Roky platí, že je snadnější práci vykonávat než ji získat. Mnoho korporátních a institucionálních funkcí a aktivit za posledních 20 let zdegenerovalo, ale nejvíce ze všech snad proces náboru nových lidí, zejména u středních a velkých zaměstnavatelů.
V dnešních dnech je typický náborový proces prakticky očistec. Zdá se, že ve snaze najmout opravdu ty nejlepší a nejdokonalejší lidi nabalily firmy na proces přijímání tolik dalších vrstev a kroků, že projít pracovními pohovory je pro uchazeče spíše testem vytrvalosti a odolnosti než skutečného talentu.
Tyto zdeformované procesy a obecně celé paradigma náboru se musí změnit a zaměstnavatelé postupně musí přijít na to, že jedinou konkurenční výhodou je nadšený a schopný tým. Některým už to začíná pomalu docházet a některé společnosti věděly a vědí odjakživa, že k náskoku před konkurenty jim pomůže jen talent a oddanost věci členů týmu.
Když se v těchto dnech ucházíte o práci, dost pravděpodobně se potkáte s nekvalifikovanými a nepřipravenými personalisty, podivnými a urážlivými úkoly a kroky či hloupými otázkami, po kterých budete mít chuť se zvednout a odejít. Pokud půjdete na pohovor a všude kolem sebe uvidíte náznaky vedoucí k úvahám, že byste nedokázali pracovat s těmi a pro ty, kdo vás zpovídají, měli byste se zvednout a ihned odejít.
Čtěte také: 10 otázek, na které byste se měli zeptat při pracovním pohovoru
Pokaždé když vás při hledání práce takto uštkne had, budete mít propříště vyšší imunitu proti zbytečným situacím a nikomu se nezodpovídajícím lidem, kteří si nezaslouží váš čas. Pokaždé když řeknete špatným věcem: Ne!, přitahujete tím k sobě správné věci. A lidi.
Vždy máte na výběr zůstat, nebo odejít, když uslyšíte hloupé otázky jako: Co je vaší nejslabší stránkou? V pohovorech najdete spoustu hloupých otázek, ale tahle je pravděpodobně ta nejhloupější. Kdo vlastně může tvrdit, že nějaké slabé stránky máte?
Možná bychom byli všichni šťastnější a zdravější, pokud bychom se přestali zaobírat svými bolístkami a slabostmi a zaměřili se na naše silné stránky. Můžete se klidně urazit, když vám personalista na pohovoru vnutí svůj vlastní hodnotový systém otázkou: Co je vaší nejslabší stránkou? Je to neskutečně hrubá a vlezlá otázka, a to i na osobu, se kterou chodíte. Tato otázka je vysoce osobní.
Fakt, že ji tolik z nás bere jako samozřejmou a považuje za normální, že se vás naprosto cizí člověk v obleku a kravatě takto zeptá, a ještě očekává upřímnou odpověď, navíc v de facto obchodní konverzaci, tedy přijímacím pohovoru, je šokující.
Čtěte také: Čeká vás pracovní pohovor? aneb Jak ustát trapné otázky
Pokud se přesto rozhodnete zůstat a na otázku odpovědět, zde máte pět příkladů, jak si s tím poradit:
• Kdysi jsem si lámal hlavu s mnoha věcmi, které mi od přírody nešly, a pokoušel jsem se zlepšovat se ve věcech, které jsem považoval za své nedostatky. Čím jsem starší, tím méně si lámu hlavu s věcmi, které mi nejdou a nikdy nepůjdou, a zaměřuji se více na věci, které mám rád a jsem v nich dobrý, jako například předpovídání.
• Jednou jsem zkusila hrát golf a šlo mi to naprosto příšerně. Raději chodím po horách nebo jezdím na kole. A co vy?
• Budu-li upřímná, slabost mám pro tři věci: akční filmy, sudoku a čokoládovou zmrzlinu.
• Pokud budeme definovat „slabé stránky“ jako věci, v nichž nejsem dobrý, pak jsou jich doslova miliony – jakákoli videohra, vázání mušek a nespočet dalších. Pokud budeme definovat „slabé stránky“ jako věci, na kterých pracuji a snažím se v nich zlepšovat, pak by tam patřilo ilustrování a animace. Nedávno jsem poprvé zkoušel skládat hudbu. A na čem právě pracujete vy?
• Slabá stránka? Nedokážu odolat tomu, když mi někdo nabídne naučit mne něco nového. Nemám prostě učení dost, nehledě na to, čeho se týká!
V pěti vzorových odpovědích si můžete všimnout tří věcí. Zaprvé, všechny z nich nenápadně útočí na samotný rámec – zaměřují se na otázku „Co je vaší nejslabší stránkou?“ namísto toho, aby na ni odpovídaly tak, jako to činí ty nejuťáplejší ovečky hledající práci.
Zadruhé, všechny odpovědi vkládají hodně z vaší osobnosti a úhlu pohledu. Zatřetí svou formulací vyrovnávají poměr sil mezi vámi a osobou, která s vámi pohovor vede. Tím, že odpovíte na tento pohovorový evergreen netradičním způsobem, nabízíte svému protějšku, aby se vymanil ze své vymezené ohrádky a připojil se k vám na vyšší úrovni vedení rozhovoru – té lidské.
A to je dar, který mu můžete předat, ať už nakonec práci dostanete, nebo ne.
Autorka Liz Ryan je kariérní koučka.
