skip to main content

Moje dilema: Veselé Vánoce a šťastný nový stres

3 minuty čtení

Každý Štědrý den nemůžu dospat, protože se těším, až na mě dýchne ta opravdová vánoční nálada. Celá rodina už vesele běhá po domě s košťaty a hadříky, s čímž počítáte, protože jste se přece jasně domluvili, že nebudete uklízet.

„Já na to letos kašlu,“ kasá se máma hrdinně před kamarádkami, které už několik dní visí v oknech a pucují rámy od pavučin, „nejsem přece blázen!“ Pak přijde domů a rozbrečí se, že jí nikdo nepomůže s tím stejným úklidem, který letos nedělá. Veselé Vánoce! Hlavně žádný stres.

Ale vy se nenecháte nachytat. Letos ne. S klidem zenového mistra si místo zametání dáte kávu a nakrájíte vánočku, aby vám sestra připomněla, že zatímco vy si vyspáváte, ona vstávala v pět, aby tu vánočku upekla. Taky už stihla vykuchat celého kapra a podle vyděšených výrazů ostatních i půl svého manžela. Následuje několik hodin vánočního rozjímání v podobě pouštění skořápek plných nezapomenutých křivd z dětství. Veselé Vánoce!

„Tys to vždycky měla všechno jednodušší,“ připomene vám. A vy jí chcete dát za pravdu, takže to vyhodnotíte jako ideální příležitost k tomu, jít si lehnout na gauč a dívat se na pohádku o tom, že v životě stačí být hezká a pak si vás vybere nějaký princ a budete žít šťastně až do smrti.

Vaše babička se nezdráhá a tohle zásadní životní moudro vštěpuje neteři od plenek a tím ji odrazuje od toho, aby šla něco studovat – a pokud ano, tak nedej bože něco jiného než pedagogiku. Celé vánoční odpoledne jí prostřednictvím pohádek připomíná, že její jediná opravdová hodnota je to, jak vypadá.

„Myslíš, že by Popelku nějaký princ chtěl, kdyby byla právnička, ale nebyla hezká a štíhlá?“ ptá se babička a zasazuje tak první semínko rané anorexie. Neteř už se až do svých osmnáctých narozenin nedotkne ničeho sladkého. Veselé Vánoce!

Ještě že už brzy přijde Ježíšek nadělovat dárky. Skoro jste za ten tok zapomněli, že máma s tátou se vždycky domluví, že si nebudou kupovat dárky, aby nebyl zbytečný stres.

„Všechno přece máme,“ říkají pokaždé tak přesvědčivě, jako by to byli veskrze rozumní lidé. Jenže táta na poslední chvíli vyměkne a koupí mámě dárek „aby tam aspoň něco měla“. Máma pro něj ale nic nemá, takže to bere jako podraz a pasivně agresivní útok na svoji osobnost, a tudíž s ním až do Božího hodu nepromluví ani slovo.

„Ale já jsem jí chtěl jen udělat radost,“ ospravedlňuje se táta, nicméně je mu rychle připomenuto, že každá cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly a nešťastně vybranými šperky.

Reklama

„Podrazák a lhář jseš,“ odštěkne máma a cpe se u toho cukrovím, které slíbila, že letos už v žádném případě nebude péct, aby nebyl stres a aby neteř neztloustla a někdo si ji vzal i přesto, když půjde na práva. Veselé Vánoce!

Nic z toho vás ale nerozhodí, to všechno dobře znáte jako součást vašich cenných judeo-křesťanských rodinných tradic. Mnohem víc vás zvedne ze židle váš malý synovec, který chytne hysterák z toho, že nedostal od Ježíška iPhone. Parchant jeden rozmazlenej. Hází vztekle hračkama kolem sebe a vy si říkáte, že to za Vašich mladých let nebejvalo.

Vy jste dostali od Ježíška tak maximálně ponožky, které jste si jako správné Husákovo dítě s představivostí srolovali do kuliček a žonglovali jste s nimi až do Silvestra. To už dnešní děti neumí, ty jenom koukají do iPadů a telefonů a jiných osvětlených obdélníků. Ničím jiným jim radost udělat nejde.

Nakonec proto jste tomu parchantovi malýmu rozmazlenýmu ten iPhone koupili vy. Nejenže díky němu na pět minut sklapnul, ale ještě jste na celý jeden večer získali titul nejoblíbenější tety či strejdy na světě. Tím jste si ale proti sobě poštvali všechny své sourozence, kteří se drželi zadání a výchovně dali malému teroristovi každý po jedné vzdělávací knize.

Do května se s vámi nikdo v rodině kvůli tomu nebude bavit. Přitom jste ještě v listopadu žili v přesvědčení, že letos to možná opravdu vyjde. Že letos strávíte Vánoce v klidu, někde sami v baru, obklopení ostatními oběťmi posttraumatického vánočního syndromu. Jenže na začátku prosince na vás opět začne doléhat stockholmský syndrom a stejně to nevydržíte.

A tak jdete den před Vánocemi nakoupit dárky, které jste slíbili, že nebudete kupovat. Tradice jsou tradice a Vánoce? No přece veselé! A hlavně žádný stres.

Reklama
Reklama
Reklama