skip to main content
Forbes Woman

Hračkářství Hugo chodí bos chtěla zavřít. Teď otevírá novou pobočku a touží po franšíze

4 minuty čtení

Když jsme o Adéle Kantůrkové a jejím hračkářství Hugo chodí bos psali v loňském dubnovém čísle Forbes Woman, mluvila o svém – dnes už pětiletém – podnikání vcelku pokorně. Svůj obchod pár kroků od Novoměstské radnice nazývala krámkem a nezapomněla dodat, že je teprve na začátku.

Napřesrok už je mnohem sebevědomější. Toto úterý otevřela další pobočku na pražské Letné, na jejímž zprovoznění pracovala s manželem od letošního května. Do firmy vedle něj přibrala i sedmičlenný tým a přála by si rozjet vlastní franšízu po celém Česku. A to i přesto, že právě v květnu plánovala celý „krámek“ zavřít.

„Naletěla jsem podvodnému investorovi, který se mi představil pod jiným jménem a chtěl odkoupit podíl přes svěřenecký fond. I když jsme celou věc prověřili s právníky, měla jsem si dávat větší pozor a poslouchat instinkt, který mi říkal, že není v pořádku, když nemůžu vygooglit investorovy předchozí spolupráce, o kterých mi ani nechtěl říct,“ mluví o svém fuck-upu Kantůrková.

Málem přišla o celou firmu, roční boj s právníky vyhrála letos v květnu – psychicky zničená a rozhodnutá firmu zavřít. „O týden později na mě ale na Facebooku vypadla nabídka pronájmu prostoru na Letné, kde jsem si vždy přála otevřít obchod i proto, že na Letné žádné hračkářství není. Najednou jsem cítila, že tohle je ono, že to chci, a rozhodla jsem se tentokrát svému instinktu věřit,“ směje se majitelka hračkářství s ročním obratem kolem čtyř milionů korun.

A její instinkt se nemýlil: Kantůrková po podepsání smlouvy zjistila, že ve stejných prostorách v 70. letech fungovalo oblíbené hračkářství a opravna hraček. Sehnala kontakt na muže, který v opravně působil a dodnes má spoustu náhradních dílů, a domluvila se s ním, že bude jednou za 14 dnů na Letné hračky jako před několika dekádami opravovat.

Původní opravna v 70. letech

Že sama nechce pracovat někde v kanceláři, došlo třicetileté Kantůrkové po mateřské dovolené, kdy také zjistila, že se jí hračky, které jsou na trhu, nelíbí.

„Vždycky mě zajímalo, jak věci vypadají, jak jsou kvalitní, ale i jaký mají příběh, z jakého jsou materiálu. Hračka má přece vzbudit emoci, alespoň tak jsem si to sama z dětství pamatovala. Moje hračky měly nějakou vůni, byly příjemné na dotek, měly hezký design a probouzely mou fantazii. Jakou emoci vzbudí plastový blikající houkající nesmysl plný baterií a drátů, který se za chvíli rozbije? Chtěla jsem pro naši Žofii lepší hračky a zároveň jsem toužila dělat práci, která mě opravdu bude bavit. A hračky a hry, ty mě bavily vždycky.“

Kantůrková tak vzala rodinné úspory a rozhodla se prodávat hračky od českých výrobců, kterých má dnes na policích téměř 300. S novou pobočkou na ulici Milady Horákové navíc pod stejným názvem rozjela vlastní značku hraček a brzy i oblečení.

„Problém je, že máme v Česku skvělé výrobce, kteří ale často nejdou s dobou. Neuvědomují si, že je třeba obaly i samotné hračky posunout dál, dát jim trochu nový nádech. Z obchodu vím, co by lidi chtěli, neustále s nimi toto téma rozebíráme. Přesto jsem si uvědomila, že nejjednodušší bude, když zkusím přijít s něčím sama,“ vysvětluje Kantůrková.

Na trh uvedla například letadlo vyrobené českou firmou podle 40 let starého modelu nebo sadu her „na ven“, ve které najdete švihadlo, skákací gumu či hliněné kuličky, které se nevyrábí nikde jinde než na Bílé hoře.

Adéla se zároveň netají tím, že za pohádkovým světem hraček a her stojí také pořádná námaha a nejedno vyhoření, kdy se pro svůj vlastní klid rozhodla o pár týdnů posunout původní datum otevření nové pobočky.

„Je to něco, za co se nestydím. Tuhle práci miluju a vím, že je to pro mě to pravé, ale protože ji mám v hlavě 24 hodin denně, občas mi dojdou síly a potřebuju pár dnů nebo týdnů na restart,“ svěřuje se bez okolků.

S novou pobočkou do podnikání přibrala svého manžela, který do té doby pracoval v rodinné firmě svého otce a měl by mít na starost právě záležitosti, kterým se Kantůrková už věnovat nechce. „Jsem umělecká ředitelka, baví mě věci vymýšlet a posouvat dál. To je to, na co mám talent, samotné praktické řízení podniku mě vysiluje a ztrácím potřebnou inspiraci,“ vysvětluje. Pobočku Hugo chodí bos by si přála otevřít v co možná nejvíce českých městech, ale zatím jí v tom brání nedostatek financí.

„Výrobci českých značek své podniky zavírají, a čím více obchodů otevřeme, tím více jich přežije. Český hračkářský trh má velký potenciál a skvělé nápady čekají na schopné lidi. Aktuálně tak kromě financí vyhlížíme člověka s retailovými zkušenostmi, který by dokázal Huga posunout do regionů.“