Andrea Hylmarová, kterou můžete vídat v pořadu o bydlení Jak se staví sen, před lety udělala radikální změnu v kariéře. Z jistoty dobře placeného místa v bance se vrhla do neznámých vod interiérového designu, navíc v době finanční krize. Lidé z branže ji kvůli tomu měli za blázna. Neprávem. Během let si vybudovala jméno a dnes na ni klienti musejí čekat.
Vždycky jsem věděla, že chci podnikat. I díky rodičům, kteří s tím začali v rodné Nové Pace hned po revoluci. Po ukončení studií na VŠE jsem přesto nastoupila do mobilního operátora Oskar. Práce pro něj byla tehdy děsně cool a já o ni hodně stála.
Čtěte také: Přemýšlíte o změně kariéry? Nejdřív si přečtěte tyto rady
Konkurz na pozici brand manažera sice nevyšel, nabídli mi ale místo projektového manažera, v čemž jsem se brzy našla a ve firmě vydržela téměř šest let. Byly to důležité roky, během nichž jsem zažila přeměnu Oskara ve Vodafone, nástup globální společnosti, vytváření nové firemní kultury.
Měla jsem velké štěstí na skvělé šéfy, z nichž zásadní roli sehrál tehdejší CEO Graham Maher. Díky němu jsem pochopila, jak strašně důležité je v jakémkoli byznysu přesně znát svoji vizi, strategie, hodnoty a mít i nějaký vyšší cíl než jen vydělávání peněz.
Někdy v půlce svého působení ve Vodafonu jsem si koupila první byt a přemýšlela, jak ho zvelebit. Náhodou jsem narazila na možnost přihlásit se na pětidenní kurz interiérového designu pro začátečníky, což mi připadlo jako přesně to, co by mi mohlo pomoci.
Už po prvních dvou dnech jsem beznadějně propadla oboru, který mi do té doby až tak moc neříkal. Po skončení kurzu jsem se okamžitě zapsala na 1,5leté dálkové studium interiérového designu, které začínalo týden nato. Začínalo mi být jasné, že až mě jednou přestane bavit práce v korporátu, chci dělat právě tohle.
První interiéry jsem začala navrhovat hned s čerstvým diplomem a zprvu spíš jen pro kamarády. Do toho ale přišla nabídka z těch, které se neodmítají. Dostala jsem „laso“ z UniCredit Bank. První nabídku jsem ještě odmítla, druhou, na ředitelskou pozici, už ne.
Odchod do firemního bankovnictví jsem přesto hodně zvažovala. Bylo jaro 2009, naplno vypukla finanční krize a já o bankovnictví nevěděla vůbec nic. Mým úkolem bylo spravit nefungující tým, což se vcelku brzy začalo dařit. Ale i když šlo o zajímavý projekt a já měla výsledky, měla jsem čím dál větší chuť postavit se na vlastní nohy a začít naplno dělat interiérový design. Sice jsem vydělávala spoustu peněz a byla celkem v klidu, ale cítila jsem, že tam prostě nepatřím. Po dvou letech jsem v bance dala výpověď.
Bylo to v době, kdy stále řádila krize a realitní trh byl pořád v hlubokém útlumu. Spousta lidí z oboru mi říkala, že jsem úplný blázen, když opouštím lukrativní post v bankovnictví v takové době, že zlaté časy v oboru zařizování interiérů už jsou asi nenávratně pryč. To mě ale neodradilo. Nadšení z nově nabyté svobody bylo silnější. Kromě designu jsem se nějakou dobu věnovala i práci facilitátora a kouče pro prestižní mezinárodní poradenskou firmu The Zone.
A i když jsem tušila, že ani tohle nebude konečná, užívala jsem si cestování za klienty po světě a při tom pečlivě třídila myšlenky ohledně svého dalšího směřování po boku špičkových zahraničních mentorů a koučů.
Rozjezd interiérového studia byl složitý, jako každý start nové firmy. Neměla jsem skoro žádné reference, kontakty, zásadní zkušenosti ani velké vzdělání. Do podnikání postupně padaly všechny moje úspory z dob hojnosti, projekty přicházely pomalu.
V době, kdy jsem už občas propadala panice, navíc přišlo těhotenství a strach z nejisté budoucnosti pochopitelně ještě zesílil. Hodně mi tehdy pomohl můj muž, který se ve stejné době ocitl v podobné situaci.
Opustil zázemí velké firmy a začal budovat vlastní byznys v oboru PR a content marketingu. Začal mi radit s propagací a doma mi poskytl potřebnou oporu. Byli jsme dva začínající podnikatelé, kteří pracují z domova a čekají dítě.
Zlom nastal těsně před porodem, kdy jsem dodělala vzorový byt pro finského developera YIT. Výsledek se líbil tak, že se byt hned druhý den prodal. S čerstvě narozenou dcerou v náručí jsem v porodnici četla na známém zpravodajském serveru o svojí realizaci a pár dní nato už přijímala nové zakázky.
Najednou jsem nevěděla, co dřív, a jela prakticky nonstop. Štěstí bylo, že jsem měla hodné spací miminko a chápajícího partnera. Bez jeho podpory by to nešlo. Fungovali jsme stylem – jeden jde na schůzku, druhý hlídá a naopak.
Do rozjetého vlaku přišla brzy nabídka z oblíbeného pořadu TV Prima Jak se staví sen. Jednoho dne mě prostě oslovili, pozvali na casting a o pár týdnů později jsme už s mým novým televizním parťákem natáčeli první díl.
Dnes mám za sebou čtyři natočené série, skvělou zkušenost s prací pod extrémním časovým tlakem a samozřejmě publicitu k nezaplacení. Projektů je i mimo televizi víc než dost. A to ještě v mezičase přišlo druhé miminko.
Prožívám tak jedno z dalších zlomových období, kdy se chci víc soustředit na rozvíjení svého podnikání, stavím tým spolupracovníků, hledám vhodný prostor pro vlastní studio, ale taky nový přístup k vyvážení práce a času pro rodinu.
Pro všechny, kdo uvažují o změně kariéry, pár rad: nejprve si ujasněte, co chcete dělat a proč. Jestli to má být jen o penězích, nebude to nejspíš v delším období stačit. Tím nejlepším motorem pro jakékoli podnikání je vášeň pro to, co děláte. Dbejte na detaily i u vlastní propagace, investice do pěkného firemního webu se stoprocentně vyplatí.
A nečekejte příliš dlouho, až se „něco“ stane. Protože čím budete starší, tím to bude těžší. Jednoho dne je prostě potřeba udělat krok do neznáma a být připraven dřít. Úspěch přeje připraveným, ale sám od sebe nepřijde.
