skip to main content

Míří Netflix na Oscary? Manželská historie uhrane skvělými hereckými výkony

3 minuty čtení

Nejvíce Zlatých glóbů (a o pár měsíců později i Oscarů) může už za několik dní získat další snímek o turbulentním vztahu dvou umělců, tentokrát režiséra Charlieho (Adam Driver) a herečky Nicole (Scarlett Johansson). Manželská historie, kterou vyprodukoval Netflix, je ale jiná než nedávné oscarové hity Zrodila se hvězda či La La Land. Tu šťastnější a mnohem delší část partnerského vztahu shrne už úvodní montáž, během níž partneři sdílejí, co mají rádi na tom druhém. 

Jsou to drobnosti, které ale řeknou o jejich soužití nejvíc. „Nicole si vždycky nepochopitelně uvaří čaj a pak ho nepije,“ poodhaluje o své ženě Charlie. „Charlie hlídá spotřebu energie a brečí u filmů,“ kontruje Nicole. Oba spolu v New Yorku pracují v divadelním souboru a vychovávají malého syna, Nicole to ale táhne zpátky do Los Angeles, odkud pochází a kde cítí novou hereckou příležitost. Také ale cítí, že Charlie jejím profesním touhám nefandí, tudíž iniciuje bolavý rozvod. 

Manželé se nejprve dušují, že vzájemné odloučení zvládnou bez právníků – jsou chytří, touží zůstat přáteli a nechtějí ubližovat sobě ani synovi. Přesto zabřednou do kafkovského procesu oficialit, neboť Nicole chce zůstat se synem v L. A., kdežto Charlie se nechce vzdát New Yorku. Začíná tedy boj o opatrovnictví, v němž se zúročí fakt, že Charlie i Nicole na začátku popsali toho druhého jako „soutěživého“.

Režisér Noah Baumbach se při psaní svého nového filmu „inspiroval“ vlastním rozvodem s herečkou Jennifer Jason Leigh, kterým prošel v roce 2013. Diváka tak velmi zevrubně provází potupným procesem, který funguje vlastně jako pokřivené zrcadlo vztahu, v němž se detaily vzájemného soužití odrážejí v jiném kontextu. Společné zážitky i soukromá klopýtnutí se totiž najednou stávají kulkami, které vystřeluje právník toho druhého. 

Snímek tak uhrane v pasážích s právníky (Laura Dern, Alan Alda a Ray Liotta), pro které se tragický osud klientů stává výrokovou show, při níž předvedou lepší argumentační výkon podle toho, kolik peněz jim Charlie a Nicole zaplatí. Oba umělci jsou zkrátka najednou v rolích diváků součástí trochu jiného představení, než byli zvyklí. 

V rámci řízení dokonce občas nedokážou sledovat přelévaní rolí jednotlivých aktérů. Právníci se handrkují s protistranou, zároveň ale lusknutím prstu změní tón a začnou si společně s klienty objednávat donášku jídla. Na druhou stranu ale pořád jde o trochu snobský film, v němž se rozvádějí krásní, racionální a zaopatření lidé z uměleckého světa, takže na vyloženě přízemní podpásovky nikdy nedojde. Pokud tedy chcete pootevřít opravdový manželský papiňák, v němž bublají zmařené ambice, nenávist a sebeklamy, zkuste spíše Mendesův Nouzový východ. 

O Manželské historii se ale bude mluvit i díky hercům, jimž Baumbach dopřál „oscarové“ monology či velkolepou hádku, při níž manžele nejvíce nakrkne, když je ten druhý srovnává s rodiči. A to nejen jejich vlastními. „Nechceš mít svůj hlas, chceš si jenom stěžovat, že ho nemáš,“ vpálí Charlie do očí Nicole, která ho obviňuje, že je sobecký. Výtečný je ale i jejich malý syn Henry, který se chová nesnesitelně, pravděpodobně hlavně kvůli tomu, aby jeho rozhádaní rodiče neměli čas o samotě řešit rozvod. 

Na ten Baumbach nahlíží hlavně tragikomicky, odluka je v jeho očích vlastně akt nesobeckosti. Nakonec se tak v situacích, které odhalují nelidskost a umělost institucí provázejících konec vztahu, chce spíše smát než brečet. Ve vrcholných chvílích filmu tak třeba Charlie hraje habaďúru před zvláštní sociální pracovnicí, která má výrazný komediální říz. Počkejte, uvidíte. A dost možná se nikdy nerozvedete.