skip to main content
Forbes Book Club

Indiana Jones na Václaváku a spol. Jak Češi za socialismu hráli na počítačích

5 minut čtení

Je 16. leden 1989. Bouřlivé připomínání smrti Jana Palacha je v plném proudu a Indiana Jones, slavný archeolog s bičem za opaskem a s kloboukem na hlavě, stojí na rohu Václavského náměstí u vstupu do metra Můstek.

Dumá, jak se co nejrychleji dostat na letiště a pak domů do USA. Najednou se před ním objeví policista v bílé přilbě. Americký dobrodruh se dlouho nerozmýšlí, zpod své kožené bundy vyndá sekeru a jedním mocným švihem jí zasazuje příslušníkovi pohotovostního pluku smrtící úder do hlavy.

To se opravdu stalo – v počítačové hře pojmenované Indiana Jones na Václavském náměstí 16. ledna 1989. Neznámý programátor jí reagoval na násilnosti, které provázely takzvaný Palachův týden a které předznamenaly pád komunistického režimu.

Čtěte také: Vymyslel, jak dobýt Hollywood. Teď Michael Ovitz vydělává v Silicon Valley

Dnes, 30 let po vypjatých lednových událostech, se český expert na historii tuzemské herní scény Jaroslav Švelch snaží unikátní textovou gamesu pro stroje ZX Spectrum oživit.

„Když si ji nyní chcete vyzkoušet, je to poměrně složité, potřebujete k tomu speciální software, říká se mu emulátor. Ten zařídí, že se váš počítač chová jako stará osmibitová mašina z 80. let. Rád bych tohle obešel, aby ji šlo spustit normálně v internetovém prohlížeči. Snad se mi to podaří. Nejde o násilí v té hře, chápu ji jako určitou dobovou výpověď,“ vysvětluje sedmatřicetiletý vědec, který aktuálně působí v Norsku na univerzitě v Bergenu.

Vlevo nahoře je československý počítač Ondra SPO 186, naproti němu britský Sinclair ZX Spectrum. Dole podomácku „zbastlený“ joystick.

O počítačových hrách a jejich tvůrcích v předrevolučním Československu toho Švelch ví jako málokdo. Na konci loňského roku mu o nich dokonce vyšla kniha v prestižním americkém nakladatelství MIT Press, které spadá pod Technologický institut v Massachusetts, jednu z nejlepších univerzit světa.

Na té Švelch před časem strávil rok a půl na studijní stáži. Kniha se jmenuje Gaming the Iron Curtain a zatím je k dispozici jen v angličtině, na Amazonu ji koupíte za 45 dolarů. „Na překladu se pracuje,“ směje se Švelch.

Aktuální vydání magazínu
Lesapán
Forbes 12/2019

Ve své knize líčí, jaká byla v Československu 80. let situace kolem počítačové scény. A že zatímco v západní Evropě a v USA firmy i politici pochopili, že domácí počítače jsou budoucnost, komunističtí pohlaváři jim věnovali jen minimum pozornosti. I díky tomu byly počítačové kluby zřizované pod patronátem Svazu socialistické mládeže (SSM) nebo Svazarmu svého druhu oázami svobody.

„To byl ten největší paradox. Komunistický režim si počítačů nevšímal a díky tomu mohla zdejší amatérská programátorská komunita růst. Koupě počítače domů byla tehdy hodně drahá záležitost, takže se to řešilo přes spolky, jako byl Svazarm, které si to mohly dovolit,“ připomíná Švelch.

Přebal Švelchovy knihy Gaming the Iron Curtain

Hrám absolvent oboru mediální studia a angličtina propadl ještě za socialismu, přivedl ho k nim otec, který se živil už tehdy jako programátor. Jeho první herní vzpomínka je archaický titul Ladder (česky žebřík), který hrával u táty v práci na východoněmeckém počítači Robotron.

„Hraju dodnes, snažím se být neustále v obraze. Baví mě hlavně alternativní hry, ne ty od velkých, ryze komerčních studií,“ vypráví s tím, že dlouhodobě jej fascinují monstra a obludy v počítačových hrách.

Čtěte také: Nejbohatší Čech a dům za miliardy. Obamův Mr. No napsal o Petschkově vile

To je ostatně i důvod, proč je už druhým rokem na severu Evropy. Získal tam dvouletý grant a věnuje se právě výzkumu na pomezí historie, estetiky a kulturní antropologie o tom, jaká monstra v počítačových hrách vystupují a jak na ně hráči reagují.

Vychází to z hlubšího Švelchova přesvědčení, že hry jsou podobně jako filmy specifickým kulturním médiem, jež obsahuje výpověď o době a lidech: „A také můžou obsahovat vzkazy a vyjádření, právě jako hra Indiana Jones na Václavském náměstí nebo některé další tituly, které tu vznikly před rokem 1989 a byl z nich patrný protirežimní náboj.“

Uvítací obrazovka hry Indiana Jones a Chrám zkázy od Františka Fuky z roku 1985

Naprostá většina her, které byly v Československu 80. let k dispozici, měla základy na Západě a speciálně v tehdejších evropských centrech gaming průmyslu ve Španělsku a Velké Británii. Kopie her se sem pašovaly nejčastěji z Polska nebo z Jugoslávie a zdejší nadšenci je pak upravovali pro místní potřeby. Existovaly i původní československé hry, které byly ovšem západní produkcí v naprosté většině velmi silně inspirované, skoro by se dalo říct okopírované.

Našly se ale výjimky. Nejznámější předrevoluční tvůrčí skupinou byla trojice zvaná Golden Triangle, jež sestávala z Miroslava Fídlera, Tomáše Rylka a Františka Fuky. Posledně jmenovaný zůstal výraznou postavou české kulturní scény dodnes, v roce 1985 se ale zasloužil o to, že Indiana Jones se stal ikonou české herní komunity. Naprogramoval vlastní textovou hru Indiana Jones a Chrám zkázy, na kterou po dvou letech navázal hrou Indiana Jones 2 (mimochodem, v československých kinech ten film v době vydání Fukových her ještě vůbec nebyl).

Indy se pak stal hrdinou řady dalších československých her, s nimiž už Fuka neměl nic společného. Zdejší hráči a tvůrci her si jej prostě oblíbili, a proto z něj neznámý autor udělal i ústřední postavu protirežimní textovky reagující na dění na Václavském náměstí z 16. ledna 1989.

Screenshot z anonymní hry Indiana Jones na Václavském náměstí 16. ledna 1989.

Kniha Jaroslava Švelcha Gaming the Iron Curtain je pro českého čtenáře nejcennější právě tím, že ukazuje, jaké hry se tu hrály, jak se šířily a kdo byli průkopníci zdejší herní scény. To je pro nezasvěcené a mladší čtenáře v roce, kdy si připomínáme 30 let od revoluce, vynikající služba. Navíc to poskytuje unikátní kontext k rozvoji byznysu s počítačovými hrami po roce 1989, v němž se čeští tvůrci díky hrám jako Mafia nebo Kingdom Come: Deliverance stali světovou špičkou.

Čtenářům ze zahraničí, jimž je ostatně kniha primárně určena, pak obšírně vysvětlí i to, jak špatná počítačová infrastruktura v komunistickém Československu byla a proč země vedená Gustávem Husákem nemohla nikdy dohnat Západ, kde už tehdy bylo IT jednou z průmyslových priorit.