skip to main content
Investice

Majitelé firemních dluhopisů přijdou o miliardy, varuje investor Burda

4 minuty čtení

Když vejdete do pražské kanceláře Martina Burdy, máte pocit, že jste se ocitli v seriálu o finančnících: nechybí obrazy, literatura ani parťák oblečený podobně neformálně, jako chodíval Christian Bale ve skvělém „byznysovém“ filmu Big Short.

Pro férovost ale buďme konkrétnější. Dominantou zde není Rothko, nýbrž velká fotografie Václava Havla a na otázku knižního doporučení reaguje Burda svižným přihráním titulu Blink od Malcolma Gladwella. Jakmile se opře do koženého křesla, začne se nahlas zamýšlet nad stavem českého investičního prostředí. „Neustále čtu o tom, že někdo bude překonávat trh,“ rozhodí rukama s nevěřícným výrazem. „Rovnou vám řeknu, že to tak nebude,“ usměje se. Podle Burdy neleží investiční úspěch ve snaze soupeřit s S&P 500, ale v pečlivém hledání nik, jako jsou třeba fondy zaměřující se na schvalování léků.

Bývalý ředitel Investiční společnosti České spořitelny se své vlastní investiční společnosti Sirius Investments věnuje poslední čtyři roky. Sirius aktuálně spravuje 2,5 miliardy korun 500 českých podnikatelů a manažerů a Burda věří, že největším investičním aktivem je dnes trpělivost.

Proč nelze z Prahy překonávat globální akciový trh?

Protože dlouhodobě je to naprostá iluze. Všichni čtou Wall Street Journal a Financial Times, sledují totožný Bloomberg Terminal a mají přístup ke stejným výročním zprávám. Co v tom vyčtete tak unikátního, abyste mohl pravidelně překonávat trh? Každý, kdo něco takového slibuje, si lže do kapsy a klame i své klienty. Ono stačí, když se na výkonnost takových fondů podíváte, a uvidíte, že většina za indexem dokonce zaostává.

To přece platí i ve Spojených státech, ne?

Ano, ale tam naleznete pár výjimek, kterým se to daří. Z naší zkušenosti jednoznačně vyplývá, že jediné způsoby, které dlouhodobě přidávají hodnotu investorům, jsou velmi úzká specializace, například na sektor trhu, unikátní investiční strategie, jako třeba aktivistické prodeje na krátko, případně investování blízké venture a private equity přístupu, tedy s ambicí být aktivní na úrovni představenstva společnosti.

Můžete tyto strategie popsat trochu blíže?

Jeden příklad za všechny? Mezi specialisty jsme udělali velmi dobrou zkušenost s fondem, který si založil americký biochemik, spekulující pouze na schválení, nebo neschválení léku ze strany FDA (úřad pro kontrolu potravin a léčiv, pozn. red.). Nezajímá ho, jestli je akcie drahá, nebo ne, zajímají ho pouze účinnost a vedlejší účinky příslušného léku. V pozici je jen pár dní před jeho schvalováním a okamžitě po něm odchází – se ziskem, nebo ztrátou. Dlouhodobé výsledky má fantastické. A to jednoduše proto, že je lékař odborník, proti kterému nemá finanční analytik šanci, i když si to často myslí.

Znamená to, že pokud někdo nemá úzce zaměřenou expertizu nebo naprosto unikátní model obchodování, nemá se ani snažit?

To netvrdím, nicméně je dobré si uvědomit, že spousta portfolio manažerů nemá daleko ke gamblerům. Dají deset sázek, pět nevyjde, pět ano… A doma jsou za hrdiny kvůli těm pěti vítězným. Prohry se v tomto odvětví rychle zapomínají. A není to jen otázka Česka. Když se podíváte do zahraničí, ani tam si většina manažerů nevydělá na vlastní poplatky.

Určitě nás v budoucnosti čekají panické výprodeje.

Obecně vzato je strašně těžké odlišit lidi, kteří měli pět let v řadě štěstí, od manažerů, kteří mají dlouhodobě udržitelnou přidanou hodnotu. Ty, kdo měli pět let v řadě smůlu, nevidíte. Nemají co prezentovat, a díváte se tak na velmi vychýlený statistický vzorek. Bývaly časy, kdy HNWI (high net worth individuals, lidé se jměním minimálně 1 milion dolarů, pozn. red.) drželi téměř veškerý majetek v aktivně řízených fondech. Dnes mají peníze v pasivních vehiklech, které jen následují trh.

Proč se pasivní vehikly těší takové oblibě?

Jsou levné a vynáší. K čemu to ale vede, je to, že se svět asset manažerů začíná podobat nevyvážené čince. Na jedné straně máte obří vehikly jako Pimco, Blackrock nebo třeba Fidelity, kde některé fondy dokonce spravují za nulu. Bývala tam spousta hráčů, ale nikdo si dnes neobhájí poplatky 1+10, neřkuli 2+20 (dvouprocentní poplatek za správu a 20procentní výkonnostní poplatek, pozn. red.). Pak jsou tady fondy, maličké fondy, které si našly svou niku, malý opuštěný rybníček. Tam nikdy nevyrostete na několik miliard dolarů ve správě. V těchto vodách se pohybujeme my.

Prominentní investor Michael Burry nedávno označil trend pasivního investování za velkou tikající bombu. Souhlasíte s ním?

Ano, protože když byla spousta aktivních investorů a fondů, bylo relativně snadné najít protistranu, pokud někdo chtěl obchodovat. Byla tam likvidita. Jakmile ale máte gigantický ETF fond, který jen následuje trh, kdo bude na druhé straně? Kdo ta aktiva případně koupí? Nikdo, protože jsou všichni v pasivu. Jakmile pak nastane na trhu panika a tyto obří fondy začnou prodávat, vyprodukují náhlé a skokové propady jednotlivých titulů – a rozhodně nepůjde o tři čtyři procenta. Určitě nás v budoucnosti čekají období s velmi vysokou volatilitou na trhu. Panické výprodeje.

Lze se z pozice řadového, nikoli institucionálního investora na tuto situaci nějak připravit?

Kanceláří nám již prošly desítky lidí, kteří prodali úspěšné, 20 let budované firmy. Těm vždycky říkám: Peníze jste v životě vydělávali svým umem a pílí a samozřejmě díky troše štěstí, protože kdo ho nepotřebuje… Úkolem investic na kapitálových trzích je udržet reálnou hodnotu vašeho rodinného majetku, tedy vydělat na inflaci a pár procent nad ni. Takže mějte své portfolio opravdu široce rozložené mezi kvalitní dluhopisy, akcie, nemovitosti a ostatní alternativní investice. Do rizikovějších pozic nastupujte pozvolna.

Nebuďte chamtiví, nesbírejte nikláky před parním válcem, jednou vám tu nataženou ruku přejede. A zejména investujte pouze s lidmi, kterým věříte osobně. Pokud vám někde cokoli „smrdí“, v komunikaci nebo přístupu, běžte od toho. Za peníze, které jste v životě vydělali, si především kupte klidné spaní a radost pro sebe a své blízké.

Jak vnímáte investiční celebrity, jakými jsou Bill Ackman nebo Ray Dalio? Například vehikl prvního jmenovaného byl během posledních pár let v záporu, zatímco za první pololetí letošního roku udělal 50 procent navrch. Co si z toho odnést?

Je to jednoduché – ani velká jména to nemají jinak. S vítěznými sázkami jste za hrdiny, na ty ztrátové se rychle zapomene.

Když jste zmiňoval, jak všichni investoři sledují ten samý Bloomberg Terminal a v zásadě identická data, čím mohou získat edge? Navíc v tuzemském kontextu…

Náš tým v Sirius Investments ročně analyzuje stovky fondů a z nich rovnou vyřadíme 90 procent, přičemž do našeho portfolia se ve finále dostane tak jeden fond ze sta. Historicky máme velmi špatnou zkušenost s fondy, které nemají úzké sektorové zaměření nebo jasně definovanou unikátní niche strategii. Lidé, kteří za vámi přijdou s nabídkou, že vždy koupí akcie, které porostou, a prodají ty, které čeká pokles, jsou většinou snílci, v tom lepším případě.

Jaká je vaše strategie na poli shortování?

Našli jsme několik specializovaných fondů, které jsme, stejně jako ostatní, osobně navštívili a které spekulují na pokles vybraných akcií. Na tomto hřišti lze hodně vydělat, ale také hodně ztratit. O tom by vám mohly povídat desítky velkých českých investorů, kteří se už mnoho let pokoušejí spekulovat na pokles akcií Tesly a řada z nich na tom prodělala kalhoty. Kouzlo těchto aktivistických fondů ale spočívá v tom, že jsou schopny pokles vybraných akcií samy vyvolat, protože v analýze poukážou na závažné nedostatky v ocenění aktiv nebo hospodaření společnosti, výjimečně i na ryzí podfondy. Překvapivě je to legální přístup, protože tito manažeři pracují pouze s veřejnými informacemi. Jsou to vlastně takoví „hlídací psi“ akciového trhu, kteří ho čistí od slabých a nemocných titulů.

V poslední době vyplouvají na povrch toxické korporátní dluhopisy, které mnohdy nemají daleko k podvodům. Myslíte si, že regulátor v tomto ohledu odvádí dostatečnou práci?

Na trhu se objevuje obrovské množství dluhopisů, u nichž je už z analýzy emisních podmínek a finančních výkazů emitenta jasné, že se značnou pravděpodobností přijdete o všechno. Investoři v následujících letech přijdou o miliardy korun. Nejsem si jistý, co může udělat navíc Česká národní banka – osobně bych doporučoval úplný zákaz nabídky těchto investic drobným investorům. Větší díl odpovědnosti nesou ale finanční poradci. Ti nekvalitní se dají k nabídce těchto dluhopisů svým klientům zlákat vysokými provizemi. Doufám, že poté, co investoři o své peníze přijdou, přijdou o svou poradenskou praxi i tito „poradenští zlatokopové“. Právem.

Jak se díváte na obří valuace privátně vlastněných technologických firem? Jaké širší konsekvence, pokud nějaké, to má pro celý trh?

Obecně vzato je dnes valuace většiny aktiv, včetně akcií technologických firem, velmi vysoko, do značné míry vinou politiky centrálních bank. Občas ta bublina splaskne, jako jsme nedávno viděli u havárie IPO společnosti WeWork. Investorům dnes radím obezřetnost a trpělivost. Ta je dnes nejcennějším aktivem.