skip to main content
Český byznys

Letím do práce! Tři minipříběhy českých manažerů, kteří vyměnili auto za letadlo

4 minuty čtení

Netrápí je, když je na dálnici zrovna zácpa. Na pracovní schůzky totiž cestují v kokpitu malého letadla, které si sami pilotují. Nechtějí okouzlit luxusem, jde jim hlavně o zážitky za kniplem. 

Na tom se shodují tři úspěšní čeští manažeři Martin Kadlčík ze Seznamu (na úvodní fotografii), Jan Havlůj z Casper Consumer Finance a Tomáš Cibulka z Liftaga, kteří létání propadli natolik, že jim už nestačí jen ve volném čase. Všichni tři ho pravidelně propojují i s cestami za prací. 

Tady jsou tři minipříběhy leteckých nadšenců, kteří větu „Letím do práce“ vzali doslova.

Martin Kadlčík: Praha-Zlín za 50 minut

„Máme v Uherském Hradišti velké letiště, kde se  vyrábějí největší česká letadla L-410. Párkrát jsem zažil vyhlídkový let, ale kvůli možnosti proletět se kolem hradu bych si pilotní licenci nedělal. Rozhodující bylo, když jsme se jednou s kamarády piloty vypravili letadlem do Budapešti,” říká Martin Kadlčík z Kupi.cz, které patří do širokého portfolia služeb Seznamu. 

Do maďarského hlavního města tak místo tří a půl hodiny autem zabrala cesta vzduchem pouze 45 minut. „Přistáli jsme na malém travnatém letišti 15 minut taxíkem od centra. Když jsme příště ve stejné sestavě doletěli ze Zlína za 50 minut do Prahy, bylo rozhodnuto. Tohle chci umět!“ dodává Kadlčík. 

Od té doby létá z domova do Prahy pravidelně několikrát měsíčně. Většinou s některým z kolegů ze Seznamu, ale když má volno, nabídne místo i svým kontaktům na Facebooku a vybere si stopaře z těch, kteří zrovna potřebují stejným směrem. 

Jelikož létání do práce nepatří v Seznamu k firemním benefitům (ačkoli by se to kvůli Ivu Lukačovičovi, majiteli a nadšenému pilotovi, nabízelo), Kadlčík si letadlo k cestám do Prahy i jinam pronajímá. Hlavní výhody vidí v tom, že odpadá starost se servisem a hangárováním. Navíc si může vždy podle potřeby vybrat mezi dvojmístným a čtyřmístným strojem. 

Jan Havlůj: Na otočku do Maďarska

Vlastní letadlo nemá ani Jan Havlůj, CEO maďarské pobočky Casper Consumer Finance. Jeho domovským letištěm je Bystřice u Benešova, kde si zároveň půjčuje letadla. Platí se jenom za pobyt ve vzduchu, v ceně už je palivo, amortizace a režie letiště. 

Jedna cesta do Budapešti a zpět, kam se vydává v průměru jednou měsíčně, ho vyjde zhruba na 20 tisíc korun. Většinou létá ráno tam a večer zpět a za dobu, kdy letadlo stojí v Budapešti na letišti, se neplatí. 

„Na otočku na pracovní schůzku na jeden den se dá létat jenom v létě, když je dobré počasí a dlouhé dny. V zimě je na to brzy tma. Velkým plusem, ale i minusem každé cesty je to, že létám sám,“ popisuje Havlůj. Podle jeho slov není zpravidla problém si letadlo přes rezervační systém zamluvit i den předem. 

Havlůj létá nejen za prací, ale například i na golf, koncerty nebo festivaly. Nejčastěji do okolních zemí – do Německa, Rakouska nebo na Slovensko. 

Tomáš Cibulka: Louže adrenalinu

„Létání je činnost, kterou v populaci ovládá marginální část lidí. Je to trochu liga vyvolených, ale to není důvod, proč to děláme. Motivace je čistě emocionální – ten pocit pohybu v trojrozměrném prostoru, adrenalin spojený s výjimečným zážitkem, když se povede pěkný let zakončený technicky dobře provedeným přistáním,“ mluví o své motivaci v kokpitu Tomáš Cibulka, finanční šéf Liftaga. 

Ten už se na služební cestu malým letadlem proletěl třeba několikrát do Varšavy, Budapešti, Lublaně, Bratislavy, Piešťan, Brna a Ostravy. Vlastní doprava malým letadlem má podle něj smysl v okruhu do 2,5 hodiny letu. 

Související vydání
Druhé podání
Forbes 8/2019

Další úrovní leteckého zážitku je pro něj akrobacie. „Nejlépe to lze v mém případě popsat tak, že místo pilota je na sedačce jen louže adrenalinu, ze které koukají brýle a sluchátka. První zážitky z akrobacie, kdy se jako pilot řítím na plný plyn kolmo k zemi a vidím, jak se přibližují smrky pode mnou, jsou sice prakticky nevyužitelné, ale je to emocionální nálož,“ přibližuje, co při v takových chvílích zažívá. 

Všichni tři Češi, kteří pravidelně využívají letadlo na cesty do práce, si pochvalují kvalitní podmínky, které v Česku jsou. „Je tu přes 80 letišť, možností, kam letět, je opravdu spousta. Nedávno jsem ráno letěl na otočku do Mladé Boleslavi, což je od nás z jihu Moravy tři a půl hodiny autem jedním směrem. A já byl do oběda zpátky ve své kanceláři,“ vyzdvihuje Kadlčík.

Ačkoli se – naštěstí – nikdo ze tří zmíněných pilotů neocitl ve vzduchu v život ohrožující situaci, občas se musí srovnat se situací nenadálou. Například jim počasí neumožní vzlétnout podle plánu a někdy naopak musí dřív přistát. 

„Jednou jsem třeba musel neplánovaně přistát v Trnavě, protože se velmi rychle zhoršilo počasí. Zamkl jsem letadlo na tamním letišti, do Prahy jsem dojel vlakem a pro letadlo se vrátil, až když bylo opět hezky,“ vzpomíná Havlůj.

Společně s Kadlčíkem a Cibulkou není jediný, kdo využívá letadlo na cestu do práce. Před několika lety se v českých médiích hodně psalo o Františku Hadravovi, vyučeném zámečníkovi ze Zdíkova na Prachaticku, který létá každé ráno do 15 kilometrů vzdálené Čkyně na vlastnoručně vyrobeném stroji. Za dobrého počasí vyvine rychlost i 125 km/h a cesta ho vyjde levněji než autem. Hadravův příběh zachytila i některá zahraniční média.