Zdá se, že svět byl ještě před měsícem jedna velká party, kde peníze tekly proudem a vše bylo možné. Pak Světová zdravotnická organizace vyhlásila covid-19 pandemií.

Do té doby se otevíraly další a další luxusní restaurace s ohromující architekturou. Žádná suma nebyla nemožná, i v naší maličké Praze. Investoři se hrnuli do nových konceptů, které často dřív skončily, než začaly, kdo mohl, ten se předbíhal v míře luxusu vybavení. Návratnost byla často nereálná, ale nikdo se tím, zdá se, netrápil.

Média se zaobírala velkými jmény, síla marketingů jednotlivých skupin zaručovala silné PR. Sociální sítě se plnily fotkami jako ze žurnálu, všichni vypadali šťastně, byli vždy oblečení v přírodních zemitých tónech, měli vousy či rozesmáté tváře a lokny a šaty od skandinávských značek. Rozjela se móda knih, tisíce titulů o vaření, předháněli se, čí kniha bude vypadat nejlépe.

Co na tom, že mnoho zaměstnanců jelo na minimálních mzdách, že počty byly pokřiveny jak šedou ekonomikou minulosti, tak razantním EET a nedomyšleným DPH. Gastronomie byla nová móda.

Vedle této mašinerie velkých peněz a velkých skupin dále fungovali ti, kteří slávu gastronomie uvedli a kteří ji nově udržovali, ta armáda punk kuchařů, pekařů, barmanů, řezníků, kteří otevřeli úžasné restaurace či bistra v malinkatých provozovnách v zapomenutých pražských uličkách. Bojovali jako lvi, aby přežili, a vždy přicházeli s novými nápady, vždy nás bavili, a jak je vidět, stále baví.

A teď jsme tady. Po tom jediném měsíci.

Svět se změní. Svět gastronomie už se změnil od základu. Ze dne na den. Všichni jsou si teď rovní na té startovací čáře, asi poprvé.

Jenže staří i mladí pankáči jsou znova na scéně. Jsou zpět a zase zachraňují naši gastronomii. Nebrečí v médiích, i když pomoc nutně potřebují, ale vyhrnuli si rukávy a pustili se do toho.

Mají totiž velkou zodpovědnost. Nejen za sebe a své lidi, ale i za své malé dodavatele, kteří bez nich těžko přežijí. Nenakupují většinu surovin od anonymních řetězců, ale mají své pekaře, mlékaře, sýraře, zelináře, řezníky a tak dál. Pro ně je konec neakceptovatelný. Boj s minimálním budgetem a guerilla marketing jsou jejich forte, takže možná mají i lehce navrch.

Jejich náboj a pozitivita jsou cítit, jsou téměř povznášející. Je to skoro taková nová revoluce po 30 letech pro ty z nás, kdo si tu atmosféru pamatují.

Michaela Day s manželem Paulem | Foto Forbes

Mnozí z nich rychle předělali své webové stránky a sociální sítě, otevřeli e-shopy, podporují nejen sebe, ale i své kamarády, někdy i bývalou konkurenci a klienty – třeba Etapa v Karlíně, která otevřela teprve v lednu tohoto roku a bez investorů.

Vrhli se na přípravu jídel s sebou, na hotovky k ohřátí, z číšníků jsou kurýři a z jídla v krabičce udělali svou novou vizitku. A to i tací jako můj manžel Paul Day a jeho Sansho a znovuotevřené (i když jen jako v Sansho hostující) Maso a kobliha, obě restaurace oceněné Michelinem. V Brně jede Bar, který neexistuje a vymýšlí skoro nemožné, jak se udržet a lidi bavit.

Oni i mnoho dalších, jako třeba Mr. Hot Dog či jejich nová restaurace Big Smokers, jsou šikovní a profíci. Jejich jídlo vypadá skvěle v krabičce i po půlhodině sezení na zádech kurýra. A všichni si navzájem fandí.

A nejen to, ožívají pražské čtvrtě. Lidé si začali všímat, jaké restaurace a obchody jsou v jejich okolí, a začali je podporovat. Své čtvrtě už nevnímáme jen jako něco ze starých pražských povídek, ale začínáme v nich fungovat.

Pak jsou tu i tací, jako je dvojice z Taste of Prague, jejichž byznys byl přímo postavený na turismu. Nezalekli se, neváhali a začali s vervou spolupracovat s restauracemi a organizovat velké online gurmánské večeře. A to velmi úspěšně. A jak je znám, tohle není vše, co vymyslí.

Ne, nechci znevažovat tuto extrémně složitou situaci pro gastronomický svět, je a bude to těžké. Chci jen, aby se konečně mluvilo, jak se má, o těch pěšácích, kteří fungují s ohromným nasazením. Protože právě jim musíme děkovat za to, že stále jíme jako v restauraci a že naše gastronomie tuhle krizi přežije.

Pokud ale restaurace mají přežít a znovu fungovat, musíme věci změnit. A to co nejrychleji. Záchranné balíčky budou třeba, ale je zvlášť důležité razantně zjednodušit administrativu, kterou stát na živnostníky a malé firmy naložil. Zastavit šikanu státních úřadů a třeba výrazně snížit DPH. Alespoň na přechodnou dobu. Musíme otevřít kapitolu danění práce státem, způsob odměňování pracující části populace.

Tahle diskuse nebude jen v gastronomii, ale napříč společností.