skip to main content
Bill Gates

Konec kapitalismu? Proč lidé zanevřeli na americký sen a co na to Buffett a Gates

8 minut čtení

Uprostřed celkem skromného pokoje v newyorském neskromně okázalém hotelu Peninsula sedí Bill Gates a filozofuje. Člověk, který většinu z posledních 20 let strávil v čele žebříčku nejbohatších lidí světa, tady nahlas přemýšlí o ospravedlnění vlastní existence, o levicových ideách, o zabavování majetku. „Fascinuje mě, že poslední dobou slýchám lidi říkat: Neměli by se miliardáři zakázat?“ přiznává Gates (s aktuální hodnotou majetku 96,5 miliardy dolarů).

A potom se bez nějakých velkých vášní ponoří do rozboru té myšlenky. „Obávám se, že kdybyste něco takového opravdu zavedli, kladné následky toho rozhodnutí by nepředčily ty záporné. Vím, nezním asi moc objektivně, ale kdo by tohle mohl nestranně vyhodnotit? Někdo ne tak bohatý by měl říct, že v některých případech je v pořádku nechat lidi, aby prostě bohatli.“

Jenom 56 procent Američanů dnes vidí kapitalismus pozitivně, zatímco na socialismus jich má kladný náhled 37 procent.

Dovolte mi přihlásit se o slovo. Poslední rok jsem strávil tím, že jsem vedl rozhovory s více než dvěma tucty dolarových miliardářů a tváří v tvář jsem se během toho setkal i se třemi nejbohatšími lidmi světa – Jeffem Bezosem, Billem Gatesem a Warrenem Buffettem. O čem jsme se bavili nejčastěji? O kapitalismu. O jeho budoucnosti. Proč zrovna tohle téma? Protože byste se museli vrátit v minulosti až do 60., nebo možná dokonce 30. let minulého století, abyste se ocitli v době, kdy naposledy byla nadřazenost volné ruky trhu zpochybňována tak intenzivně jako dnes.

Jenom 56 procent Američanů dnes vidí kapitalismus pozitivně, zatímco na socialismus jich má kladný náhled 37 procent. A 36 procent Američanů fandí posunu Spojených států pryč od kapitalismu a směrem k socialismu – což je obrovský skok od roku 2012, kdy stejný názor mělo jen 20 procent dotázaných.

Mezi mileniály a generací Z je skepse vůči svobodnému trhu dokonce hlavním proudem. Pozitivní náhled na socialismus má celých 51 procent mladých ve věku mezi 18 a 29 lety – ačkoli podle Gallupova institutu jim je po chuti spíš ona nejasně definovaná skandinávská verze, v Americe reprezentovaná neúspěšným prezidentským kandidátem Berniem Sandersem, než tvrdý sovětský model socialismu. Kapitalismus kladně vnímá jenom 45 procent mladých. V jiné studii, tentokrát pod hlavičkou Harvardovy univerzity, se 51 procent mladých vyslovilo proti kapitalismu a jenom 19 procent z nich uvedlo, že se sami považují za kapitalisty.

A tahle nálada přichází ve chvíli, kdy se ekonomice podle všech tradičních měřítek daří, roste o tři procenta a zemi netrápí nezaměstnanost. Rok 2019 zatím nepřinesl žádné rozhřešení, jen celou řadu návrhů na zdanění nejbohatších, které posbíraly překvapivě vysokou podporu. „Tyhle postoje panují ve společnosti už dlouho, ale poslední měsíce, a hlavně poslední týdny, se přilévá olej do ohně,“ myslí si Steve Case, miliardář a zakladatel společnosti AOL, který teď vlastní investiční firmu Revolution. Další z nejbohatších lidí světa, titán hedgeových fondů Paul Tudor Jones, zase věří, že ve společnosti panuje obrovský rozkol a my si musíme přiznat, že jsme se ocitli na rozcestí.

Tohle říkají ti z nejbohatších lidí, kteří byli ochotni promluvit veřejně. Ale i všichni ostatní, kteří mi svoje názory sdělovali mimo záznam, hovořili o nastalé proměně světa a potřebě se s ní vyrovnat. Podle některých musí být ona nadcházející změna „systémová“, podle jiných stačí „drobné změny kurzu“. Jedni spíš nesměle šeptali, jiní se naplno rozjeli o nutnosti „reformy“, nebo dokonce „restartu“. Rocková hvězda, zpěvák Bono, měl asi nejpoetičtější návrh: „znovuvykreslení“ celého systému.

Warren Buffett

Přitom podnikavý kapitalismus amerického střihu je pořád ještě to nejlepší, k čemu lidstvo došlo na poli vytváření a přerozdělování majetku. Stačí se podívat na Čínu nebo Indii, kde kapitalistický přístup v posledních 20 letech dokázal víc než miliardu lidí pozvednout ze dna extrémní chudoby. To je pak těžké kapitalismus nechválit. Navíc jeho kouzlo pořád ještě funguje i v Americe. Z žebříčku 400 nejbohatších Američanů je 67 procent self-made miliardářů a 11 procent jsou imigranti. „Americký sen funguje. A funguje líp než kdy dřív,“ říká Warren Buffett.

Jenže velká spousta Američanů to teď takhle nevnímá, a tak asi nastal ten správný čas přepsat pravidla systému, ve kterém žijí. Recept, jak na to, jsme hledali mezi těmi, které tenhle systém stvořil – a vynořila se před námi nová verze systému, Kapitalismus 2.0. Kapitalismus, který je autentický, dostupný a odpovědný – a v dnešní době nejistoty možná stavěný na to, aby vydržel. Teď jde totiž o všechno, protože na nejvýkonnější motor blahobytu, jaký kdy tenhle svět poznal, se valí nebezpečí ze všech stran.

Kapitalismus 2.0 by měl být… autentický

Když francouzský aristokrat Alexis de Tocqueville cestoval po Americe ve 30. letech 19. století, všiml si zvláštní věci. Zatímco jeho rodná Evropa v té době zrovna položila základy socialistických tezí, Tocqueville byl u vytržení z toho, že „obyvatelé Spojených států skoro vždycky dokážou vydělávat peníze v symbióze se svými spoluobčany tak, že jejich vlastní zisk přináší prospěch celé komunitě“. První Forbes v Americe vyšel v době, kdy v carském Rusku zuřila Velká říjnová revoluce. A už tehdy B. C. Forbes, zakladatel časopisu, prohlásil, že „byznys vznikl proto, aby přinášel štěstí, a ne aby vytvářel hromady peněz“.

Jen o málo později přišel nositel Nobelovy ceny, ekonom Milton Friedman, s tezí, že jedinou společenskou povinností, kterou má podnik plnit, je maximalizovat zisk svého vlastníka. Pokud potom ten vlastník chce své zisky utratit v bohulibých projektech, bezva, ale je to jen na jeho uvážení. Navíc se předpokládá, že si tím většinou kupuje i něco dalšího – třeba společenské uznání nebo zmírnění svého pocitu viny.

Jenže podle mnoha úspěšných kapitalistů dneška tahle teze způsobila hodně šrámů, se kterými se dnes musíme vyrovnat. „Jak jsem se zmýlil v Miltonu Friedmanovi. My všichni,“ kaje se Paul Tudor Jones, který vydělal pět miliard dolarů na využívání (přesněji zneužívání) skoků na burze – včetně pádu Wall Street v roce 1987. „Za moje výdělky museli zaplatit jiní. A tak moje jmění zničilo důvěru v systém, v rostoucí ekonomiku, na kterou podniky i společnost spoléhají,“ říká.

V době, kdy zákazníci touží hlavně po autenticitě, může Tocquevillův přístup (který zisk vidí jako vedlejší produkt podnikání spíš než jako jeho jediný cíl) nabídnout přirozenou odnož kapitalismu, která je už teď ohromně populární – hlavně mezi mladými Američany. Pro mileniály jsou totiž podle výzkumu Deloittu zisk, efektivita a prodeje až úplně na dně jejich seznamu priorit v byznysu. Co vede? Vytváření pracovních míst, zlepšování bezpečnosti a inovace.

Autenticita (případně její nedostatek) také vysvětluje, proč Američané nemají rádi Wall Street a velké nadnárodní společnosti, ale milují self-made podnikatele (váží si jich 87 procent Američanů) a malé firmy (dokonce 96 procent). A autenticita je i za paradoxem, že společnosti s jasně stanoveným – nezištným – cílem, jako třeba Patagonia, sbírají chválu a pozitivní zpětnou vazbu bez ohledu na to, v jaký nadnárodní gigant vyrostly a kolik vydělaly svým majitelům.

„Když kupujeme nějakou společnost, zajímám se hodně zblízka o to, jestli její zakladatelé jsou spíš misionáři, anebo žoldáci,“ vysvětloval mi před pár měsíci své specifické názvosloví Jeff Bezos. A pak se svým typickým řičivým smíchem prozradil pointu: „Pozná se to snadno, misionáři totiž nabízejí lepší produkt i služby k němu.“ Typ podnikatele misionáře, jenž to s komunitou okolo sebe myslí dobře, v sobě totiž má charakterový rys, který je nakonec ze všech nejziskovější: důvěru. Ta je totiž podle Bezose základem, na kterém může byznys vyrůst.

Jeff Bezos

Jenže důvěra je dvousečná zbraň. O vysoké ceně důvěry by mohl vyprávět třeba Facebook, který si kvůli zneužití důvěrných dat svých uživatelů prožil v minulých měsících své. A důvěra je taky důvod, proč Wall Street zůstává asi tak stejně populární jako velké tabákové společnosti.

Autenticita už zapustila kořeny i ve finančním světě. Investování s pozitivním dopadem, které bylo dlouho přehlížené jako niche pro samaritány, je teď jedním z nejrůstovějších segmentů. Loni se do podniků, které tvoří jiné hodnoty než jen zisk, proinvestovalo 35 milionů dolarů. „To jsou investice, které se vyplatí dlouhodobě, protože řeší problémy světa inovací a podnikavostí,“ říká Nancy Pfund, zakladatelka DBL Partners, která ve třech fondech spravuje dohromady 625 milionů dolarů. A její vlajkový fond se svými investicemi do Tesly nebo SolarCity zařadil mezi čtvrtinu nejvýkonnějších fondů za uplynulých 10 let. „Pokud byste uvažovali jenom jako hodně krátkodobý investor, nepodporujete inovace. A tím šidíte budoucnost,“ říká investorka.

Pfund ale není sama. Podobný přístup mají i Breakthrough Energy Ventures, které mají ve svých řadách investory, jako je právě Gates nebo Bezos, doplněné o Michaela Bloomberga, Richarda Bransona nebo Jacka Ma – a ti společně přislíbili miliardu dolarů pro startupy, které přinesou radikální řešení problému s průmyslovými zplodinami a emisemi. A jiný tým tycoonů, mezi nimi i Bono, vdova po Stevu Jobsovi Laurene nebo Jeff Skoll, podpořil investicí za 1,8 miliardy dolarů fond Rise Fund a skrze něj 25 podniků s dobročinným zaměřením. „Lidé se oprávněně ptají, jestli kapitalistický systém funguje,“ popisuje Bill McGlashan, CEO Rise Fundu. „A my věříme, že ano. Jen s tím, že kapitalismus je dobrý sluha, ale špatný pán.“

Kapitalismus 2.0 by měl být… dostupný

Pro ty, kdo pořád ještě věří v Ameriku – zemi možností, máme špatnou zprávu. Podle výzkumu televize Fox si celých 42 procent Američanů nemyslí, že způsob, jakým dnes kapitalismus v USA funguje, jim dává férovou příležitost. Je také znepokojivé, že 18 procent lidí si myslí, že americký sen je pro jejich rodinu nedosažitelný.

A tyhle nálady ve společnosti dokládají i tvrdá data. Ve Státech totiž jedno „horní“ procento společnosti vydělává o dost víc než spodních 50 procent dohromady. „Přirozená funkce hodně specializované ekonomiky je, že odklání víc a víc zisku do horních pater, těm už teď nejbohatším. A to je otázka, které se dosud nikdo pořádně nevěnoval, ale měla by se otevřít,“ říká Warren Buffett.

Američané mají svoje miliardářské hrdiny rádi odpovědné, zodpovídající se zákazníkům, kteří jim pomohli vytvořit jejich jmění.

Američané v minulosti vždycky vnímali nejbohatší lidi světa jako hrdiny, ne jako padouchy, z jednoho prostého důvodu: „Mysleli jsme si, že můžeme být jako oni,“ vysvětluje Paul Tudor Jones. Jenže náhlé výpadky výtahu z nejnižších pater společnosti nahoru k úspěchu teď pohánějí hodně z té populistické zloby, která lidi svírá. Jasně totiž vidí, že si sice můžou ve Forbesu číst všechny ty krásné příběhy úspěchu, ale pokud máte špatný ZIP kód a narodil jste se špatným rodičům, vaše potenciální cesta do žebříčku Forbesu nikdy v historii nebyla trnitější.

„Přitom srovnat startovní čáru pro všechny by měla být národní priorita,“ říká Steve Case, zakladatel AOL. On sám posledních pět let strávil na autobusové tour Rise of the Rest – jezdil po celých Státech a rozdal miliony dolarů víc než padesátce společností, které nesídlí v Bostonu, New Yorku anebo San Francisku. Case to vnímá jako svoji občanskou povinnost, ale taky příležitost, protože už ví, že v trochu zapomenutých regionech se taky nacházejí skvělé byznysové mozky.

Kapitalismus 2.0 by měl být… odpovědný

Několik hodin poté, co jsem seděl v hotelovém apartmá s Billem Gatesem, se stalo něco zvláštního. Hned po naší diskusi o budoucnosti (nebo konci) miliardářů totiž šel Gates s manželkou Melindou do slavné talkshow Stephena Colberta. A tam, doprovázený povzbuzováním televizních diváků, na otázku, jaké to je, spadnout na pozici druhého nejbohatšího muže světa, laškovně odvětil, že se jen snaží svoje peníze rychleji rozdat. Publikum slastně vzdychlo. A aplaus už jenom pokračoval, když Gates a jeho žena mluvili o vyšších daních pro superbohaté nebo o povinnostech bohatých a úspěšných v podpoře rovnoprávnosti žen. Ke konci jejich vystoupení už Colbert jenom lákal miliardářský pár, jestli by nechtěli do politiky.

Oproti tomu Jeff Bezos, který Gatese připravil o pozici jedničky v žebříčku Forbesu (ale jen do doby, než se dohodne porozvodové uspořádání Bezose a jeho manželky), si v posledních týdnech užíval jiný typ veřejného zájmu. Jeho Amazon totiž nedávno oznámil, že opouští plány postavit své druhé sídlo v New Yorku (což by vytvořilo nová pracovní místa a napumpovalo do městské pokladny peníze z daní), a tohle rozhodnutí se nesetkalo se zrovna kladným přijetím. Místo potlesku Bezose jeho publikum vypískalo.
Tyhle dvě úplně rozdílné ochutnávky veřejného mínění jen ukazují zkušenosti staré jako sám Astor nebo Rockefeller: Američané mají svoje miliardářské hrdiny rádi odpovědné, zodpovídající se zákazníkům, kteří jim pomohli vytvořit jejich jmění.

To většinou znamená ponořit se do filantropie, což je aspekt úspěchu, který v Americe dneška už není otázkou dobrovolnosti, ale povinnosti. Jenže ani dávat peníze na dobrou věc už není tak snadné. V téhle éře, upozorňuje Gates, jsou vaše motivy neustále pod drobnohledem: „Finančně podpoříte vyučování matematiky a hned se na vás sesypou, proč jste nedali peníze i na lekce sboru.“

S tím se potýká i Rise Fund vedený Billem McGlashanem. Fondu ztrpčuje život potřeba obhajovat miliardy investované do společenského dobra – když je tak těžké definovat, jak vlastně takové dobro vypadá. Proto taky Rise Fund vybudoval dceřinou firmu Y Analytics, která se věnuje měření a hodnocení dopadu podobných investic – klíčovému kroku na cestě vybudovat nový kapitalismus 2.0, který je víc zaměřený na řešení problémů světa než jenom na zisk.

„Musíme hledat tržní řešení problému rychle se rozevírajících nůžek nerovnosti ve společnosti. Protože když ho nenajdeme, může se stát, že skončíme s populistickou legislativou,“ říká Paul Tudor Jones. A poukazuje třeba na nedávné návrhy Alexandrie Ocasio-Cortez na 70procentní daň z příjmu. Přitom v podstatě každý z nejbohatších lidí planety, se kterými jsem mluvil, uznává potřebu zavádět vyšší daně pro miliardáře jako nevyhnutelnou. Většina takové daně dokonce vidí jako prospěšné.

Ultimátním kouzlem svobodného trhu je jeho schopnost se vyvíjet. Vezměte si třeba příklad Warrena Buffetta, nejmilovanějšího kapitalisty na světě, který svoji první akcii koupil už v roce 1942. „Nejšťastnější člověk, který se na světě narodí, je děťátko narozené v Americe právě v tuhle chvíli,“ říkává rád Buffett. Můžete si vsadit proti Buffettovu nakažlivému optimismu, ale budete jenom sami proti sobě.