Kdo by nechtěl spojit příjemné s užitečným. Investovat peníze s perspektivou jejich zhodnocení a navíc vlastnit věc, která budí emoce a dělá radost. Investice jak do klasických aut, tak do tzv. youngtimerů tyto požadavky posledních několik let splňují.

Podle cenových indexů americké pojišťovny Hagerty cena těch nejvýznamnějších tzv. blue chip klasiků, mezi které patří ikony jako Ferrari 250 California, Aston Martin DB5, který známe z klasických i nových bondovek nebo Chevrolet Corvette první generace, vzrostla od roku 2009, kdy se svět nacházel na vrcholu finanční krize, na více než dvou a půl násobek svých tehdejších hodnot.

Pokud se podíváme na německé skvosty v čele s Porsche 356, předchůdcem notoricky známého modelu 911, který se vyrábí dodnes, tak za ně si připlatí zájemci oproti roku 2009 více než trojnásobek.

Americké akciové trhy, měřeno indexem S&P500, jsou ve stejném období na trojnásobku své tehdejší hodnoty, německý DAX jakbysmet, ovšem chudinka pražská burza ani ne na dvojnásobku.

Čtěte také: Warren Buffett pro Forbes: To nejlepší, co mohu poradit o investování 

Zhodnocení klasických aut a akcií je tedy v uplynulých letech podobné. Pokud si o ekonomice začínáme myslet, že se blíží vrcholu své nynější konjunktury, je velmi obtížné si to samé nemyslet i o autech.

Poptávka po nich je do značné míry daná volnými penězi, které rostoucí ekonomika generuje a nedostatkem investičních příležitostí se zajímavým výnosem obecně. Jakmile se ekonomice přestane tolik dařit, lze očekávat, že poleví zájem i o investice do aut.

Dle výsledků z předních světových aukcí se zdá, že se na trhu s klasickými automobily začíná projevovat efekt, jaký známe i z pražského trhu s byty. Tedy že vysoké ceny si může dovolit stále užší okruh dostatečně solventních kupců. Navíc ti, co peníze mají, začínají být velmi obezřetní a uvědomují si, že nic neroste do nebes.

Aut je navíc hodně a mění se i vkus potenciálních kupců. Velmi výrazně se to projevuje například na předválečných modelech, jejichž ceny ve většině případů nikterak dramaticky nerostou a naopak často klesají. S nimi si totiž už potenciální kupci nemohou spojit své zážitky z dětství, kdy v nich dědečkovi na klíně zažívali svou první řidičskou nirvánu.

Není tak náhoda, že v posledních letech rychle rostly zejména ceny aut z konce padesátých, šedesátých a sedmdesátých let, tedy období dětství potenciálních movitých kupců. Až tito zmizí, zájem trhu se pravděpodobně posune dále k mladším ročníkům.

Tento trend je pozorovatelný i na českém trhu, kdy za posledních pár let raketově vyrostly ceny Škod Felicií ze 60. let, a v posledních měsících sílí zájem o škodovky 120„užovky“, žigulíky a další skvosty socialistického průmyslu.

Co frčí teď, nemusí frčet za dvacet let a i investice do autoveteránů podléhá módním vlivům. Když k tomu přičteme současné vysoké ceny, vyjde nám, že se při úvahách o automobilu jako investici musíme mít na pozoru více než kdy jindy. Oproti finančním investicím však mají auta jednu velkou výhodu. Když se investice rozplyne, zůstane aspoň koníček.