skip to main content

Irčan je tady. A na tři hodiny vás přiková k Netflixu

4 minuty čtení

Pokud se mluví o binge-watchingu, obvykle se tím myslí „zhltnutí“ seriálu na jeden zátah. Nově ale tento termín vlastně přiléhá i k filmu. Netflix totiž dnes s velkou pompou uvedl dlouho očekávané mafiánské drama Irčan, jehož délka se zastavila na 210 minutách.

U díla Martina Scorseseho tak strávíte tři a půl hodiny, což už může být stopáž průměrné minisérie. Proč se ponořit do filmu, o kterém teď mluví úplně všichni?

Pokud máte žijícího režisérského klasika rádi, není co řešit. Irčan je vlastně cvičením ve stylu, který Scorseseho nejvíce proslavil. Rozmáchlými tahy v prostoru i v čase vykresluje americké podsvětí, jehož středobodem je podobně jako v Mafiánech a v Casinu dramatický osud jednoho mafiána.

Irčanem je myšlen Frank Sheeran, skutečný gangster, který měl stát za zmizením odborového předáka Jimmyho Hoffy v roce 1975.

Sheeran v podání Roberta De Nira tedy plní úkoly a postupuje po zločinecké hierarchii, do níž zapadají i odbory, z jejichž penzijního fondu si mafie půjčovala s mizivým úrokem. Scorsese s antropologickou pečlivostí inscenuje svůj příběh na předměstích, v prádelnách, betonárkách i exkluzivních klubech – většina ze 160 lokací, na nichž se točilo více než sto dní, přitom působí reálným, hmatatelným dojmem.

Irčan dává dějovými body i celými scénami vzpomenout na jiné Scorseseho gangsterky, děj posouvají voiceovery, flashbacky a střihové montáže, v sevřených scénách se zase čeká, kdy skončí legrace a někdo poprvé vystřelí.

Stejně jako v Mafiánech se zde gangsteři vraždí bez emocí a rozhodně se nebojí odprásknout své parťáky. Novinka ale není tak kokainově překotná jako Casino a zločin neromantizuje. Pro některé diváky však může být studená a nepřístupná podobně jako její protagonista.

Překvapivým tahounem mamutí stopáže je nicméně Al Pacino v roli Jimmyho Hoffy, sebejistého odborového funkcionáře, který byl po prezidentovi nejmocnějším člověkem v zemi, bojoval proti korporacím a se Sheeranem ho pojilo přátelství.

Pacino, jenž neustále pojídá zmrzlinu nebo nadává, že se všichni mafiáni jmenují Tony, působí ve svých scénách jako rozbuška a jeho nominace na Oscara by měla být samozřejmostí.

O Irčanovi se ale mluví i kvůli rozsáhlému digitálnímu omlazování hlavních představitelů (včetně Joea Pesciho, který se kvůli Scorsesemu vrátil z hereckého důchodu), které sledujeme v průběhu celých desetiletí.

Zkraje vás De Nirovy nepřirozeně lesklé oči možná trochu vyděsí, ale po chvíli už triková magie ze zážitku nijak nevytrhává. Režisér ostatně technologii podrobil před natáčením důkladnému testu, když nechal De Nira znovu zahrát pasáž z Mafiánů z roku 1990. Nově natočený materiál pak filmař pomocí softwaru „omladil“ a porovnal ho s originálem. Kdyby výsledek nefungoval, prý by se do projektu vůbec nepustil.

Především by však Irčan nevznikl, nebýt Netflixu, který projekt zafinancoval částkou 175 milionů dolarů. Jen těžko si lze představit, že by podobnou sumu Scorsesemu poskytlo jiné studio, a nenutilo ho přitom sestříhat materiál na konvenčnější stopáž.

Pro 77letého filmaře je to možná hořkosladká zpráva. Jako milovník velkého plátna doufal, že se Irčan podívá i do kin, ale Netflix se s největšími americkými řetězci nedohodl a gangsteři se tak prostříleli jen na velmi omezený počet pláten. Širší nasazení hlásí alespoň země jako Velká Británie, Itálie, Jižní Korea nebo Japonsko.

Nový film by se v kinech určitě vyjímal lépe – na malé obrazovce sice strhne, jenže doma čelí divák přílišnému množství rušivých elementů, takže se do děje tolik neponoří. Netflix už každopádně sbírá nadšené recenze a v oscarovém klání bude na Irčana sázet podobně, jako vsadil loni na Romu.

V jejím případě vyšla reklamní kampaň zacílená na hlasující na astronomických 25 milionů dolarů, přičemž snímek režiséra Alfonsa Cuaróna jich stál jenom patnáct. U kampaně na Irčana se spekuluje o daleko vyšších částkách, ostatně samotné uvedení filmu minulý víkend v New Yorku doprovodila obří pouliční party, kdy firma „převlékla“ několik bloků ve čtvrti Little Italy do roku 1975 a servírovala dobové občerstvení zdarma.

Irčan tak platí i jako reklama na Netflix: pro další předplatitele i další tvůrce. Těm vlastně říká, že pokud bude jejich vize dostatečně silná, mohou si natočit cokoliv za jakékoliv množství peněz. Je otázka, nakolik je takový systém udržitelný, ale výpravný, produkčně nepodvyživený velkofilm může být neodolatelným lákadlem pro leckterého filmového megalomana.

Pro diváka je Irčan hlavně snímkem o fascinující síle času, která odvane slávu i vzpomínky. U většiny postav se ve filmu objeví titulek, kdy a jak zemřou násilnou smrtí, ale hlavního hrdinu čeká komplikovanější a o to bolestnější pád.

Naopak samotnému Scorsesemu otevírá jeho pravděpodobné sbohem milovaným gangsterkám dveře k Oscarům dokořán.