skip to main content
Ekologie

I 33 let po výbuchu Černobylu se skandinávští zemědělci bojí radioaktivity

2 minuty čtení

Seriálový hit HBO Černobyl dokázal přiblížit hrůzu z jaderného neštěstí, které v roce 1986 otřáslo světem, celé nové generaci. Katastrofa, kterou se sovětské úřady nejdřív usilovně pokoušely zamést pod koberec, vyšla mezinárodně najevo, až když vysokou úroveň radiace detekovaly švédské elektrárny, vzdálené přes tisíc kilometrů od místa nehody. Ještě 33 let po výbuchu zůstává radiace ve Skandinávii strašákem, zejména pro švédské a norské farmáře.

„Kdo by si pomyslel, že se malé norské vesnice v horách dotkne jaderná nehoda v Evropě. Najednou jsme byli zcela bezmocní. Černobylská havárie ukázala, jak jsou chov, pěstování a výroba potravin zranitelné. To je děsivé,“ prohlásila farmářka Laila Hoff v rozhovoru pro norskou veřejnoprávní stanici NRK. Sama chová ovce ve vesnici Hattfjelldal na severu země. Vzpomíná, jak bylo nutné první rok po katastrofě veškeré ovčí a sobí maso zničit. I dnes jsou zvířata v 37 obcích podrobována radioaktivnímu testování, než mohou být odvezena na porážku. Překročí-li naměřená radioaktivita jistou hranici, musí zemědělci porážku zvířete odložit, dokud hladina neklesne. Podobná opatření bude podle norských vědců nutné držet ještě několik desítek let.

Radioaktivní látka cesium Cs-137 se v přírodě rozkládá mnoho let (poločas rozpadu má okolo 30 let), přičemž v oblastech zasažených jadernou katastrofou se stále vyskytuje. Radioizotop cesia je dobře rozpustný ve vodě, z půdy jej čerpají rostliny a houby, kterými se živí ovce, soby a další pasoucí se zvířata.

V důsledku výbuchu se cesium Cs-137 rozšířilo ve většině severní a střední Skandinávie a kvůli tehdejším povětrnostním podmínkám byly ze zemí mimo Sovětský svaz nejvíce zasaženy právě Norsko a Švédsko – ve Švédsku šlo zejména o okolí měst Uppsala, Gävle a Västerbotten, zatímco v Norsku se největší porce radioaktivity snesla na oblast mezi Trondheimem a Bodø a pak na horské oblasti, zejména kvůli dešti.

Radiace zasáhla v různé míře vegetaci, ale taky pasoucí se zvířata. V sobím mase bylo naměřeno až 40 tisíc becquerelů na kilogram (Bq/kg), ve skopovém 10 tisíc Bq/kg. Norské úřady ukládají nejvyšší hodnoty na úrovni 60 Bq/kg, což vedlo farmáře ke krmení zvířat pouze nekontaminovanými krmivy. Tento proces, kdy se zvířata z kontaminovaných pastvin po určitou dobu živí pouze z neradioaktivních zdrojů tak, aby se snížila radioaktivita v jejich mase či mléce, se norsky označuje jako nedfôring.

Norské ministerstvo zemědělství a potravin rozdělilo zemi podle zapojení do nedfôringu do čtyř oblastí: pozorovací, volné zóny, akční a ochranné zóny. Do pásem, kde se zvířata kontrolují, původně spadalo 145 obcí, dnes je to pouze 37. V podobném módu bude v následujících letech fungovat ještě mnoho norských farmářů.

Opatrnost je stále namístě. Švédští myslivci dva roky zpátky natrefili na skupinu divočáků s více než desetinásobkem bezpečné úrovně radiace. „16 tisíc Bq/kg, to je nejvyšší úroveň, jakou jsme kdy měřili,“ řekl britskému deníku Telegraph místní ekolog. „Divoká prasata hledají potravu v půdě, kde se drží radioaktivní cesium. Sobi a jeleni žvýkají listy stromů a křoví, ve kterých tolik cesia není.“

V Norsku se úrovně radioaktivity daří snižovat, ale objevují se výjimky. Loni se hodnoty v mase a mléce náhle zdvojnásobily – důvodem byla mimořádná úroda hub, které dokážou vstřebat až tisíckrát více radioaktivních látek než rostliny (v některých monitorovaných potravinách se cesium Cs-137 stále objevuje i v Česku – pozn.red). Takové odchylky znamenají, že od důkladných kontrol a měření úřady ještě několik let rozhodně neupustí.

Aktuální vydání magazínu
Elektromobily a Elon Musk
Forbes NEXT jaro 2019

Co to ale znamená pro lidi? „Nemusíte se ničeho obávat, tedy pokud vaše potravinová pyramida nestojí výhradně na jistých druzích hub, jelením mase, zvěřině a jezerních rybách,“ dodává Leif Moberg ze Švédské agentury pro jadernou bezpečnost.