In August Company je malá firmička, která vyrábí užitkové zboží především do kuchyně. Jejich produkty mají výraznou hravou estetiku a celé podnikání stojí na myšlence udržitelnosti. Jakkoli se Karolína Stryková s Teodorikem Menšlem tomuto termínu brání, pohled do zákulisí naznačuje, že mají promyšlené vše od materiálů přes výrobu až po obaly.

„Naše první věci vznikly z denní potřeby u nás doma. Tudíž i materiály, se kterými pracujeme, běžně používáme: len, keramiku a dřevo,“ vysvětluje Karolína a Teodorik ji doplňuje: „Inspirovali jsme se u starých objektů a hrnečků. Nesnažíme se být trendy, spíš se vracíme k tradicím, jen to zkoušíme po svém.“

Přáli by si vyrábět věci, na nichž nebude znát doba vzniku: „Usilujeme o to, aby se naše výrobky v rodinách dědily. Rodiče žijí ve spotřební době a budou mít jen málo předmětů, které nám po sobě zanechají. Všechno trochu zkonzumnělo. Rádi bychom obnovili tradici důležitých věcí.“

Švadlenu mají na Vysočině, kde sami tráví dost času při odpočinku na chatě. V Havlíčkově Brodě pracuje i „jejich“ řezbář. Keramickou dílnu pak navštěvují v centru Prahy. Všechno na trase svých obvyklých cest. „Nemusíme nikam zbytečně jezdit ani nic posílat, což je pro nás výhodné po všech stránkách,“ říká Karolína.

Tento lokální rys projevil svou sílu v době karantény: zatímco dodávky produktů z daleké ciziny vázly, In August Company nadále pracovali a během volnějšího režimu ještě stihli navrhnout novou malou kolekci.

Prkénka, lžíce a nože na máslo vyrábějí z tmavého ořechu a třešně, což jsou druhy dřevin, které se na našem území přirozeně vyskytují. „Používáme dřevo s evropským certifikátem a takové, které je pro nás tradiční. Když třešňové prkýnko někdo vyhodí do přírody, je to v pořádku,“ vysvětlují. „Není to pro nás úplně výhodné kvůli ceně, která je vyšší než za exotické dřeviny z Bali, ale cítíme, že je to zkrátka přirozené.“

Len se v Česku historicky pěstoval, ale tradice se u nás přerušila a dnes se používá len z Evropy. „Je to úžasně ekologický materiál: stačí mu málo vody, nepotřebuje extra teplo a je odolný jako rostlina i jako vlákno,“ vyjmenovává Karolína vlastnosti tohoto supermateriálu. V malé továrně na Moravě ho tkají a tisknou.

„Používáme přírodní hrubý nebarvený len, který má úžasnou strukturu, a necháváme si ho tam tisknout. Potisk má nutné certifikáty, nevypouští do odpadů nežádoucí látky a barvy jsou ředitelné vodou.“

Karolína s Teodorikem se se svými výrobci znají osobně. Navštěvují je v dílnách a znají jejich pracovní postupy. „Náš keramik Václav veškeré zbytky hlíny, ze které vyrábí, následně recykluje,“ říká Teodorik. To zná každý řemeslník, který pracuje s hmotou: nemůže si dovolit vyhazovat, proto ji zpracuje do posledního kousíčku. Karolína si to osahala při práci s papírem. „A náš truhlář všechny odřezky namele do pilin a z těch pak dělá brikety.“

Ačkoli přesvědčením In August Company je co nejšetrnější výroba, někdy v zájmu zákazníků ustoupí. „Bavlněná trička jsme se také snažili vyrábět v Česku, ale po čase jsme usoudili, že je pro nás zásadní kvalita. Na kvalitní triko vlastního střihu bychom v Čechách nedosáhli. Tu cenu by málokdo zaplatil,“ říká Karolína a Teodorik dodává: „Takže momentálně řešíme výrobu v malé fabrice jinde v Evropě, kde se řemeslná tradice nepřerušila. Ty paní to mají v ruce, pracují s biobavlnou a používají ekobarvy. Takové podniky jsme v Česku nenašli.“

Nezanedbatelnou součástí jejich podnikání jsou obalové materiály. „Je složité dostat keramiku k zákazníkovi bez použití hromady plastů – a ještě aby to vypadalo hezky,“ uvědomila si Karolína, a tak začali pátrat po alternativách. Obaly, které sami dostanou, posílají dál.

„Obalíme je něčím lepším nebo na ně něco napíšeme, aby lidé pochopili, proč je výplní starý karton. Někteří zákazníci nám vrací obaly nazpátek nebo nám nabízejí kartony třeba od nábytku.“ Kupují také takzvané rotující obaly: třeba jen jednou použité krabice od elektroniky se tak vracejí znovu do hry. „Existuje také několik druhů výplní ze skartovaných kartonů. Těsní lépe než bublinkové fólie a jsou krásné.“