a za pomoci dalších odborníků, většina tvoří i dnes součást týmu a její provoz a většinu aktivit financujeme z dvanáctimilionového ročního příspěvku, který pochází přímo z humpolecké firmy Hranipex Zdeňka Rýznera.

Bývalá textilka v Humpolci, kde dnes sídlí kulturní centrum 8smička | Foto Nadační fond 8smička

Inspirací pro založení a koncept celé instituce byly vysočinským mecenášům obdobné kulturní instituce v zahraničí. Když mě Rýznerovi před třemi lety oslovili, právě to bylo zásadní v rozhodování, jestli vyměním vysoký post v Národní galerii za budování nové instituce na Vysočině.

V 8smičce návštěvníkům zprostředkováváme kontakt s moderním a současným uměním. Místní lákají široce rozkročené programy a kurzy, kterých tým 8smičky vymýšlí a realizuje okolo 150 ročně. Některé aktivně zasahují i do veřejného prostoru a každodenního života Humpolce, aktuálně třeba se studenty architektury pracujeme na semestrálních projektech urbanistických vizí pro město.

Lichotí nám, že hned od dubna 2018, kdy jsme zahájili provoz, se 8smička stala cílem široké i odborné veřejnosti, která sem jezdí za uměním. Ročně kurátorský tým připraví tři velké výstavy na míru prostoru. Dialog mezi světem umění a všedním životem probíhá ve zdejší kavárně a pomáhá tomu taky osobní přístup personálu, ten je pro 8smičku ve všech rovinách charakteristický.

Aktivity 8smičky jsou neziskové, přesto se dva programy z nabídky samofinancují: kurzy kresby a příměstské tábory. A najdou se zdroje i na výjimečné počiny, jako je vydání souborného katalogu díla Josefa Čapka Pracoval jsem mnoho. 8smička, zóna pro umění, má otevřeno teprve dva roky, ale čísla mluví jasně. Průměrná návštěvnost výstav je tisíc lidí měsíčně z regionu i celé republiky, což je u podobných institucí výjimečný výsledek, a koncept zásahu do srdce skrze výstavy, programy, knížky, kafe a dort funguje.

Proto jsme se v 8smičce shodli: kdo jiný by měl cestu hledání soukromého investora pro Petrkov prokopat, když ne my? Právě po vzoru humpolecké 8smičky, kdy se podařilo vytvořit instituci pro veřejnost, která není financována z veřejných peněz, ale nabídkou je srovnatelná s těmi státními a regionálními, by se i pro Petrkov mohl najít adoptivní rodič mezi mecenáši, kterého by naplňovalo vystavět od základu novou instituci. Vytvořit nadační fond, jehož posláním by bylo zachovat místo, přinést do něj tvůrčí možnosti a zastřešit všechny zainteresované jednotlivce i instituce.

Reklama

Jak by to ve výsledku mohlo vypadat? Ze zkušeností humpolecké 8smičky víme, že od zahájení rekonstrukce po otevření to rok, dva a při velikosti celého areálu i tři roky vezme. Ideální by bylo, kdyby se už u projektu rekonstrukce objevil základní tým v čele s lídrem, tedy konkrétní tým, který by se ve výsledku podílel i na programu a provozu celé instituce.

Představy o tom, co udělat v Petrkově, aby se jeho odkaz nezničil a neuzavřel před světem v rezidenčním bydlení, jsou různé. Já třeba vidím studenty textilu, jak na polích pěstují len. Ve stodole je malá přádelna a tkalcovna, skleník na střeše (opravdu tam je!) je tou dobou už zase plný kaktusů jako za dob Daniela a Jiřího Reynkových, v zahradě popochází zahradník.

Knihovna v Petrkově | Foto Tomáš Franc

V maštalích se střídají výstavy. V tom nejkrásnějším a nejslavnostnějším modrém pokoji píše mladá spisovatelka básně. Občas zazní hodina klavíru, vedou se tu soukromé lekce s učitelem, který přijíždí od vlaku na kole. V jedné stodole se zabydleli studenti ateliéru ilustrace vysoké umělecké školy, ve druhé zkouší zahraniční choreografka, za týden přijede český soubor nového cirkusu na soustředění, nová zkušebna jde na dračku.

Čas na Vysočině plyne jinak a je ho na všechno dost, na tvorbu, rezidence a bádání je to přesně to místo. Na plotně najdete překvápko, chleba je domácí, pro obědy se ve vizualizacích chodí do místního bývalého JZD, všechno je v tomto snu i ve verzi low-carb. Jdeme s dobou. Online i offline, co si každý vybere.

Vidím tady za pět let výstavu Nejkrásnější české knihy roku, 60. ročník (!) a v zahradě scénografii předávacího ceremoniálu, sice mimo Prahu, ale zato s mappingem na vzrostlé stromy. Kdyby přišel zdejší hospodář, který část stavení využívá k ustájení býčků, bude to projekt autentického kulturního promoření na všechny strany i domorodce.

Jsou různé modely, jak sny o staronovém Petrkově naplnit. Dle mého si ale úvaha o kulturním mecenášství, které by odlehčilo státní pokladně, zaslouží prostor. Samotné příspěvkové organizace ministerstva kultury se potýkají s napnutými rozpočty, často se píše a mluví o tom, že kultura je, a ona je, podfinancovaná. Politická vůle hledat ve státní pokladně prostředky na koupi Petrkova přesto ukazuje, jak důležité místo je k mání.

Modrý pokoj v Petrkově | Foto Tomáš Franc

Pokud by vše financoval stát, je otázkou, jak dlouho by se připravoval projekt a hledaly se prostředky na rekonstrukci, a to nejdůležitější, jestli a kolik pak zbude na samotný provoz. Z mé vlastní zkušenosti by největším darem pro Petrkov byl další odvážný a bohatý soukromý mecenáš či mecenáši, kteří by se nebáli podpořit silný kulturní projekt, jako to udělali manželé Rýznerovi a humpolecký výrobce nábytkových hran Hranipex.

Státní i krajské instituce, které by se zhlédly ve zdejších aktivitách, by se zapojily skrze své aktivity a v rozpočtech by jim pro Petrkov zřizovatelé navýšili příspěvky na aktivity a cestovné.

Proto 8smička – zóna pro umění nabízí zájemcům své vysočinské prostory a kanceláře pro možná jednání během přípravy. Hlavně ale nabízíme svou metodickou i nadšeneckou pomoc, protože mecenášství je nakažlivé. Pro každý nápad asi neexistuje mecenáš, ale stejně jako u 8smičky, když vidíte na 20 let dopředu, lépe se hledá.

Pokud by se podařilo najít nového majitele Petrkova s vizí, mohla by se vedle iniciativy manželů Kinských ve Žďáru nad Sázavou a humpoleckých manželů Rýznerových začít psát další krásná pohádka o nově vzniklém kulturním bodě Vysočiny, za kterým by stáli konkrétní lidé. 

Reklama
Reklama
Reklama