skip to main content
Japonsko

Japonsko v roce „1“. Nového císaře slaví volnem i restartem kalendáře

5 minut čtení

První květen vzbuzuje v lidech různé asociace. Pro někoho je to „lásky čas“, pro jiného den volna k uctění práce. Pro většinu Japonců bude tento den nadlouho spojen s nástupem nového císaře, který (i když bez jakékoli výkonné moci) dokáže zásadním způsobem ovlivnit chod celé společnosti.

Třeba i tím, že doslova vynuluje kalendář nebo jednorázově prodlouží každoroční Golden Week na neuvěřitelných 10 dnů volna.

Co vůbec císař pro Japonce a Japonsko v současné době znamená? Jaké postavení zaujímá, jaké má pravomoci a není vlastně dnes tak trochu anachronismem? Všechny tyto otázky si 1. května asi položí většina Japonců – a s nimi i mnoho lidí po celém světě.

Japonsko se honosí tradicí nejdéle panujícího císařského rodu na světě. Podle jedné z nejstarších japonských kronik Nihon šoki (720) založil japonskou říši legendární císař Džinmu, přímý potomek božstva slunce Amaterasu, 11. února 660 př. n. l. a současný císař je 125. následníkem v nepřerušené linii. Z historického hlediska jsou datum vzniku japonského císařství i kontinuita císařského rodu obtížně doložitelné, nicméně až do roku 1945 byly tyto skutečnosti základem státní ideologie.

Ačkoli se císař Šówa (Hirohito) zřekl v roce 1946 svého božského původu a nová ústava z roku 1947, sepsaná americkými právníky, odsunula císaře do pozice pouhého symbolu jednoty lidu, jeho existence je pro řádný chod země naprosto zásadní. Císař sice nemá žádnou politickou moc, nicméně jmenuje například premiéra, zvoleného parlamentem, či předsedu nejvyššího soudu, vybraného vládou. Bez tohoto formálního aktu se žádný z nich nemůže ujmout svého úřadu.

Japonský císař – na rozdíl od evropských monarchů – navíc nemá rodové jméno; v době své vlády je oslovován výhradně titulem tennó heika (Jeho Excelence císař) a po smrti je označován názvem éry, ve které panoval. Osobní jména (Hirohito či Akihito), pod kterými jsou japonští císaři nejčastěji zmiňováni v zahraničí, jsou totiž v japonském prostředí tabuizována. Název éry tak hraje zásadní roli nejen v životě císaře, ale doslova každého Japonce.

Zvyk počítat roky vždy od začátku nové éry převzali Japonci v roce 645 z Číny. Důvody pro vyhlášení nové éry, kterých bylo až do současnosti přes 250, mohly být rozličné, ale zásadní pohnutkou byla většinou snaha odstřihnout se od předchozího období spojovaného s neblahými událostmi – epidemiemi, hladomory, nepokoji apod. I když Japonsko přijalo v roce 1872 společně s dalšími reformami gregoriánský kalendář, většina podstatných časových údajů bývá nadále uváděna podle systému ér – od data narození přes dataci novin a knih až po záruční lhůty výrobků.

Během Golden Weeku bude uzavřena i tokijská burza. Tak dlouhý výpadek v obchodování Japonsko nezažilo od konce druhé světové války.
Reklama

Od roku 1868 je navíc příslušná éra vždy spojována s vládou daného císaře, a při změně na trůnu tak dojde k faktickému vynulování kalendáře. Například všechny události roku 2019 budou až do 30. dubna datovány jako 31. rok Heisei (název éry současného císaře Akihita), zatímco od 1. května budou veškeré údaje označovány letopočtem 1. rok Reiwa (název éry nastupujícího císaře Naruhita).

Ačkoli by se mohlo zdát, že se jedná o výhradně vnitrostátní záležitost, v dnešním digitálně propojeném globálním světě může mít změna letopočtu zásadní celosvětový dopad. Podle ér je totiž uváděno datum i v japonských počítačích a ve většině digitálních systémů. Problémy, které mohou nastat vynulováním kalendáře v noci z 30. dubna na 1. května, jsou přirovnávány ke známému problému Y2K – jen s tím rozdílem, že příchod roku 2000 byl dlouhodobě očekáván, zatímco zákon o abdikaci stávajícího císaře, který otevřel cestu k výměně na takzvaném chryzantémovém trůnu, byl přijat až v červnu 2017. Navíc poslední takováto výměna proběhla v roce 1989, tedy v době, kdy svět ještě nebyl tak těsně propojen digitálními kanály.

Nástup nového císaře však ovlivní japonské a pravděpodobně i světové hospodářství ještě v jednom směru. Korunovace byla stanovena tak, aby připadla na takzvaný Golden Week – období, kdy si celé Japonsko užívá týden volna ohraničený dvěma státními svátky – Dnem narozenin císaře Šówy (29. dubna ) a Dnem dětí (5. května), mezi které je vložen Den přijetí ústavy (3. května) a Den zeleně (4. května).

Ačkoli se hovoří o týdnu, ve skutečnosti dny od 30. dubna do 2. května byly až dosud pracovní. Japonská vláda však vyhlásila na den korunovace (1. května) státní svátek, což v souvislosti se zákonem, který stanoví, že pokud je mezi dvěma volnými dny den pracovní, je i tento den dnem volna, přináší Japoncům nepřetržitou dovolenou od 29. dubna až do 5. května. A vzhledem k tomu, že Den dětí letos připadá na neděli a v takovém případě se volno přesouvá na následující pracovní den, bude letošní Zlatý týden trvat až do 6. května.

A to už je doba, kdy se vyplatí odletět na dovolenou do Evropy, Ameriky nebo třeba jen do sousední Koreje. Japonské obchodní řetězce, pro které volné dny znamenají zvýšený obchodní obrat, se proto oprávněně obávají odlivu zákazníků a poklesu tržeb.

Daleko podstatnější obavy s mezinárodními dopady však pramení ze skutečnosti, že po tuto dobu bude uzavřena i tokijská burza a další finanční instituce. Tak dlouhý výpadek v obchodování Japonsko nezažilo od konce druhé světové války. Jak se bude vyvíjet japonská měna či kam se posune trh cenných papírů v době, kdy si japonští investoři budou užívat vynuceného volna, zatímco ve světových centrech se bude čile obchodovat, to dnes nedokáže nikdo spolehlivě odhadnout.

Japonsko každopádně opět ukazuje světu jednu ze svých stále živých tradic, které nadále významně formují život současné společnosti.

Autor vede japonská studia na Ústavu Dálného východu FF UK, kde se zabývá sociálně-ekonomickými a intelektuálními dějinami předmoderního a moderního Japonska.

Reklama
Reklama
Reklama