„Jsem velký snílek. Než jdu spát, barvitě si představuju, čeho bych chtěla dosáhnout. Funguje mi to líp, než když si dám cíl a urputně se za ním ženu.“

Takhle se popisuje česká golfová jednička Klára Spilková, kterou jsme zařadili do letošního výběru 30 pod 30.

Sportu na greenech se věnuje od svých čtyř let a teď ve čtyřiadvaceti se jí podařilo to, co žádné Češce před ní – dostala se na nejprestižnější golfový okruh světa Ladies PGA Tour.

Vzhledem k tomu, že v mužské PGA žádného zástupce nemáme, by se Klářin úspěch dal přirovnat k momentu, kdy čeští sportovci poprvé vyběhli na palubovku NBA nebo vyjeli na led NHL.

O její účasti v elitní golfové soutěži rozhodla kvalifikační série turnajů Q-Series, kterou absolvovala loni na podzim. Po třech týdnech bojů bylo jasno. Česko se konečně zapsalo na golfovou mapu světa.

Věřila sis, že se na LPGA Tour dostaneš?

Vím, že jsem dobrá, to už si nemusím opakovat a dokázala jsem to tisíckrát (Klára Spilková vyhrála nespočet českých i zahraničních mistrovství – pozn. redakce), takže jsem ke kvalifikaci přistoupila s otevřenou myslí. Buď to dopadne, nebo ne. Počítat s možným neúspěchem je podle mě jednou z nejzásadnějších věcí, které se ve sportu musíte naučit.

Hlavní je být psychicky v pohodě. Když se sportovec cítí dobře, bude potit krev, aniž by si to uvědomoval.

Měla jsi to tak vždycky?

Vůbec ne. Odmalička jsem na sebe byla hrozně přísná. Vyhrávala jsem všechno, co se dalo, ale když se mi sem tam něco nepovedlo, nesla jsem to velmi špatně. Všechno bylo o výkonu, o číslech. Když zahraju tolik a tolik, budu takhle dobrá, a když ne, budu špatná.

Ostatně myslím, že je takto nastavená celá společnost, nebo aspoň to tak cítím. Všude se ozývají hlasy, že pokud nemakáš, nepotíš krev a nejdeš na hranici svých fyzických a psychických možností, tak se flákáš. Já už v tohle dnes nevěřím a snažím se k sobě být hodná.

A v rámci vrcholového sportu nemusíš potit krev?

Hlavní je být psychicky v pohodě. Když se sportovec cítí dobře, bude potit krev, aniž by si to uvědomoval.

K takové změně přístupu jsi došla sama?

Ve 12 letech jsem začala chodit za psycholožkou, která mi v tomto ohledu hodně pomohla. Řešila jsem s ní golf, pak kluky a nakonec zase golf. (smích) Je to sport, který je hodně náročný po mentální stránce. Nemá dynamiku hokeje nebo fotbalu, ale zároveň se není o koho opřít. Na hřišti jste sami, na tréninku jste sami a sami zodpovídáte i za svůj výkon. Hlava vám v golfu může vyhrát turnaj, ale i zničit kariéru.

Takže se dokážeš na velký psychický tlak připravit?

Potřebuju to, protože jsem před turnajem doslova přemotivovaná. Poslední dva roky chodím na kineziologii, což je taková psychologie říznutá ezoterikou. (smích) Hodně tam pracuju s podvědomím, vnitřními bloky a tak podobně. Musím říct, že díky tomu jsem vážně v pohodě. Pomáhají mi ale i obyčejnější věci – například si každé ráno po rozcvičce sednu na podlahu, hluboce dýchám a jen vnímám zem pod nohama.

Jak jsi to v průběhu své dosavadní kariéry měla s rodiči? Tlačili tě k výkonu?

Moji rodiče nikdy nebyli z těch, kteří si na dětech plní své sny, a nestáli mi neustále za zády. Já jsem vždy chtěla sama a měla ten drajv trénovat, vyhrávat a být nejlepší. Moje dětství a dospívání probíhalo tak, že mě táta ve dvě odpoledne zavezl na driving (tréninkové golfové odpaliště – pozn. redakce) a v osm večer mě tam vyzvedl.

Běžný život náctiletých u Kláry Spilkové zcela nahradil sport. Když přišla léta, kdy se její vrstevníci chodili v pátek bavit, ona se musela chystat na sobotní turnaj a brzy vstávat. Nezažila školy v přírodě a nebyla na lyžařském výcviku se třídou. Sama nicméně netrpí pocitem, že by jí něco uteklo, a zdůrazňuje, že by si golf vybrala znovu.

A není se čemu divit.

Už v 17 letech se probojovala na Ladies European Tour, což je druhá nejvyšší golfová soutěž světa, jen stupeň pod LPGA. Dodnes platí za nejmladší hráčku, která kdy na tomto okruhu startovala. V roce 2017 si tu připsala první vítězství, když ovládla turnaj v Maroku, za který inkasovala odměnu ve výši 67 500 eur.

Téměř veškeré peníze, které svými výhrami vydělá, ovšem putují zpět do golfu. I když se dostupnost sportu pro rekreační hráče za poslední léta dramaticky zvýšila, náklady profesionálů jsou stále vysoké.

„Sezona mě vyjde třeba na osm milionů korun, většina padne na cestování a trénink a sponzoři často na všechno nestačí,“ vysvětluje Klára. Vzhledem k fenomenálnímu úspěchu pro ni bude letošní sezona paradoxně ještě dražší – před pár týdny se totiž přestěhovala do Spojených států, kde se koná většina ze zhruba třicítky turnajů LPGA. Usadila se na Floridě, kde je největší počet golfových hřišť na světě a panují tam ideální klimatické podmínky pro celoroční trénink.

Co říkáš na život v USA?

Jsem zvyklá hodně cestovat, několikrát jsem tu byla, ale teď je to jiné. Vzala jsem svůj život, zabalila ho do krabic a přesunula na Floridu. Mně se přitom v Praze velmi líbí a nikdy jsem si nemyslela, že bych žila jinde, ale najednou si pronajímám byt v Sarasotě.

Je třeba umět snít a přesně si vizualizovat, jak má budoucnost vypadat. A taky se pečlivě starat o svou psychiku.

Změnil se nějak tvůj pracovní režim?

Kdybych to měla zprůměrovat, zůstal stejný a vlastně velmi prostý – ráno mám rozcvičku a potom jedu na hřiště. Někdy tam strávím celý den, jindy třeba jen dvě hodiny. Hodně se řídím pocity a v momentě, kdy něco nemám správně v hlavě, jdu domů. Rutinně také dělám rehabilitační cviky, věnuju se józe a občas si zajdu na box.

Co bys poradila někomu, kdo to chce ve sportu dotáhnout daleko?

Umět snít a přesně si vizualizovat, jak má budoucnost vypadat. Taky se pečlivě starat o svou psychickou stránku a nemyslet si, že když budu bezhlavě léta drancovat tělo i mysl, že mě to časem nedožene.

O čem sníš teď, když ses na LPGA dostala?

Že si to zatraceně užiju.