Byly Vánoce a matka Jakuba Kofroně kupovala dárky na poslední chvíli. Když chtěla synovi tradičně pořídit trenýrky, zjistila, že už je v jeho oblíbeném skateshopu nemají. Jako švadlena neztrácela čas, vzala látku, ze které šila košile, a cedulku se značkou ze starých trenýrek – a když Jakub dárek rozbalil, vůbec nepoznal, že trenky ušila sama. A napadlo ho, že by takové mohl vyrábět a prodávat.

Tehdy bylo dnes osmadvacetiletému Jakubu Kofroňovi šestnáct a trvalo mu 12 let, než z El.Ky vybudoval značku, jakou je teď. Věděl totiž, že vytvořit brand českého prádla – konkrétně trenek, tílek a trik pro muže i ženy, které zalistoval Zoot nebo Freshlabels – je běh na dlouhou trať. Ale on se nevzdával, ani když mu ostatní říkali, že trenýrky ho přece nemůžou uživit.

„Napřed to byla taková klasická garážovka. První trenýrky fotil můj kamarád na spolužačce u nás v garáži,“ směje se Kofroň, který poslední čtyři roky roste v obratu o 100 procent, přičemž ten loňský dělal 14 milionů korun, což představuje zhruba 35 tisíc kusů prodaného zboží.

Z nafoceného prádla tehdy vytvořil katalog, který nebyl ničím jiným než několika stranami napsanými ve Wordu a vloženými do eurosložky. Jeho kamarádi katalog nosili do svých středních škol a na základě dealerského vztahu spodní prádlo prodávali. Kofroň obcházel také skateshopy v rodné Dobříši, Příbrami a Praze. Ty ale samozřejmě mladého kluka s krabicí plnou trenýrek odmítaly.

Trenýrky šila Jakubova matka Lenka Kofroňová doma, prodávali 50 kusů měsíčně a Kofroň zpětně přiznává, že zpočátku neměl úplně ponětí, do čeho vlastně jde.

„Třeba jsem místo košiloviny, ze které se trenýrky vyrábí, koupil látku do podšívek a vycpávek. Nebo jsem ušetřil pár korun na látce, ale pak jsem naboural auto,“ vzpomíná na momenty, kdy mu začalo docházet, že to takhle dál nepůjde.

Aby zjistil, jak značku, kterou pojmenoval podle iniciál své mámy L. K., pořádně rozjet, nastoupil na Vysokou školu ekonomickou v Praze a začal pracovat pro jednu pražskou digitální firmu. „Prostě jsem si řekl, že žádný učený z nebe nespadl.“

Po dvou letech praxe ve firmě a díky vítězství ve studentské soutěži, ve které měl vymyslet a vybudovat vlastní firmu, pochopil, jak má El.Ku vést a propagovat, a před dvěma lety se rozhodl pro kompletní rebranding.

„Konečně jsem si uvědomil, že skateshopy nejsou naše cílová skupina. Že to, co prodáváme, je kvalitní a prémiový produkt a že na tom chci celou značku postavit,“ popisuje Kofroň, který plánuje otevřít kamenný obchod v Praze a kromě polského a slovenského trhu expandovat i do dalších zemí.

Aby mohl El.Ku a celý její marketing financovat, založil si vlastní digitální firmu Beneficio, udělal novou verzi e-shopu a vrhl se na sociální sítě, na kterých mají dnes dohromady přes 50 tisíc fanoušků.

„Věděli jsme, že si nemůžeme najmout drahou agenturu a grafiky, ale že se tím můžeme prokousat sami. Úvěr jsem nechtěl, jsem opatrný a chtěl jsem být od začátku v černých číslech, protože tak mi to dávalo u našeho produktu smysl. I když v cash flow jsme byli v červených,“ vysvětluje Kofroň, jehož rodiče do synova podnikání vložili první peníze – celkem 200 tisíc korun.

Rebranding značky byl oním zlomovým momentem, po kterém se mu ozvaly Freshlabels a Zoot, a El.Ka se tak dostala k dalším zákazníkům. Po dvou letech se ale rozhodli od těchto partnerů odejít.

„Paradoxně jsme začali ztrácet to, na čem jsme naši značku postavili. Že je to kvalitní produkt, který dostanete krásně zabalený. Například jsme měli vánoční balení pro celou rodinu, které ale nebyl odběratel logisticky schopný prodávat jako komplet. A nám došlo, že není schopný přenášet emoce, které do výrobků dáváme. Tak jsme si řekli, že to zkusíme sami. Možná to bude těžší, ale než balit stovky produktů do krabic a najednou, pojďme to zkusit jen přímo přes náš e-shop.“

Toto rozhodnutí odráží celou povahu a image El.Ky, kterou Kofroň chce i přes každoroční stoprocentní růst zachovat jako firmu s rodinnou atmosférou, i když zároveň s velkými ambicemi: „Chtěl bych vytvořit celosvětovou značku s tradičními byznys hodnotami. Raději chci investovat čas i peníze do kvalitních a silných základů než uměle vyrůst. Jednoduše věřím v heslo ‚Kolik do kořenů, tolik do koruny‘.“