Aktuální vydání magazínu Forbes

Jak připravit sebe, firmu a blízké na předání rodinného podniku

Pošli to dál

Předání vlastní firmy je jednou z největších událostí v životě každého podnikatele a dříve či později ji bude muset řešit. Z naší zkušenosti víme, že je to také jedna z věcí, které podnikatelé s oblibou odsouvají a drží v pozadí. To se ale nemusí vyplatit.

Předání rodinné firmy totiž není jen o podpisu darovací či kupní smlouvy, ale něčím, co zásadním způsobem zasáhne do vztahů v celé podnikatelově rodině. Na co byste se tedy měli připravit?

Kdo po mně firmu převezme?

První otázkou, kterou si musíte položit, je, zda máte firmu komu předat. Pokud ano, tak si upřímně odpovězte i na to, zda je daná osoba dostatečně připravená.

Často se stává, že podnikatelé zjistí, že jejich potomci mají úplně jiné zájmy a cíle než je převzetí rodinné firmy a mnohdy raději volí kariéru v jiném oboru či bezpečnost a jistoty zaměstnaneckého poměru. A vy si to musíte chtě nechtě přiznat.

V takovém případě nezbývá než podnik prodat. Nejčastěji konkurenci nebo finančním investorům, ale na odkupu se můžete domluvit i s managementem. Firmu můžete samozřejmě i zrušit, to ale bývá až to poslední řešení.

Čtěte také: Zimní byznys bez zimy. Jak se čeští mistři čepic perou s oteplováním

Pokud mají vaše děti zájem rodinné podnikání rozvíjet, tak se vy – kromě jiného – musíte připravit na svou novou roli. Doba, než se vaši nástupci naučí vše potřebné a seznámí se všemi náležitostmi nové funkce, trvá ze zkušenosti minimálně tři roky.

Jde zejména o to, aby poznali firmu, a to zevnitř i zvenčí, seznámil se se zaměstnanci, managementem, rozdělením rolí v podniku, vnitřními procesy, stejně tak s klíčovými odběrateli, dodavateli a dalšími obchodními partnery.

Tento proces je velmi důležitý, neboť značná část zejména středních a menších podniků je spjata s osobou „otce zakladatele“, který má respekt a obdiv zaměstnanců a zároveň dobré, často až přátelské, vztahy s klíčovými dodavateli a odběrateli. Pokud jsou tyto vazby přetrhány, může to mít na společnost fatální dopady.

Za ideální scénář v tomto případě považujeme situaci, kdy je nástupce ve firmě zaměstnaný, a to klidně již od dob studentských brigád. Získá tak vhled do chodu společnosti, pozná produkt, procesy i zaměstnance, a je relativně rychle schopen se posunout do vedení rodinného podniku a přijmout roli ředitele.

Čtěte také: 6 věcí, na které si dát pozor, když prodáváte firmu

Firmu ale můžete úspěšně předat i bez toho. Klíčové je v tomto případě vybudovat respekt a důvěru mezi následníkem, jeho zaměstnanci a obchodními partnery. A to chce svůj čas a vaši trpělivost.

Najednou, nebo postupně?

Pro budoucí úspěšné fungování firmy i rodinných vztahů jsou klíčové forma a načasování předání. Existuje mnoho variant, jak na to, a vy se musíte zamyslet, která je z profesního i lidského pohledu pro vaši situaci optimální.

Základní variantou je tzv. předání klíčů, kdy majitel převede na potomka celou společnost najednou, stáhne se ze všech orgánů a nechá řízení firmy výhradně na něm. Tento model je vhodný, pokud nástupce ve firmě už delší dobu pracuje na řídící pozici a všechny aspekty podnikání dobře zná.

Čtěte také: Peníze nerostou na stromech aneb pár triků, jak naučit vaše děti jejich hodnotě

Další variantou je postupné předávání. V tomto případě doporučujeme vytvořit si časový harmonogram celého procesu. Ten se totiž většinou skládá z postupného převádění menších částí podílů na následovníka a souvisejícího předávání agendy.

Harmonogram můžete buď pevně definovat nebo ho třeba navázat na výkonnost společnosti či úseku, který má potomek na starosti.

Tento model je ale náročný na disciplínu, a to zejména ze strany předávajícího, neboť ze zkušenosti víme, že když dojde na faktické předání a opuštění společnosti, otcům zakladatelům se do toho často nechce a snaží se to odkládat.

Případné otálení s předáním by mohlo na nástupce působit značně demotivačně. Dobré je také si dopředu nastavit i přechod otce zakladatele z výkonné funkce na pozici dozorčí či poradní. To je důležité proto, abyste předešli konfrontacím mezi „starým“ a „novým“ vedením o budoucím směřování firmy, ale i drobnostech.

Celý proces předání je třeba stavět na vzájemné interakci a chemii, často se jedná o dvě silné osobnosti a nastavení jejich profesního vztahu je s ohledem na rodinné postavení extrémně důležité. Málokdo chce u štědrovečerního stolu řešit, zda změna výrobního portfolia či zaměření se na nový trh je v kompetenci jednatele, kterým je například nástupce, nebo vlastníka, kterým je stále otec zakladatel.

Čtěte také: Kdy na úspěšné jednání? U snídaně, která zbytečně neprotáhne pracovní den

Samotná technika předání pak souvisí i s právní formou společnosti. Technicky jednodušší je předávání v akciové společnosti, ale ani ve společnosti s ručením omezeným to není díky flexibilitě dané novým zákonem o obchodních korporacích neřešitelné.

Majetek firmy, nebo rodiny?

V rámci předání je také potřeba vydefinovat si, co je vlastně majetek soukromý a co firemní. Často se setkáváme se situací, že podnikatelé nevlastní svůj dům, chatu či automobil, ale vše je, lidově řečeno, napsané na firmu.

V tomto případě je nezbytné provést restrukturalizaci a vyvést soukromý majetek ze společnosti. V jejím rámci je často nutné vyplatit nakumulovaný zisk, neboť podnikatelé si jej často nevyplácejí nebo jen v minimální výši a raději jej ponechávají ve firmě na investice či jako železnou rezervu.

Pokud je zisk ve společnosti, zvyšuje její hodnotu a kupující vlastně kupuje peníze za peníze, avšak zpravidla je kupuje za peníze z úvěru, které s sebou nesou náklady větší, než je úrok z peněz ležících ve společnosti.

Hlavní je komunikace

Poslední a možná nejdůležitější věcí, na kterou musíte při předávání firmy myslet, je komunikace v rodině. S předáním, jeho formou i časováním by měla být seznámena celá blízká rodina. Extrémně důležité to pak je v případě, že máte více potomků, ale firmu chcete předat jen jednomu či některým. Špatnou komunikací může dojít k dlouhodobému či trvalému poškození rodinných vztahů.

S tím také souvisí nejméně oblíbená část řešení nástupnictví, a to jsou otázky dědictví. Ty jsou extrémně důležité zejména v případě, že chce otec zakladatel zůstat vlastníkem i po předání vedení společnosti.

Čtěte také: S Japonci sklopte oči, v Číně říhejte. Triky, jak uspět na jednání ve světě

Každému doporučujeme sepsat závěť. Tento u nás málo využívaný institut umožňuje předem vyloučit řadu komplikací, které mohou nastat v rámci dědického řízení. Například se tak dá předejít situaci, kdy společnost zdědí více dědiců s protichůdnými zájmy a jejich spory společnost paralyzují a v nejhorším případě znamenají její konec. Je ale třeba pamatovat na to, že i poslední vůle má své limity, a těmi je tzv. díl nepominutelného dědice.

V praxi jde o podíl, který musí potomek obdržet, pokud není vyděděn, a to navzdory závěti. Nejednou jsme se setkali se situací, že hodnota společnosti odkázané jednomu z potomků byla taková, že veškerý ostatní majetek nestačil na pokrytí ani tohoto povinného dílu.

Pak může nastat situace, kdy jeden potomek zdědí společnost, ale kvůli špatně nastavené závěti musí doplácet povinný díl druhému z potomků, na což nemusí mít, a opět to může vyvolat rozpory v rodině.

Alternativou závěti může být zřízení tzv. svěřenského fondu, do kterého se část nebo celý rodinný podnik vloží. Tím lze předejít štěpení vlastnictví společnosti v rámci dědického řízení a zároveň zajistit ochranu majetku v případě, že by se dědic dostal do exekuce či insolvence. Společnost je dále řízena v souladu s pravidly nastavenými ve fondu a stejně tak její zisky jsou rozdělovány dle předem dohodnutých pravidel.

Jejich nastavení je zcela v kompetenci zakladatele. Setkali jsme se s řadou rozličných přístupů, od velmi striktních, kdy jsou peníze vypláceny jen v nejnutnějších případech a kumulovány pro budoucí generace, přes rodinně filantropické až po čisté přerozdělení mezi potomky bez dalšího.

Vzhledem k turbulentnímu vývoji legislativy týkající se svěřenských fondů i absenci zkušeností a praxe s tímto institutem, volí čeští podnikatelé často obdobné instituty v zahraničí, tedy rodinné trusty či nadace.

I v tomto případě je nutné o všem komunikovat s rodinou a věnovat náležitou péči nastavení mechanismů fungování těchto fondů či nadací, aby bylo dosaženo kýženého efektu a nestal se z nich nástroj zbytečné administrativy či brzda v rozvoji společnosti.

Závěrem bychom rádi zdůraznili, že předání společnosti je jeden ze zásadních milníků v rámci jejího fungování a je potřeba se na něj důkladně připravit. Jen asi 30 procent firem úspěšně přečká proces předání. A pokud nemáte potomka, kterému firmu můžete předat, nezoufejte, prodej firmy je ve skutečnosti mnohem častější než předání v rodině.

Čtěte také