Od táty si v létě půjčil obouchanou bílou dodávku a vyrazil. Marek Weidlich tehdy pospíchal na pohovor do rakouského studia F. A. Porsche a protože u centrály v Zell am See nikde jinde nebylo místo, zaparkoval vedle rudé „911R“.
Stáž se mu získat podařilo a až pak se dozvěděl, komu tato limitovaná edice sporťáku z roku 2015 patří – dalšímu stážistovi Ferdinandu Porsche, jehož prapradědeček slavnou automobilku ve třicátých letech minulého století založil.
Ale zatímco od mladého Feriho, jak mu tady říkají, se tak nějak očekává, že bude v rodinné tradici pokračovat, motivace čtyřiadvacetiletého Weidlicha byla prozaičtější – touha něčeho dosáhnout. Třeba aby jednou nějaké Porsche neslo i jeho podpis.
„Vidíš ten kopec? Tak ten jim patří. Tamta lanovka taky a ta vedle ní stejně tak,“ seznamuje mladého designéra s okolím a rodinou Porsche jeho nový šéf v rakouské pobočce firmy.
Tady se na rozdíl od německých kolegů nevěnují autům, ale vývoji telefonů, hodinek, slunečních brýlí a dopravním prostředkům, jako jsou luxusní jachty, kola a sportovní pakety na „devětsetjedenáctku“. Weidlich sám aktuálně pracuje v průmyslovém oddělení na vývoji jachty za desítky milionů eur a luxusní rybářské lodi. Je tady první Čech, který má možnost utvářet design Porsche.
Práci mladého designéra jste už možná zaznamenali. A pokud zrovna nenesla logo s černým koněm, pak to s nakousnutým jablkem vám uniknout nemohlo. Navrhl fanouškovský koncept bezrámečkového iPhonu, který nedávno obletěl internet. Weidlich je totiž vizionářem a svůj um chce nyní uplatnit i ve známé automobilce.
Weidlich, který současně tvoří magisterskou práci na Západočeské Univerzitě na Fakultě umění a designu, v Rakousku tráví většinu svého času a ve všední dny je v práci od rána do večera, kdy skicuje a vymýšlí nové modely.
Jeho pracovní den začíná rešerší, tedy tím, jestli se už náhodou takový tvar dopravního prostředku někde neobjevil, následně bere do ruky tužku a papír a snaží se svůj nápad vizualizovat.
K lásce k autům ho kdysi přivedl strýc, který často ve svém volném čase kreslil auta. „Mně to ale ze začátku vůbec nešlo,“ popisuje teplický rodák, jenž měl jako dítě problémy s perspektivou. „Ale to byl právě ten impulz se někam posunout. Když mi něco nejde, tak se tomu snažím přijít na kloub,“ dodá a říká, že od té doby už s kreslením nepřestal. Rozhodl se totiž, že se jednou bude designem živit.
A nezastavil se ani před dvěma roky, kdy mu život nabourala vážná nemoc. „Když už jsem se chtěl designu věnovat naplno, lékaři mi diagnostikovali nádor. Bylo za pět dvanáct a já měl štěstí, že se na to přišlo ještě včas. Kreslit jsem ale nepřestal,“ vzpomíná Weidlich, který v nemocnici strávil půl roku. Ale jak sám říká, všechno zlé je k něčemu dobré. „Teď už mě nic jen tak nerozhodí a umím si věci lépe zorganizovat. Vím, co mi za to stojí a co ne.“
A stáž v Porsche za ten čas určitě stojí. Sice mu plat z ní zatím jen pokrývá náklady na žití, zato je obklopený krásným alpským prostředím kousek od ledovce Kaprun a může využívat spoustu zaměstnaneckých výhod. Třeba firemní terénní vůz. Ale na kopec, aby si sjel sjezdovku, prý od září čas ještě neměl. Protože když má volno, tak raději jede domů za rodiči a přítelkyní.
Jednou by se chtěl do Česka vrátit nadobro, ale to až potom, co bude mít dostatek zkušeností ze zahraničí. V únoru mu stáž v Rakousku končí a on by rád přesídlil do německé pobočky Porsche Stuttgart, kde by se mohl už konečně věnovat vývoji aut.
„Chci, aby tu po mně něco zůstalo. Třeba navrhnout Porsche 911 v roce 2020 by bylo skvělé. Zaměstnanci mají navíc slevy, takže není úplně nereálné si takový model jednou pořídit,“ usměje se při představě, že by jednou mohl vlastnit tento ikonický sportovní vůz.
„Ten model je pořád stejný a přitom jiný. Musí se u něj zachovat určité prvky, třeba kulatá světla, B sloupek a sklon zadního okna, tak aby si vůz udržel svůj charakter,“ vysvětluje mi teď nad skicou a rozplývá se: „Podívejte, všechny části vozů Porsche mají svůj účel. Žádná tam není zbytečně a všechny do sebe přesně zapadají. To zní dost logicky, ale u spousty automobilů z USA nebo z Asie tomu tak není.“
A kdyby to náhodou nevyšlo s další kariérou v Porsche, zkusil by napsat do Mercedesu nebo Volva. Tak jednoduché to ostatně bylo i se získáním práce v Porsche.
„Spolužáci se mě ptají, jak jsem se do Porsche dostal. Prostě stačilo napsat e-mail, přiložit portfolio a bylo to,“ říká Weidlich, který by to samé doporučil všem, kteří mají nějaký talent a chtějí se dál rozvíjet.
To aby třeba nemuseli celý život jezdit s vypůjčenou dodávkou od rodičů.
Foto: Michael Tomeš
