skip to main content

Jak se dělá oscarový animák? Klíčem je originální nápad a odhodlání, říká Daria Kashcheeva

3 minuty čtení

V nemocničním pokoji stojí dcera u postele otce. Vlhké oči, bezradně těkající v detailním záběru kamery, vyprávějí i beze slov o bolestném odcizení zamčeném v nitru obou hrdinů. Za hereckým výkonem, který protagonistům vynesl nominaci na Oscara, ale nehledejte živé herce. Přesvědčivé emoce svým loutkám vtiskla do tváří animátorka Daria Kashcheeva.

Studentka FAMU, která po letech znovu vtáhla českou kinematografii do boje o ceny Americké filmové akademie. Její film Dcera je na nominačním shortlistu a 9. února se utká s animáky Pixaru a Sony i s evropskými artovými snímky o vytoužené zlaté sošky v kategorii krátkých animovaných filmů.

Daria okouzlila americké akademiky novátorskými animačními postupy. Pro loutkovou Dceru poprvé použila ruční kameru a pracnou animaci přemalováváním loutek.

„Chtěla jsem udělat film, který diváka silně zasáhne. Nositelem emoce jsou právě oči, a tak jsem dlouho přemýšlela, jak dosáhnout toho, aby byly co nejživější,“ líčí Kashcheeva detaily tvůrčího procesu. „Věděla jsem, že nemůžu použít obvyklé plastové kuličky, to by byl pohled strnulý. Pomohla mi právě malba. Po každém záběru jsem oči přemalovala.“

Zároveň vždy o milimetry pohnula kamerou. Okénko po okénku kvůli tomu detailně studovala filmy Larse von Triera a hnutí Dogma, pro které je neučesaný pohyb ruční kamery charakteristický. V animovaném filmu to bylo dosud něco nevídaného. V příběhu o ztraceném objetí z dětství a nepochopení, které se protáhne na dlouhé roky, však tato technika zafungovala skvěle.

S námětem Dcery se Daria hlásila na FAMU a na jeho přerodu ve film pracovala dalších pět let. Se zenovou trpělivostí a maratonským odhodláním, které nevyhnutelně potřebujete, když celodenní práce ve studiu vynese nanejvýš několik vteřin ve finálním filmu. Cílevědomost je nakonec filmařce, která co nevidět oslaví 34. narozeniny, vlastní.

Daria Kashcheeva se na FAMU hlásila po studiích hudby v rodném Rusku. „Krátce před třicítkou jsem se ocitla v takovém zvláštním vakuu. Pracovala jsem jako sound designérka v divadle, ale kreativně mě to nenaplňovalo. Cítila jsem, že potřebuji víc prostoru pro vlastní tvorbu,“ vzpomíná.

Filmařka Daria Kashcheeva. Foto: Marek Sova

Náhodou se dostala k práci na hudbě pro animovaný film, a ačkoli se předtím nikdy výtvarně nevyjadřovala, svět filmové animace ji okouzlil. „Doma jsem pak zkoušela rozhýbat mandarinku a banán,“ usmívá se. Neskončilo to však u amatérských pokusů.

Kashcheeva se přihlásila na pražskou FAMU, která se dlouhodobě drží na předních příčkách v seznamech nejlepších filmových škol světa. Jelikož ke studiu na placené FAMU International jí chyběly finanční prostředky, naučila se česky, aby mohla studovat bezplatně v místním jazyce. Vzali ji na druhý pokus.

Reklama

„Daria je bezpochyby talentovaná, ale taky nesmírně pilná a profesionální. Vše má vždy promyšleno do nejmenšího detailu. Dcera mimo jiné vyniká skvělou zvukovou stopou. Tady zúročila svou zkušenost se sound designem,“ shrnuje ingredience Dariina úspěchu koproducent filmu Martin Vandas.

Nominace na Oscara tvůrcům také nespadla z nebe. Daria měla za sebou vítězství v soutěži Nespresso Talents v Cannes s předchozím filmem, kam se zarputile přihlásila tři týdny před uzávěrkou. A i Dcera už před Oscary zaznamenala výrazné festivalové úspěchy. Nejprve vyhrála studentskou sekci na festivalu ve francouzském Anency, který patří k nejdůležitějším v oboru.

To vzedmulo vlnu zájmu dalších festivalů, která bakalářský film nakonec vyplavila v Hollywoodu, kde Daria už v září získala studentského Oscara. Tím automaticky postoupila i do klání o toho „velkého“.

„Nominace je splněný sen, jestli získám sošku, už tak podstatné není,“ září Darie její velké oči. Osobně ji prý nejvíc těší, že na letošním shortlistu se vedle velkorozpočtových studiových filmů objevily i tři loutkové. „Pro mě je ruční práce s přiznanou nedokonalostí loutek a neuhlazeností materiálů mnohem zajímavější než naleštěné 3D. Před pár lety se v jeho záři zdál loutkový film zastaralý, teď se znovu dostává na výsluní,“ raduje se tvůrkyně, která je odhodlána nekompromisně se věnovat autorskému filmu.

Filmařka Daria Kashcheeva. Foto: Marek Sova

Návrat k experimentu i loutkám, tak typickým pro středoevropskou animátorskou školu, vítá taky producent Peter Badač, který stojí za úspěchy dalších výrazných autorů z nastupující generace třicátníků. Jejich práce nejenže rezonuje na mezinárodní scéně, ale taky bourá klišé, že krátký animovaný film cílí hlavně na dětského diváka, jak to známe z televizních večerníčků.

Třeba film Davida Štumpfa a Michaely Mihályové Sh_t Happens s humorem, nadsázkou a nemalou dávkou erotiky glosuje každodenní plahočení mnoha z nás. Měl premiéru na festivalu v Benátkách, v těchto dnech míří na americký Sundance, což jsou opravdu prémiové festivaly. Koupila jej německá i francouzská divize televize ARTE. Vandas zase dokončuje koprodukční snímek Přes hranice, který vyniká unikátní technikou malby na sklo a producenti s ním plánují dobýt Cannes.

Kde však tyto povedené kousky může vidět český divák, který do Cannes nepojede? To je problematičtější. Zatímco v kinech i televizích v zahraničí se diváci celkem běžně mohou setkat s pásmy několika krátkých animovaných filmů, v Česku je distribuce těchto formátů problematická. Česká televize si třeba s nimi neumí poradit, nemá pro ně vysílací slot.

„A dostat je do kin například jako předfilmy se daří u jednotlivých sálů, ale nikoli plošně,“ stýská si Badač. Vandas potvrzuje, že o Dceru se televize začala zajímat až po oscarovém úspěchu. Spolu s řadou dalších zájemců. „Jednáme například s několika leteckými společnosti, pro které je film bez dialogů s univerzálně srozumitelným tématem ideální.“ Vy se na Dceru i další zajímavé české animáky můžete podívat na VOD portálu dafilms.cz.

Reklama
Reklama
Reklama