skip to main content

Jak a proč byste měli začít přemýšlet nad nesnesitelnou lehkostí pití v Čechách

5 minut čtení

Lucie Kohoutová miluje dobré jídlo a pití. Kromě toho, že o obojím píše, je také spoluzakladatelkou populárního vinného kolektivu Družstvo, který se u nás snaží prezentovat ne úplně obvyklá vína. A i když má k alkoholu vřelý vztah, ráda upozorní i na jeho stinné stránky.

Vánoce, svátky klidu, míru… a zvýšeného přísunu etanolu. Než do sebe na večírku nebo u rodinného kapra naklopíte už několikátý punč, chtěli jsme vám zkusit říct, že pít méně je mnohem přínosnější (a jednodušší), než se zdá.

Nebojte se kázání, sama jsem dlouholetou účastnicí alkoholového byznysu, mj. coby propagátorka naturálních vín; článek ostatně vzniká na cestě na vinný veletrh.

Čtěte také: Transparence v módě? Kdysi trend budoucnosti, dnes symbol rezignace

Zamyslet se ale nad rolí, jakou alkohol hraje v životním stylu naší společnosti, mi připadá vysoce užitečné – nejen z toho abstraktního důvodu, že zatímco v ostatních zemích OECD spotřeba alkoholu v posledních 15 letech klesala, v Česku stoupla.

Mnohem hmatatelnější a zajímavější je podle mě fakt, že vynechání nebo omezení alkoholu je jedna z nejsnazších cest, jak se cítit psychicky líp – a mít víc energie na to, co je pro vás důležité.

Nepít je nejjednodušší biohack

Není to žádná raketová věda ani nootropikum, klíč ke všemu je prostý kvalitnější spánek.

I 1-2 týdny bez alkoholu stačí k tomu, abyste se v noci mnohem lépe vyspali; místo čtyřhodinového ranního ploužení pak můžete věnovat dopoledne něčemu příjemnějšímu, ať už je to běh, schůzka s kolegy, nebo brunch s rodinou. Nebo ta nejkreativnější a nejstrategičtější část vaší práce, které se najednou můžete věnovat déle a s maximálně svěží myslí.

„Už pár let se mi osvědčovaly měsíční alkoholové detoxy, takže když jsem si letos v červenci uvědomil, že mě čeká extrémně náročný závěr roku, a navíc vlastně už půlku života pravidelně piju, celé mi to nějak zapadlo do sebe a řekl jsem si, že si minimálně na půl roku drinky odpustím úplně,“ popisuje Tino Hrnčiar.

Dlouholetý organizátor parties pro RedBull se dnes díky vlastním pop-upům Forbidden Taste a úspěšné streetwear značce Life Is Porno pohybuje v oblasti, kde jsou večírky takřka denním chlebem, přesto si ale už doopravdy téměř půl roku nedal ani kapku alkoholu.

A podobně jako ostatní dobrovolní abstinenti si pochvaluje, že tak má mnohem víc fyzické i duševní energie. „Baví mě posouvat svoje limity a tohle je dobrý trénink vůle, který se navíc extrémně pracovně vyplatí.“

Smutek v alkoholu neutopíš

Možná pro vás produktivita není zas tak silný argument a biohacking necháváte venture kapitalistům ze Silicon Valley, vlastní psychická pohoda by vás ale zajímat mohla.

Alkohol je silný depresogen, který – byť se na první pohled jeví jako fungující metoda rozpouštění stresu – ho ve skutečnosti prohlubuje.

Je to taková nepěkná spirála: jste přetažení z práce, příbuzní jsou od ďábla, partner (nebo jeho absence) to zrovna nevylepšuje… Zajít si někam na drink se v tu chvíli jeví jako dobrý nápad, člověk se trochu uvolní a líp pak usne.

WHO za relativně nízkorizikovou konzumaci alkoholu považuje 16 g etanolu pro dospělou ženu a 24 g pro dospělého muže.

Tak určitě. Bohužel jen krátkodobě – alkohol ve skutečnosti psychickou nerovnováhu podporuje, protože jeho pravidelná konzumace snižuje hladinu serotoninu (tj. hormonu, který se jako neurotransmiter podílí na regulaci nálady) v mozku.

A jak už zaznělo, spánek je po něm méně kvalitní, takže ráno se vzbudíte neodpočatí a se špatnou náladou, případně kocovinou, pokud jste to přehnali. Pravděpodobný výsledek? Nižší soustředění, vyšší pocit nestíhání, častější konflikty, horší reakce na ně – a silná tendence jít to večer zapít znova.

Alkohol pod kontrolou
I přes libě znějící časté články na téma „sklenice červeného denně pomáhá proti [dosaď libovolnou chorobu]“ se WHO kloní spíš k názoru, že riziková je jakákoli konzumace alkoholu. Za „relativně nízkorizikovou“ je považováno následující:
„Maximální denní dávka 16 g etanolu pro dospělé ženy a 24 g etanolu pro dospělé muže, přičemž nejméně 2 dny v týdnu bychom měli alkohol zcela vynechat a při nárazovém pití při jedné příležitosti nesmí spotřeba překročit 40 g etanolu.“ Pro představu:
– 1 půllitr piva (500 ml) o síle 4 % = 16 g etanolu,
– 1 sklenka vína (200 ml) o síle 11 % = 17 g etanolu,
– 1 odlivka destilátu (50 ml) o síle 40 % = 16 g etanolu,
– 1 malá sklenička likéru (100 ml) o síle 20 % = 18 g etanolu.

Schválně si zkuste týden psát, jak jste na tom; podobně jako já (nebo protagonista dokumentu BBC) budete asi překvapení, jak vysoko se ve skutečnosti pohybujete.

Začarovaný vicious circle se často týká úspěšných lidí s vysokým pracovním nasazením a intenzivním společenským životem. Navenek není důvod se znepokojovat – sice máte možná podobný alkoholický příkon jako pankáči na Národce, ale na rozdíl od nich nežebráte ve smradlavé bundě na krabičák, nýbrž způsobně objednáváte aj pí ej aktuálně vyhajpovaného lokálního pivovaru nebo mezcal sour bez bílku v kvalitním koktejlovém baru. Už šestý.

A máte nějaké přátele, kteří nepijí?

V Česku k tomu všemu ještě navíc přispívá neobvykle vysoká společenská tolerance k alkoholu a bagatelizace jeho rizik, případně pocit, že nepijí jen vyléčení alkoholici, těhotné ženy a ti, kterým to žena zakázala po zvlášť výživném večírku.

Schválně si všimněte, jak přirozenou (tj. bezpříznakovou) součástí zdejšího společenského života konzumace alkoholu je. „Když mě před pár lety pracovní stres dovedl na psychoterapii, došlo i na moji ne zrovna mírnou konzumaci alkoholu s kamarády. ‚A máte nějaké přátele, kteří nepijí?‘ zeptala se mě tehdy terapeutka. Stálo mě hodně přemýšlení vzpomenout si na abstinenta, který by nebyl těhotný,“ vzpomíná novinářka Květa.

V práci je to často podobné – nepřijít po vánočním večírku do práce i opilecké historky s kolegy vyvolávají spíš pobavení s náznakem obdivu; kdo má zvednuté obočí, je za suchara. To samé platí pro dokola omílané české prvenství v množství alkoholu na hlavu.

Příznaková – tedy vyvolávající otázky – je u nás zdá se naopak abstinence: „Až když přestaneš pít, tak ti pořádně dojde, čeho všeho je u nás alkohol součástí. Neobejde se bez něj v podstatě žádná událost, takže jsi pak jako abstinent vystavený otázkám, co se děje, nebo v horším případě sociálnímu tlaku si něco dát,“ popisuje zkušenost všech, kteří zrovna nepijí, Tino Hrnčiar. Ostatně fakt, že jsme spolu strávili hodinu a půl rozhovorem na téma „jaké to je nepít“, taky o něčem svědčí.

„Ale musím říct, že já osobně jsem se setkal spíš se zdvořilou zvědavostí nebo pozitivními reakcemi – na Slovensku je to těžké, ale minimálně ve svém pražském okruhu už mám pocit, že se vnímání alkoholu mění. I můj kamarád, jehož rozlučka se svobodou byla samozřejmě dost zatěžkávací test, mi řekl, že před 10 lety by mě za nepití na své party neskutečně prudil, ale teď oceňuje moje rozhodnutí.“

Drinking, so 2008

Ledy (ve skleničkách) se totiž podle všeho skutečně pohybují – směrem k 0% vol. Za všechno můžou opět mileniálové.

Hosty baví neokoukané věci a možnost zkusit něco nového, takže večery, kdy jsme podávali víc nealko pairingu než vinného, rozhodně nebyly výjimkou.

Nová generace konzumentů na Západě se víc zajímá o svoje zdraví a vykazuje znatelně nižší náklonnost k alkoholu než její rodiče. I díky dostupnosti podobných názorů na sociálních sítích – nejde jen o subkulturní fenomén, jak naznačuje i stoupající počet mainstreamových celebrit, které veřejně proklamují svůj chladný vztah k alkoholu (byť to některým paradoxně nebrání mít svou vlastní značku prémiového spiritu, že, Pharelle Williamsi), omezování pití je mnohem širší trend.

Alespoň krátkodobý detox je čím dál běžnější (v Británii se drží Dry January, u nás už se celkem etabloval Suchej únor), výrazně stoupá obliba, a tudíž i produkce bez- a nízkoalkoholických nápojů. Nealko párování je už pár let přirozenou součástí nabídky špičkových restaurací, a to nejen kvůli hostům, kteří přijedou autem nebo alkohol nesmějí ze zdravotních důvodů.

„Hosty baví neokoukané věci a přitahuje možnost zkusit něco nového, takže večery, kdy jsme podávali víc nealko pairingu než vinného, rozhodně nebyly výjimkou,“ vzpomíná someliér Martin Levý na své působení v pražské michelinské restauraci La Degustation Boheme Bourgeoise.

V každodennějších patrech restaurační nabídky to tak pestré ještě není, takže nedostatek zajímavého nealka je asi to jediné, na co si abstinenti stěžují.

Podle Tina Hrnčiara je to opravdová díra na trhu, protože jeho nedávná fotka nealko prosecca na Instagramu prý strhla neskutečný zájem. „Ale to není nic, co by nešlo překonat. Když to zvládám já se svou prací, která je plná eventů s alkoholem, může to zvládnout každý. Pokud se k tomu samozřejmě rozhodne, nemá smysl na sílu přesvědčovat,“ uzavírá Hrnčiar.

Souhlasím: zkuste třeba pro začátek pozorovat svoje zvyky. Vyhnout se popíjení přes den, místo skleničky proti stresu bojovat radši pohybem nejrůznějšího druhu (čímž pomůžete i své postavě, a to hned dvakrát, protože alkohol je kromě jiného vysoce kalorická věc).

Nebo si stanovte nějakou hranici alkoholu, kvantitativní i kvalitativní. Když podobně jako mileniálové omezíte svou spotřebu na prémiové destiláty, zajímavá piva nebo naturální vína, množství přijatého alkoholu se vám přirozeně sníží a přitom nepřijdete o potěšení z dobrého pití, naopak ho vlastně umocníte.

Doporučujeme