skip to main content
Úspěšní Češi

Hraje bosá a z varhan umí vyloudit elektroniku. Česká varhanice dobývá svět

3 minuty čtení

Kateřinu Chrobokovou alias Kattu poznáte za jejím nástrojem snadno. Hraje bosá, zpívá, a ještě u toho zvládá dělat docela slušnou gymnastiku. 

Už několik let je ambasadorkou varhanní hudby a svým koníčkem se zároveň živí.  Varhany si oblíbila, ještě když vyrůstala v Olomouci, kde se každoročně koná mezinárodní varhanní festival v kostele sv. Mořice. 

U Chrobokové ovšem nelze mluvit o kostelní klasice. Hudba, kterou si sama skládá a vymýšlí, zní chvílemi jako elektronika, jindy se inspiruje starými chorály a duchovní hudbou, které propojuje s kompozičními postupy Johanna Sebastiana Bacha. „Snažím se dělat něco jiného a zároveň autentického,“ vysvětluje Katta. 

Její styl upoutal v zahraničí. Mimo jiné začala spolupracovat s uznávanou uměleckou agenturou IMG Artists, zastupující tak slovutná a pestrá jména, jako jsou třeba houslistka Hillary Hahn, klavírista Murray Perahia nebo dirigent Thomas Dausgaard. Kattu aktuálně čekají důležité koncerty v Německu a v Rakousku, mimo jiné i v ikonickém berlínském kostele Kaiser Wilhelm Gedächtniskirche. Doma mezitím zvládá ještě důležitější úkol: svou tříměsíční dceru.

Foto Pierre Weber

V Česku na sebe varhanice upozornila loni během Signal Festivalu, kde se její hudba propojila se světelnou projekcí v pražském kostele U Salvátora v Dušní ulici. Přelomový byl pro ni také její vokálně-instrumentální projekt Vox Organi, za který získala prestižní cenu Classic Prague Awards v kategorii Crossover.   

Pro Kattu je zadostiučiněním, že v obou případech uspěla s vlastní hudbou. „Je to zvláštní pocit. Když prezentujete na koncertě někoho jiného, například geniálního Bacha, nesmíte to zkazit, ale nemusíte se bát, že to dopadne špatně. Když jdete s kůží na trh s vlastními skladbami, je to úplně něco jiného. Nevíte, jaká bude reakce publika. Češi přece jen bývají někdy zdrženlivější,“ říká k tomu. 

Prorazit s vážnou a navrch netradiční hudbou je ale obtížné všude. „Pro lidi z klasické hudby jsem trochu alternativní, a pro ty alternativní zase klasická,“ zamýšlí se Katta. Než umělec získá smlouvy, je potřeba být vidět na koncertech, jenže ty se právě bez podepsaných smluv domlouvají jen obtížně.  „Je těžké začínat s něčím novým,“ dodává.

Za kariérní průlom označuje varhanice album Veni Sancte Spiritus, které jí vyšlo před třemi lety u vydavatelství Supraphon. Na něm poprvé vydala i svoje kompozice, zastoupené po boku Bachovy hudby či skladeb francouzského mystika Oliviera Messiaena.

„Jednu dobu jsem ke svým skladbám začala připojovat svou choreografii,“ popisuje Katta výkon, který předvedla i v rámci Signal festivalu. Když hrála loni u Salvatora, vytahovala a přidávala varhanní rejstříky, měnící zvuk varhan, bosýma nohama – ruce měla plně zaměstnané hrou na klaviatuře. „Takové hraní už je opravdu fyzicky náročné,“ potvrzuje laický dojem.

Kateřina Chroboková pochází z Havířova a původně se pohybovala spíše v divadelním prostředí. Její maminka Naďa Chroboková Tomicová působila v divadle v Olomouci, herečkou je i teta Pavla Tomicová. „Brzy jsem přišla na to, že chci dělat spíš hudbu, vždycky jsem byla zalezlá u něčeho, na co se dalo hrát,“ říká dnes jednačtyřicetiletá umělkyně.

Rodiče ji přitom před povoláním hudebnice varovali. O náročném životním stylu a podřízení se kariéře vědí své: otec Kateřiny je pro změnu špičkový neurochirurg Jiří Chrobok, který operoval mimo jiné Karla Gotta, tenistu Radka Štěpánka nebo skokana na lyžích Aleše Valentu.

Dcera si však hudbu prosadila. Po Janáčkově konzervatoři v Ostravě vystudovala hru na varhany na brněnské JAMU a za varhanami pak odjela i do zahraničí, kde v rámci stipendia studovala mimo jiné v nizozemském Utrechtu a belgickém Leuvenu.

Foto Tomáš Nosil

V Belgii navíc strávila týden v klášteře, což Kattu inspirovalo k vlastní tvorbě. Tiché klášterní prostředí ji ponouklo k nápadu zhudebnit některé liturgické zpěvy a chorály z 9. století. Léta po studiích strávila koncertováním po Evropě jako klasická varhanice a cembalistka. Hrála s Vlámskou královskou filharmonií nebo s ceněným belgickým orchestrem Anima Eterna pod vedením pionýra historicky poučeného provádění staré hudby, Jose van Immerseela.

Katta si tak vyzkoušela hru na rozličné světové varhany, třeba ty v londýnské katedrále sv. Pavla. Dnes má však k dispozici varhany vlastní, designové. Ty s ní mohou cestovat po celé zeměkouli a slyšet už byly například v daleké Jakartě nebo v Mexiku.

Stylový bílý nástroj má čtyři manuály a ovládá varhanní software Hauptwerk, skrze který virtuálně proudí samplované zvuky píšťal z nejkrásnějších katedrál na světě. „Tělo nástroje mi postavila firma Shan a samply dodala česká firma Sonus Paradisi. Sestavili a nahráli do mého nástroje zvuky přesně takových varhan, jaké jsem chtěla a jaké pro mě představují zvukový ideál,“ vysvětluje varhanice, kterou byste si nespletli za žádnými z nich.