„Nejraději bych měl kino mezi Lucernou a Světozorem, to je ideální lokalita,“ říká Ivan Hronec, ředitel distribuční společnosti Film Europe, která se specializuje na evropskou kinematografii.

Takové přání se Slovákovi, který žije a podniká v Česku, sice nevyplnilo, přesto může být spokojen. Nové filmové centrum nazvané Edison Filmhub totiž na začátku června otevřel jen kousek od zmiňovaných pražských kulturních institucí. Vedle Jindřišské věže na adrese Jeruzalémská 2 se tak nachází prostor, který propojuje kino, konferenční prostor a stylovou kavárnu. Hronec má pro prostor svůj speciální název – butikové kino.

„Když jsem už před lety hledal ideální místo, pátral jsem třeba po Karlíně, který by byl také skvělý, ale nic jsem nenašel,“ vzpomíná Hronec. „Procházel jsem všechny staré pražské kinosály. Byly to ale jen jednosálové prostory bez zázemí. Obří sály bez baru. A ty já neumím programovat,“ dodává.

Ivan Hronec

V hlavě měl totiž místo, které filmový zážitek vsadí do unikátního prostoru se svébytnou kavárnou. Jeho firma totiž kromě distribuce filmů do kin, televizí a na VOD platformách pořádá i filmové přehlídky jako Be2Can nebo Scandi.

„Chtěl jsem vytvořit permanentní festivalový prostor. Kinosál, kde se budou moci promítat různé programové bloky a tematické přehlídky,“ vysvětluje.

Když máte velký sál, musíte cílit na mainstream. Menší sály si můžou dovolit experiment.

Ideální místo nakonec našel v bývalé Edisonově transformační stanici postavené architektem F. A. Librou v letech 1926 až 1930. Významná pražská funkcionalistická stavba fungovala před rokem 2014 i jako banka, pak byl prostor neobsazený. Hronec se svojí firmou získal prostory do pronájmu až loni, Edison Filmhub se mu podařilo vybudovat za šest měsíců. Jeho investice činí osm milionů korun.

„Nikdy jsem nestavěl kino ani bar, měl jsem štěstí začátečníka. Koncept jsme vymysleli s manželkou a synem, hodně nám pomohl architekt Miloslav Abel z Abel Architekti a scénograf Boris Kudlička,“ vypočítává Hronec s tím, že do kinosálu, který je schopný promítat ve 3D (a už promítá čínský 3D snímek Poslední večery na Zemi), se vejde 85 lidí.

Právě kinosál má ale i nečekaný kontakt s denním světlem, což je důležité pro přednášky a semináře, které Hronec plánuje. Když je projekce, okna se zatáhnou, jinak je ale od promítačky vidět jak do prosklené kavárny, tak na zeleň u sousedního kostela svatého Jindřicha a svaté Kunhuty.

„Dnes je velmi těžké naplnit 400 míst jen s filmovým představením. Při premiérách ano, ale při běžném provozu nikoli. Velikost sálu značně reguluje vaši dramaturgii. Když máte tak velký sál, musíte cílit na mainstream. Tyhle menší sály si můžou dovolit experiment,“ míní Hronec s tím, že se chce zaměřit na publikum, které nevyhledává multiplexy, ale ani underground.

V programu tak budou festivalové tituly, které Hronec se svým týmem nakupuje na festivalech v Berlíně, v Benátkách a v Cannes, Edison ale svoje dveře nechce zavírat ani jiným distributorům. I když je to podle Hronce právě konkurence, která ho donutila hledat prostor, kde by mohl promítat svoje filmy.

Většina filmových distributorů totiž v Praze vlastní i kinosály, v nichž preferuje svůj obsah. Aerofilms provozuje kina Aero, Světozor a Bio Oko, CinemArt má Atlas a Evald. Multikina CineStar jsou propojená s Falconem, konkurenční síť Cinema City zase ovládá distribuční společnost Forum Film. Podle Hronce je taková situace nestandardní a měl kvůli ní často problém dostat svoje artové filmy k divákům.

„Máme vždycky dobrý rozjezd, o festivalu Be2Can či Scandi se píše v médiích, chodí diváci. Jenže pak nám lidé píšou, kde mohou vidět naše filmy dál. A já jim odpovídám, že za týden v Břeclavi,“ krčí rameny podnikatel. Podle něj je přirozené, že distributoři ve svých prostorech promítají vlastní filmy, Film Europe však taková výhoda dlouho chyběla.

Hronec chce teď mít i naprostou kontrolu ohledně programu Edisonu, je proto stoprocentním investorem a nevyužil veřejné zdroje. Film Europe nicméně dostává částečnou podporu od Evropské unie a Státního fondu kinematografie na distribuci některých evropských filmů.

„Nejsem sice rodilý Pražák, ale žiju tady už několik let a mám tohle město rád. Kino Edison je pro mě i takové poděkování Praze,“ dodává Hronec.