Máte doma pestře vymalováno? A přebarvili jste si někdy plot nebo třeba jen stoličku? Žijeme v době, kdy můžete mít barvu, jaká se vám zlíbí. Stačí zajít do obchodu, prolistovat pár vzorníků, prozkoumat barevné spektrum na Wikipedii a nakoupit.
Ještě před pár stoletími bylo hledání krásných barev ze všeho nejvíc pořádné dobrodružství – posuďte sami, některé pigmenty byly prudce jedovaté, jiné se obtížně získávaly z tělíček různých živočichů a za jinými – jako třeba za esencí modré, tedy kamenem lapisem lazuli – bylo třeba cestovat až do těžko přístupných afghánských hor.
Tahle doba je už dávno pryč, o to větší cenu ale původní barviva mají. Ty nejvzácnější pigmenty si můžete prohlédnout v takzvané Forbesově sbírce pigmentů na americkém Harvardu (s naším časopisem bohužel nemá nic společného, jde jen o shodu jmen).
Historik Edward Forbes je považován za zakladatele amerického restaurátorství, a jak píše web Fastcodesign, pigmenty sbíral po celém světě, aby s jejich pomocí mohl ověřovat pravost děl klasického italského malířství. Jeho sbírka se postupně rozrůstala a taky nabývala na významu a nyní obsahuje na dva a půl tisíce exemplářů různých barviv a pigmentů, každý s informacemi o svém původu, výrobě či získávání a použití.
Forbesově kolekci se dnes přezdívá harvardský poklad a využívají ji převážně vědci, kteří díky ní mohou analyzovat standardní pigmenty a srovnávat je s těmi méně obvyklými.
Průzkum a třídění pigmentů je skoro detektivní práce. „Používáme podobné nástroje jako forenzní vědy,“ vysvětluje Narayan Khandekar, který má na starosti mimo jiné i sbírky Harvardského muzea. „Zjišťujeme toho co nejvíc o klíčových sloučeninách, které prozradí původ materiálu.“ Namísto analýzy DNA ovšem badatelé využívají plynovou chromatografii, elektronový mikroskop, hmotnostní spektrometrii nebo Ramanovu spektroskopii a s jejich pomocí zjišťují přesné chemické složení pigmentu.
Takže když se v roce 2007 najednou „vynořil“ dosud neznámý obraz Jacksona Pollocka, právě tito vědci prokázali, že je to padělek, protože jeden odstín červené na obraze vznikl až 20 let po malířově smrti. Takzvaná červená 254, jíž se také přezdívá červená Ferrari, byla vedlejším produktem chemické reakce poprvé zdokumentované až v roce 1974.
A tohle je deset nejvýznamnějších pigmentů Forbesovy kolekce:
Syntetický ultramarín
Byl objeven v roce 1826 v soutěži. Je to trochu jako objev zlata, protože umělci už nemuseli kupovat drahý přírodní ultramarín.
Mumiová hněď
Získávala se extrahováním hnědé pryskyřice, obsažené ve fáčích, do nichž byly zabaleny egyptské mumie. Tento bizarní pigment byl velmi oblíbený mezi malíři v 18. a 19. století.
Brazilské dřevo
Tohle už tak bizarní barvivo není, skutečně jde totiž jen o dřevo rostlin z rodu Sena. Je tvrdé a červenavé a používalo se pro výrobu houslí, nábytku i dřevěných dýh. Obsahuje tmavorudé až hnědavé barvivo brazilin. Tímto barvivem se barvil textil, kůže, používali je umělci, využíval se na inkoust, barevné laky.
Kvercitron
Žluté rostlinné barvivo, které se získává z černé nebo tmavohnědé kůry dubu sametového (Quercus velutina), jenž roste ve východních částech USA.
Annatto
Oranžové barvivo se získává z oreláníku barvířského, což je strom, který najdete ve Střední a Jižní Americe. Jeho semena jsou pokryta načervenalým míškem a právě ten se používá k dobarvování mléčných výrobků (E160b) a kosmetiky. Proto se oreláníku anglicky říká také rtěnkový strom.
Lapis lazuli
Překrásně modrý nerost se těžíval v afghánských horách. Protože byl dražší než zlato, bývala v zakázkách jeho cena uváděna samostatně.
Dračí krev
Jasně rudý pigment z krve draků nepochází, jen se tak pěkně jmenuje. Získává se z palmy Daemonorops draco.
Karmín (košenila)
Rudé barvivo z rozdrcených tělíček hmyzu červce nopálového se používá k barvení kosmetických produktů a potravin (E120).
Kadmiová žluť
Kadmiová žluť vznikla v polovině 19. století. Je to jasně žlutá barva, kterou měli rádi impresionisté. Chemicky jde o sloučeninu síry a vysoce toxického kovu kadmia – sulfidu kademnatého. Na začátku minulého století se začala používat i kadmiová červeň. Žluť kadmiovou lze nalézt v průmyslové výrobě, barvily se s ní i plasty – třeba žluté kostičky Lega obsahovaly žlutý kadmiový pigment ještě v 70. letech minulého století.
Svinibrodská zeleň
Octan (tris)arsenitan měďnatý, barva se kterou pracoval třeba Vincent van Gogh. Tyhle malířské pigmenty se ale mohou prosadit i jinde. Svinibrodská zeleň se používala jako insekticid a lze ji najít třeba na starých železničních pražcích.
