Vlastnit hokejový klub dnes není žádná legrace. Na to, abyste mohli hrát českou extraligu, potřebujete dát dohromady minimálně 80 milionů korun ročně. A málokde mají tolik sponzorů a příjmů ze vstupenek, že se to podaří bez štědré peněženky majitele.
Takový je i případ hokejových Pardubic, kde majoritní vlastník Roman Šmidberský musí každý rok do kasy místního klubu dosypávat miliony, nebo dokonce desítky milionů korun. „Jenom v letošní sezoně je moje angažmá vyšší než 20 milionů korun,“ říká Šmidberský pro Forbes.
V Pardubicích se proti němu navíc obrátila část vlastních fanoušků, kterým už delší dobu vadí špatné výsledky týmu a kritizují i práci managementu.
Čtěte také: Od 150 Kčs po 11 milionů dolarů. Jak se Jágr stal nejlépe placeným hokejistou
Šmidberský v tom není sám, majitelé se do nezáviděníhodné situace dostali – až na několik výjimek typu Třinec nebo Brno – napříč celou extraligou. Po finanční krizi a opadnutí „Nagano efektu“ ochladl zájem sponzorů o tuzemský hokej natolik, že se příjmy od nich snížily zhruba o třetinu. Více o tomto tématu a o situaci majitelů extraligových klubů píšeme v listopadovém magazínu Forbes, který je právě v prodeji.
Ovšem v Pardubicích, tradiční hokejové baště s dlouhodobě nejvyšší extraligovou návštěvností, je tahle situace obzvlášť vyhrocená.
Šmidberský koupil pardubický klub v roce 2008 s vizitkou úspěšného podnikatele a majitele stejnojmenné přepravní firmy, známé z českých silnic díky žlutým kamionům. Po úspěšném prodeji autodopravy začal budovat rodinný holding AML, pod nějž patří strojírenské podniky či společnost působící v letecké dopravě.
V Pardubicích, ale i jinde po republice je ovšem známý nejvíc jako klíčová postava pardubického hokeje. Jako majitel s ním v letech 2010 a 2012 dvakrát oslavil mistrovský titul a mezitím bral bronz. Nejúspěšnější období v historii Dynama přitom vzešlo z obtížných finančních podmínek.
„Majoritu v klubu jsem získal v situaci, kdy celé organizaci reálně hrozil bankrot,“ připomíná Šmidberský s tím, že vlastní kapitál se pohyboval na úrovni minus 70 milionů korun. „Musel jsem nalít desítky milionů korun do prvotní stabilizace a s tristními výsledky hospodaření předchozího majitele musím bojovat dodnes,“ odkazuje na pardubický magistrát.
A pak je tu ještě jedna nezvyklá věc: město jako minoritní akcionář a majitel hokejové haly při sjednávání nových podmínek pronájmu arény vyjednalo podmínku, že klub musí vytvářet zisk šest milionů korun. A to klade na peněženku majoritního vlastníka poměrně vysoké nároky.
Čtěte také: Hokejový sen vyměnil za univerzitu v USA. A ze své zkušenosti udělal byznys
„V kombinaci s nevyváženým prostředím konkurenčních klubů – drtivá většina z nich má s městy vyjednánu o desítky milionů korun ročně lepší bilanci než my – a složitějším procesem získávání sponzorů je to smrtící elixír,“ podotýká Šmidberský. Přesto se podle jeho slov daří klub řídit „finančně odpovědně a rozpočtově vyváženě, včetně adekvátních prostředků pro mládež i A tým“. Pardubický rozpočet údajně stále patří k nejvyšším v extralize.
Jenže ani vysoký rozpočet není zárukou sportovního úspěchu, což je část příběhu, kterou fanoušci vidí nejčastěji. A vadí jim, že po zisku titulu v roce 2012 přišel pád do extraligového suterénu, časté změny v managementu, realizačním týmu i hráčském kádru, z něhož zmizela spousta bývalých opor (a Pardubice se na jaře tak tak vyhnuly baráži).
„Ač v současnosti nehrajeme z hlediska umístění v tabulce dobře, tak věřím, že situace z dlouhodobé perspektivy není vůbec špatná. Tak to prostě ve sportu chodí – cykličnost je jeho signifikantním faktorem,“ říká k tomu Šmidberský, jehož týmu dnes v extraligové tabulce patří předposlední místo a ze 17 zápasů vyhrál jen tři.
A následně přiznává, že podcenil jednu českou vlastnost. „Že každý obyvatel této země rozumí fotbalu, hokeji a politice. V poslední době se tak bohužel setkávám nejen s neerudovanými útoky stran mého finančního angažmá, ale do hokejového dění je vtahována i má rodina, což je pro mě nepřípustná hranice. Kladu si tak otázku, zdali za takovéto situace vůbec pokračovat jako majoritní vlastník.“
4. 11. 20164 min
Michael Mareš
redaktor Forbesu
Zajímají ho nejnovější nápady českých internetových vizionářů a úspěchy českých technologických firem. Také už dlouho sleduje, co se děje, když se propojí byznys a sport.