skip to main content
Český byznys

Martin Žufánek: Zpomalíme, loni jsme za růst zaplatili příliš tvrdě

3 minuty čtení

Lihovarník Martin Žufánek na přelomu letopočtu na firemním blogu rekapituloval uplynulý rok 2018, který přinesl rodinnému podniku nebývale bohatou úrodu, ale i spoustu stresu a zdravotních problémů. „Zpomalíme. Zpomalme my všichni,“ vyzývá Žufánek v příspěvku, který s jeho svolením zveřejňujeme na Forbes.cz.  

Rok 2018 se u nás historicky zapíše tím, jak skvěle vypadal, probíhal a jak se to v listopadu celé pokazilo způsobem, který nás poznamená na dlouhé roky.

Ale postupně.

V lednu jsme jako již tradičně představili nový ročník OMFG ginu. Ten loňský obsahoval bourbounský pepř a podle reakcí od fanoušků šlo o ten nejlepší. Snad se nám podaří udělat ještě něco lepšího s blížícím se ročníkem 2019.

V květnu došlo k radikálnímu redesignu celé naší základní řady ovocných destilátů a likérů. Jako u většiny podobných změn se našly dva zástupy lidí: ti, co byli neuvěřitelně nadšení, a ti, kterým se víc líbil původní design. Ale tak už to chodí a nikdy nebudou spokojení všichni. Jako zajímavost je to, že větší nadšení přicházelo ze zahraničí, kde nás dřív kvůli tomu jednoduchému a  „obyčejnějšímu“ designu nechtěli brát, protože tomu zákazníci nerozuměli.

Díky dobrému jaru bez mrazíků a dalších neštěstí nám naše sady nasadily úrodu, jakou jsme ještě nikdy neměli a nikdy ani o podobné neslyšeli. Což působilo po hubených dvou letech bez úrody jako zjevení. Toho ovoce bylo tolik, že jej kvasíme ve všech nádobách, co u nás máme. Kdyby to šlo, máme plné i vany v bytech. Zhruba stovka stromů to odskákala tak, že jsme je museli zcela vyřezat. Tak moc byly ty stromy polámané.

V září jsme uvolnili reprodukci nejstaršího absintového receptu Majora Dubieda z roku 1798. Vydestilovali jsme symbolických 220 litrů a začali prodávat. Doufali jsme, že ta zásoba vydrží do konce roku. Opravdu jsme tomu věřili. Jenže celá ta edice se vyprodala za dvě hodiny.

Z absintu se stal fenomén, o kterém psaly zahraniční servery a kteří ti, co měli možnost ochutnat vzorky z Dubiedova originálního absintu, ho označili jako perfektní a identickou záležitost. Kvůli tomu se dnes šplhá cena těch našich lahví na 25 000 Kč. Ano, v prosinci 2018, tři měsíce od vyprodání, se ty lahve prodávají za desetitisíce korun.

Nevím, jestli se to kdy nějakému českému alkoholu podařilo. Slíbili jsme, že ten samý absint nevydestilujeme, a to také platí. Recept neopouštíme, ještě s tím něco plánujeme, něco o level víc, ale už to nebude ten originál, co jste mohli po 220 letech koupit a ochutnat.

16. 10. jsme u nás ukončili trnkobraní. Ještě nikdy jsme nesbírali tři měsíce v kuse. V pár lidech, protože najít brigádníky bylo letos nejsložitější. Nikomu se nechce manuálně pracovat.

Otec po každodenní práci v sadech zkolaboval. Ale tak, že byl 14 dnů v nemocnici na jipce. Doktoři mu řekli, že kdyby přijel o den později, tak by nepomohli.

V listopadu se vrátil domů, kde dosud v klidu odpočívá.

2. 12. zcela náhle a bez varování onemocněl bratr Jan. Zasáhlo ho to z minuty na minutu. Odvezl jsem ho do nemocnice a výsledek byl vážný. Takový, že si s ním nedokázali poradit ve dvou nemocnicích a od ledna nastupuje na specializované oddělení do Prahy.

A to byla ta poslední kapka, která všechno změní.

Doktoři mu řekli, že všechno nastartoval stres a pracovní vypětí.

Jan má ve firmě na starosti nejvíc práce. Stará se o sady, mulčuje trávu, ošetřuje stromy, destiluje všechny ovocné destiláty, a hlavně má na starosti celé skladové hospodářství. Každý litr, který jste kdy od nás koupili, ve sklepě nafiltroval a připravil ke stáčení on. Od 3. 1. do 2. 12. nebyl v práci pouze o nedělích a jeden týden v červenci. Jinak každý den od 7 do 20 hodin.

Kvůli tomu, abychom neměli výpadek v dodávkách, jsme pracovali nonstop. Zákazníci si prostě zvykli, že jsme k dispozici pořád. Že v pondělí objednají a ve středu to mají. Zcela zapomněli, že jsme rodinná firma, kde celou výrobu tvoří jen dva lidé a celou expedici čtyři. A ta hrstka lidí zvládla dělat práci, které by bylo hodně i pro 12 lidí.

Otec byl zachráněn na poslední chvíli, brácha si ponese následky po zbytek života.

Vyšlo to všechno na předvánoční dobu. Volala nám desítka zákazníků s tím, proč proboha neexpedujeme a jaktože máme vyprodanou slivovici, hruškovici, ořechovku. Psali nám z hospod, že nás vyřadí z nabídky, protože nestíháme, a jak si to prý můžeme dovolit. A my v tu dobu seděli v nemocnici a čekali na výsledky…

Od ledna zpomalíme.

Zavedeme si poprvé po 18 letech normální pracovní dobu a po 17. hodině nás v práci nikdo neuvidí. Tak, jak to běžně chodí. Pokud nestihneme naplnit nějaký produkt, tak budeme mít výpadek a prostě nebude. Svět se nezboří. Neberte to, prosím, jako naši aroganci, ale jako snahu o zachování zdraví a funkčnosti celého lihovaru.

Celé roky si nás naši milí a vzácní zákazníci nakupují a podporují kvůli kvalitě a kvůli tomu, že vědí, kdo to vyrábí, na jakém místě to vyrábí a v jakých podmínkách. Za což jsme vděční a stále za to děkujeme.

Jen se moc omlouváme, že po tom raketovém rozvoji od roku 2012 musíme zvolnit. Zvolníme na normální tempo a nebudeme se stresovat, když některý z produktů bude chybět anebo nebude dostupný po celý rok.

Prosím. Zpomalme my všichni.

Buďme všichni ve zdraví, klidu, míru a pohodě. O nic jiného nejde.