skip to main content
BrandVoice
BrandVoice jsou speciálně označené články a další typy obsahu, které připravuje kreativní studio Forbes BrandVoice Lab ve spolupráci s obchodními partnery. Jejich cílem je informovat o zajímavých produktech a tématech a propojit partnery se čtenáři. Pokud se chcete o BrandVoice dozvědět více, napište na ales.miklik@forbes.cz.

Huňatý byznys s dobrým úmyslem. Švédský pár zamezuje plýtvání s prvotřídní vlnou

3 minuty čtení

Huňatá bílá vlna před námi tyčící se do výšky připomíná obrovskou horu sněhu. Než sem doputuje, musí se vytřídit, rozmotat, načechrat a nakonec postupně vložit do dvou gigantických praček, tří máchacích strojů a dvou sušiček. Jakmile 10 metrů dlouhá sušička dokončí svou práci, sněhově bílá vlna se jako had začne sunout potrubím na místo, kde už ji čeká jen zabalení a expedice.

„Kdyby nám dnes někdo řekl, že potřebuje dvě tuny vlny, mohli bychom s klidem odpovědět: Ano, zařídíme to pro vás. Toho v minulosti ve Švédsku nebyl nikdo schopen,“ říká sympatická prošedivělá žena a hrdě přitom poklepe na obrovský jutový balík. 

Její jméno je Jenny Andersson a ve Švédsku ji dnes zná skoro každý. Se svým partnerem Hansem Bulthiusem z ničeho rozjela čistírnu ovčí vlny Ullkontoret, situovanou na švédském ostrově Gotland, která dnes patří v zemi k největším – ročně se zde vyčistí 40 tun bílých chomáčků. 

Nelíbilo se jí totiž, že se v její zemi každým rokem bez užitku vyhodí a zlikviduje v průměru tisíc tun vlny. Dnes ji od farmářů vykupuje, čistí a prodává k dalšímu užitku zákazníkům. Jako třeba švédské značce oblečení a vybavení Fjällräven.

Nový dech

Příběh původním povoláním architektky Jenny a jejího partnera, stavaře Hanse, začal, když se oba rozhodli, že založí farmu rozprostřenou 10 minut východně od švédské Visby na ostrově Gotland, kde chov ovcí patří k dominantní obživě. Brali to jako šanci začít s něčím novým, a když se rozhlíželi, čemu by se mohli věnovat, vlna pro ně byla jasná volba. Pro oba totiž byla oblíbeným materiálem a také se nemohli dívat na to, jak každým rokem končí na skládce tuny tohoto užitečného materiálu. 

Hans a Jenny ukazují ovčí vlnu, která čeká na vyčištění.

Důvodem je to, že ve Švédsku na rozdíl od Norska neexistuje podpora a ani infrastruktura k dalšímu zpracování vlny. „Ve Velké Británii, Norsku a na Islandu se vlády chov ovcí rozhodly podporovat. V Norsku vláda dokonce kupuje veškerou vyprodukovanou vlnu za garantovanou cenu. Takže tam mají úplně jiný systém využívání vlny,“ říká Hans. 

Ve Švédsku se naopak veškerá vlna ihned po ostříhání hází do jednoho pytle, aniž by se vytřídila. Švédská vlna, která je dokonce vrstevnatější než vlna merino z Nového Zélandu a Austrálie, se prostě považuje za vedlejší produkt masného průmyslu. 

S tím je dnes ale díky Jenny a Hansovi konec. „Nejdříve jsme přemýšleli o vlně jako o stavebním materiálu. Pak jsme si ale uvědomili, že je na to příliš cenná. Bylo by to jako dělat rohožky z pravého kašmíru. Vlna je prostě nejlepší na výrobu oblečení,“ říká přesvědčivě Hans.

První problém

Kvůli tomu, že ve Švédsku nemělo používání vlny žádnou velkou tradici, existovalo zde jen několik maličkých čistíren vlny charakteristických řemeslnou výrobou. To byl pro Jenny a Hanse, kteří chtěli pořídit stroje potřebné k úpravě a čištění vlny, problém. Museli se porozhlédnout v zahraničí.  

Pro stroje si nakonec jeli až do dalekého Španělska a v roce 2016 začali podnikat. Materiálu měli dost. Jen na ostrově Gotland se vyprodukuje kolem 100 tun vlny, v celém Švédsku je to minimálně 1200 tun. Ve skutečnosti by to mohlo být 1800 až 2000 tun ročně, ale využije se sotva 20 procent. Zbylých 80 procent se vyhodí nebo spálí.

Největší farma na Gotlandu, Skäggs, se nachází jen pár minut jízdy severně od Ullkontoretu. Místní farmář Anders Kaungs využívá část svých pozemků k chovu 650 ovcí plemen texel, dorset nebo švédských jemnovlnných ovcí. Chová je kvůli masu, ale i tak je musí dvakrát ročně stříhat. Dnes patří k největším dodavatelům Ullkontoretu.

„Kdysi jsme vlnu pálili, protože jsme pro ni neměli využití. Byla to velká škoda,“ popisuje Anders běžnou praxi pastevců a hned nato ukazuje na čerstvě narozená jehňata. Nejmladším z nich ještě skrz jemňounké rouno prosvítá růžová kůže. 

„Většina z nich bude bílá, nerodí se nám mnoho šedých jehňat, přitom šedá rouna patří k těm nejvyhledávanějším. Lidé nechtějí ta bílá,“ nastiňuje Anders další důvod, proč bílá ovčí vlna často končí v plamenech.

Vlna jako výplň oblečení

Dnes se ale situace obrací. Jenny a Hans dokazují, že i bílá vlna dokáže najít uplatnění, například ve zmiňovaném oblečení. Důkazem je její odběratel Fjällräven, který od nich dnes kupuje několik tun vyčištěné vlny, jež by jinak skončila na skládce a dnes dělá službu lidem po celé Evropě.

Když Fjällräven u Ullkontoretu zjišťoval, zda by šla švédská vlna na něco použít, rovnou koupil několik tun, které používá jako výplň do zimních bund nebo je lisuje a používá na zádové části batohů.

Vlna je přírodní materiál, který je udržitelnější než jeho syntetické alternativy. Podle firmy má vlna i mnoho dalších skvělých vlastností: nepohlcuje pachy, umí efektivně odvádět vlhkost od těla, v zimě hřeje, v létě chladí, je odolná a zároveň poddajná. Také hodně špatně hoří. „Když sedíte u táboráku a na váš fleecový svetr dopadne jiskra, okamžitě se v něm propálí dírka. Pokud ta samá jiskra dopadne na vlněný svetr, nic se nestane,“ říká Erik Blomberg, vedoucí oddělení inovací ve Fjällrävenu, který se v posledních letech aktivně věnuje vývoji produktů z vlny.

„Z hlediska životního prostředí je dobrou zprávou, že pleteným svetrem můžete nahradit fleecový svetr vyrobený z polyesteru. Vlna jde recyklovat, pokud ji hodíte do kompostu, rozloží se. Fleecový svetr tady však bude ještě několik set let,“ vysvětluje Blomberg.

Švédská vlna je vrstevnatější než vlna merino z Nového Zélandu a Austrálie.

„Pozorujeme, že zájem o švédskou vlnu narůstá, dostáváme stále více a více objednávek od společností z Německa. Nyní musíme jen zajistit potřebnou kvalitu, abychom mohli plnit objednávky, kterých stále přibývá,“ říká Hans.

Kvalita na prvním místě

Švédský pár přiznává, že dodat na trh kvalitní vlnu je složitý proces vyžadující dodržování mnohých pravidel, počínaje u samotných farmářů a střihačů. I proto sleduje zpětnou vazbu od zákazníků, se kterými řeší například i to, jak je vlna z různých částí ovcí vhodná pro různé typy využití.

 „Farmáři už za ta léta vědí, co chceme a potřebujeme, takže kvalita vlny se každým rokem zlepšuje. Změnil se také způsob čištění vlny. Nepoužíváme žádná fosilní paliva, využíváme dešťovou vodu, kterou chytáme do nádrže. Použitá voda se vyčistí a vrátí zpět do nádrže nebo ji vypustíme do polí. Zase jsme o krok blíže splnění našeho snu o využití všech našich zdrojů, ale pořád před sebou máme velký kus cesty,“ vysvětluje dvojice. 

„Sníme o tom, že jednoho dne budeme dělat vše tady na Gotlandu, od zpracování surové vlny až po hotový výrobek. Potřebujeme ale více znalostí a také strojů. Máme už nějaké přádelny, ale potřebujeme tkací stroje a šicí dílny,“ zasní se Jenny.