Založit firmu s nejlepším kamarádem znamená vědět, že to bude něco, za co budete dýchat a do čeho dáte všechno. Může se pak stát, že dlouho odmítáte vidět, jak něco nefunguje. Přitom jsme to oba cítili. Naše vize o fungování společnosti se začaly postupně vzdalovat a už jsme se neshodli na tom, jakým způsobem chceme celý projekt posouvat. Ne každý v životě zažije situaci, kdy skončí něco, co posledních několik let každý den budoval. Můžete se z toho zhroutit, nebo se poučit. Můžete vinit okolí, nebo se zamyslet, co dokážete změnit vy sami, a být tak příště o trochu lepší.

JK Education byla opravdu jízda, podařilo se nám vybudovat z ničeho firmu, o které se mluvilo a která každým rokem rostla. Stovkám studentů jsme, nebojím se říct, změnili život. Je to příběh dvou mladých kluků, kteří to dali. Vydělali peníze, užívali si úspěchu a stoupali výš a výš. V pětadvaceti jsme měli tři střední školy, mluvili do školství a studentům pomáhali za hranice. Mou rolí nebylo se aktivně mediálně prezentovat, ale postarat se, aby věci fungovaly, jak mají. Nápady a vize jsou sice super, ale samy o sobě nestačí – bez dobrého týmu a skvělé exekuce velkou firmu nevybudujete.

Ondřej Kania a Tomáš Jízdný v Show Jana Krause | Foto: YouTube

Každý ale někdy chybuje, vezme si na svá bedra víc, než může zvládnout, a to byl i náš případ. A já si uvědomil, že je potřeba, abychom v rozletu trochu zpomalili a začali rozvíjet naše projekty strategicky. Chtěl jsem budovat stabilní firmu, která rozumně poroste, a nehonit věci narychlo kvůli číslům. Chtěl jsem jít do hloubky jednotlivých projektů.

V době, kdy se mezi mnou a Ondřejem začaly objevovat první neshody, jsem cítil hlavně obrovskou zodpovědnost za tým lidí, který byl do projektu zapojen – a samozřejmě i za studenty, kteří u nás v té době studovali. V tu chvíli jsem si uvědomil, že už nedokážeme tvořit tým a že všechno jenom zhoršujeme. S Ondřejem už jsme spolu nemluvili jako kamarádi, ale ani jako společníci. A to je pro byznys varovný signál.

Vždy je jednodušší hledat vinu v ostatních, ale já se pokaždé snažil volit tu složitější cestu. Přemýšlel jsem, jak dál: jak neohrozit firmu a umožnit její rozvoj. Napadlo mě, že kdyby to mělo zabránit prohlubování komunikačních problémů, které jsme přenášeli i na zbytek firmy, od projektu raději odstoupím.

Z firmy, kterou budujete od nuly, ale neodejdete ze dne na den. I když jsme si toho na začátku roku 2018 nabrali víc, než jsme byli schopní zvládnout, překlenuli jsme toto těžké období nakonec dobře. Donutilo nás sice některé věci odložit, znovu promyslet a přijmout střízlivější opatření, ale ne vždycky vyjde všechno přesně tak, jak si naplánujete. Pak je potřeba přiznat si chybu, protože jen tak ji můžete začít řešit.

Byla to jistě cenná byznysová zkušenost, která firmu posílila. Z čeho jsme se ale vzpamatovat nedokázali, byly mezilidské problémy. I když jsme krizi díky práci mnoha šikovných lidí ve firmě nakonec zvládli, jizvy na našem zakladatelském vztahu zůstaly rozšklebené a všem na očích.

Vzhledem k tomu, že jsem měl na starosti provoz a finance, věděl jsem, že firma si nikdy nemusela na svůj provoz půjčovat ani v rámci každoročních obrovských investic, zejména do školních budov. Hned od druhého roku od založení jsme byli každý rok v zisku, který za mého působení meziročně stabilně rostl. Bohužel napětí a stres z rozdílných názorů na chod firmy už jsme v určitou chvíli necítili jen já s Ondřejem, ale začaly se přenášet na celou firmu. Respektuji své závazky k podepsaným dokumentům, a nechci proto zacházet do detailů a konkrétností, nicméně si myslím, že nás potkala zkušenost, ze které jsme se oba chvíli vzpamatovávali a ze které jsme oba vyšli o něco moudřejší a poučenější.

Odcházel jsem ale ze stabilizované firmy, a tedy bez pocitu, že ji nechávám ve štychu. Koneckonců může každý sám zhodnotit, jak JK Education za naše společné roky rostla – a prošla i due diligence investičního fondu. Důkazem, že jsme si vedli dobře, může být zájem dalších subjektů o můj podíl. A odcházel jsem s nadějí, že se firmě bude dařit a poroste směrem, který jsme na začátku nastolili.

Odcházel jsem ze stabilizované firmy, a tedy bez pocitu, že ji nechávám ve štychu.

Sám jsem pak viděl potenciál v dalších projektech a cítil, že moje místo už je jinde. Založil jsem investiční platformu Rozjízdný.cz a skrze ni zase pomáhám na svět skvělým nápadům. Vzdělávání však stále vnímám jako zcela zásadní hodnotu, kterou musí společnost z principu rozvíjet. Proto jsem u vzdělávání zůstal nejen v pracovní rovině, ale i v té osobní. Odchodem jsem si zajistil prostor i čas nutný k dokončení vysoké školy, což jsem bral jako osobní nutnost i s přihlédnutí k oboru, ve kterém podnikám.

Zároveň jsem se rozhodl svou energii mnohem víc soustředit na tuzemské vzdělávání. Nemá totiž smysl neustále opakovat, že všechno je špatně, a házet vinu na ostatní. Smysl má propojit a podpořit ty, kteří se snaží o pozitivní změnu. Proto pracujeme na vytvoření platformy, která českému školství pomůže vystoupit ze stínu a efektivně využít technologie, aby nemuselo závistivě vzhlížet k vzdělávacím systémům severských zemí.

Rozchody v byznysovém světě jsou často odrazem toho, že i když to už mezi zakladateli neklape jako dřív, dokážou se dohodnout na tom, co je pro firmu nejlepší. V našem případě to bylo mé vystoupení z projektu. Něco tím skončilo, ale něco dalšího začalo.