skip to main content
Bill Gates

Jak vychovat miliardáře: rozhovor s otcem Billa Gatese

2 minuty čtení

Kdo měl vliv na úspěšnou kariéru nejbohatšího muže planety? Bill Gates starší vzpomíná na to, jaký byl syn v dětství a v jaké době se probudila jeho filantropická vášeň.

Jaký byl syn jako malý kluk?

Zajímala ho snad každá kniha – encyklopedie, sci-fi, cokoli si dokážete představit. Byl jsem nadšený, že můj syn je vášnivý čtenář a stejně tak moje žena. Museli jsme ale zavést jedno pravidlo – u večeře žádné knihy.

malý bill gates

Šestiletý Bill Gates se svým otcem.

Mluvil někdy Bill o tom, čím chce být nebo co by chtěl dělat, až vyroste?

Když byl v páté třídě, tak přinesl v rámci nějakého úkolu ze školy dotazník, ve kterém měl vyplnit profesi, o které sní. Na výběr měl několik možností jako například doktor, hasič, kovboj atd. Třídní očekával, že žáci zaškrtnou jedno povolání. Bill si sice z nabídky vybral astronauta, ale také přikreslil další kolonku, do které napsal „vědec“. Během dospívání se totiž hodně zajímal o to, jak svět funguje. Snažil se pochopit, jak funguje byznys, mezinárodní vztahy, přemýšlel, jaká budoucnost nás čeká… V té době bych asi jen stěží uvěřil, že tenhle vzdorovitý mladík bude jednou můj šéf. Ale stalo se.

Čtěte také: Jak vychovat miliardáře? Radí otec Elona Muska

Kdy se začal poprvé zajímat o počítače?

Velmi brzy. Už na škole se matky žáků složily na přístroj, který se připojil k počítači přes pevnou linku. Záměrem bylo, aby se ho naučili používat učitelé, ale ti se nové technologie báli. Bill chodil do matematické třídy, takže se s počítačem učil pracovat tak nějak přirozeně. A kolem třinácti let už se od něj nemohl odtrhnout.

Pracoval Bill předtím, než nastoupil na vysokou školu?

V posledním ročníku na střední se začal věnovat programování ve washingtonské elektrárně v North Bonneville. Společně s Billovo matkou jsme se domluvili s ředitelem školy na krátkodobém přerušení studia, aby se mohl věnovat své praxi a uplatnit své schopnosti a zájmy. Vzpomínám si, že mi Bill říkal, že tam společně s Paulem Allenem zůstanou a budou pracovat na ovládání elektrické soustavy.

Jak jste se cítil, když vám syn oznámil, že ukončí studium na Harvardu?

Nemůžu říct, že by mě to nějak znepokojilo. Navíc v té době jsem už neměl na Billova rozhodnutí žádný vliv. Měl své vlastní představy o tom, jak dosáhne svých cílů. V té době také začal společně s Allenem podnikat s počítači. To, že nějaké z našich dětí nechá vysoké školy, jsme si s manželkou určitě nepředstavovali, ale u Billa bylo vidět, že ví, co dělá.

Vy osobně jste měl poměrně velký vliv na Billovy charitativní aktivity. Mohl byste popsat jeho filantropický vývoj?

Moje již zesnulá žena prosazovala myšlenku z knihy Book of Luke, že „komu je dáno, od toho se i hodně očekává“. A tím jsem se v rodině řídili.

S postupem času, tím jak Bill a jeho žena Melinda bohatli, začali dostávat ohromné množství žádostí od seattleských neziskových organizací, aby jim přispěli na jejich činnost. V té době pro ně ale bylo už tak dost náročné skloubit rodinu a vést Microsoft, takže čas na zřízení a vedení vlastní nadace jednoduše neměli – neznamená to ale, že by ji  neplánovali, jen se dohodli, že na tohle přijde čas, až Bill odejde z Microsoftu. Všechno se ale změnilo v roce 1994, kdy moje žena onemocněla rakovinou a zemřela a já se rozhodl, že skončím se svou prací.

Pár měsíců po smrti Mary jsme šli se synem a jeho ženou do kina a já navrhl, že jim s charitou rád pomůžu, říkal jsem si, že by to pro mě jako důchodce mohlo být dobré rozptýlení a zároveň bych dělal něco užitečného. Prostě jsem měl čas a hlavně i vlastní prostředky, které jsem chtěl smysluplně využít. O týden později jsem Billovi zavolal, abych zjistil, jak se rozhodl a on řekl: „Tati, rozhodli jsme se vytvořit nadaci s počátečním vkladem 100 milionů dolarů.“ Byl jsem šokovaný, ale šťastný zároveň. Za krátkou dobu jsem napsal svůj první šek na 80 tisíc dolarů pro lokální charitu podporující boj proti rakovině.