skip to main content

Moje (novoroční) dilema: Jak být letos optimistický a nepřijít tím o všechny kamarády

2 minuty čtení

Žijeme v přeinformované době. Na jednu stranu je to skvělé. Díky neustálému přísunu nových informací můžeme zdravěji žít, budovat pevnější vztahy a efektivněji pracovat. Jenže ty informace se na nás valí rychleji, než jsme schopni vstřebat, a navíc často popírají ty, které jsme si přečetli před deseti minutami. Sloupek Moje dilema otevírá zapeklité paradoxy doby přehlcené právě informacemi.

Šťastný nový rok!

Tak to tu máme zase. Pět vánočních kilo navíc, prázdný bankovní účet a táhlá kocovina, přikrmovaná každodenně od 5. prosince. Váš obličej má šedozelenou barvu, máte černé vaky pod očima a na bradě sedm pupínků, plných bramborového salátu. Vaše krevní skupina se momentálně dá klasifikovat jako „nula RH+ Merlot“. Nedá se nic dělat, v následujících několika týdnech budete moci darovat krev jen Francouzům.

Ale nevadí, řeknete si, existuje i spousta dobrých zpráv, jsou všude okolo, stačí si jich všímat a být za ně vděční. Musíte zůstat pozitivní. Prostě musíte. Ačkoli, přiznejte si to, vám to není úplně přirozené. Moc dobře ale víte, že optimismus je základem všeho. Psali to v jedné z těch 25 motivačních self-help knížek, které jste dostali od Ježíška. Dvacet pět! A to jste si celá ta léta mysleli, že aspoň ten Ježíšek vás miluje takové, jací jste.

Ale neberete si to osobně, samozřejmě že ne. Minulý rok jste přece přečetli Čtyři dohody, takže dobře víte, že osobně si nemáte brát nic. Tím méně od Ježíška. Jenže jemu nestačilo, jak moc jste se změnili k lepšímu loni. Jak jste se přestali vztekat, když vás někdo předběhl ve frontě, jak jste přestali jezdit autem a začali chodit pěšky, přestali jíst cukr, mléko, sůl, alkohol a kafe a ztratili kvůli tomu skoro všechny kamarády, kteří už nemohli poslouchat ty vaše řeči o tom, jak se teď cítíte skvěle.

Ale ani to vás nezlomilo. Naopak, ulevilo se vám, že jste se všech těch negativních, toxických lidí zbavili a stali se zase o něco lepším člověkem. Pomohlo i to, že víte, jak si obratem najít kamarády nové a lepší, díky knize Jak získávat přátele a působit na lidi.

Jenže i přes to, že už loni jste téměř dosáhli dokonalosti, se letos ukázalo, že to stále nebylo dost. Ježíšek by sice neměl být chamtivý, ale i on očividně nastudoval 7 návyků skutečně efektivních lidí a je motivován výkonem a čísly. Miliardu followerů po celém křesťanském světě holt nezískáte planým lelkováním.

Jasně, Ježíšek sice vidí, že jste na sobě zamakali, přece jen ale máte stále před sebou dlouhou cestu. A on by si moc přál, abyste byli v roce 2020 pokornější a méně předvádiví, více uvědomělí, žili přítomným okamžikem, zároveň ale měli vyřešenou minulost a byli připraveni na budoucnost, a naučili se žít sobecky, ale ne zas tak moc sobecky, aby kvůli plastovým taškám vymřely velryby. A taky abyste furt nekoukali do toho mobilu jako smyslů zbavení a konečně radši začali s crossfitem.

Sami sobě musíte přiznat, že vás docela baví představa Ježíška, který propaguje crossfit jako moderní formu ukřižování, ale pak si tu myšlenku zakážete. Jasně přece víte, že myšlenky formují, kdo jste, a že škodolibost vám rozhodně body do příštího života nepřidá, ať už budete poctivě recyklovat, jak chcete.

A tak nějak pomalu začíná náš každoroční projekt sebezlepšování.

Vaše první předsevzetí do roku 2020 samozřejmě je, že nemáte žádná předsevzetí. Nové motivační knihy tvrdí, že předsevzetí jsou na nic a že místo nich máte mít radši „cíle“. Nemáte se soustředit na to negativní a nepříjemné (zhubnout 10 kg), ale máte si naopak vytyčit pozitivní cíl: vážit 63 kg.

Pokud máte problém vidět v tom rozdíl, zřejmě jste ještě nečetli Tajemství, jednu z biblí novodobých učitelů úspěchu. Říká se v ní, že pozitivní lidé přitahují pozitivní události a že když si budete něco moc přát, stane se to díky síle té myšlenky. Prostě do světa vyšlete energii a ona se vám vrátí, protože energie se nikdy neztrácí, jen přeskupuje.

Místo bolestivého hubnutí si tak můžete vystřihnout z časopisu fotku Taylor Swift a každý den se na ni dívat a přát si, abyste taky měli takovou postavu. Teda v případě, že jste žena, jinak by vám to mohlo dost zkomplikovat život. Když se vám postava během roku nezformuje podle obrázku, existují pouze dvě možná vysvětlení. Buď jste si to nepřáli dost intenzivně. Nebo to prostě nefunguje.

Naštěstí se ale v jiné motivační knize záhy dozvíte, že se máte vykašlat na cíle jako „zhubnout“ nebo „vážit 63 kg“ a „jíst zeleninu“ a „nepít alkohol“. Mít seznamy toho, co byste měli udělat, je podle nových informací špatně. Měli byste se soustředit na to, kým byste chtěli být. („Don’t make a to-do list, make a to-be list!“)

Taky je ale dobré nezapomínat na to, že existuje něco jako rovnováha dobra a zla. V životě potřebujeme obojí. Jin a jang. Černá a bílá. Nebe a peklo. Zlo prý nejde eliminovat, pouze přeskupit nebo přesunout jinam. Což mi upřímně trochu dělá starost. Říkám si totiž, že když se pořád budu snažit být lepší, logicky to znamená, že někdo bude muset být o to horší.

Jestli my náhodou tím neustálým zlepšováním sebe samých to zlo jen neposíláme někam jinam. Rozhodně by to vysvětlovalo trendy volebních výsledků poslední doby. Co když pokaždé, když eliminujete jednu svoji špatnou vlastnost, narodí se někde nový Donald Trump?

Je dost možné, že to nejlepší, co pro svět můžeme v roce 2020 udělat, je absolutně nic. Což je veskrze pozitivní zpráva.