Nehučí jako Ducati ani neburácí jako Harley Davidson. Slyšíte jen vrnění elektromotoru, které se postupně zvyšuje, jak přidáváte plyn. To je Johammer J1 – elektromotocykl, který se vyrábí v rakouském Bad Leonfeldenu, jen pár kilometrů od hranic s Českem. Seznamte se, protože motocykl Johammer je strojem z budoucnosti.
Na jeho adresu už se objevila přirovnání k předválečným Junkersům, obrovským arašídům nebo středověkému turnajovému koni. Je to prostě design, který vypadá, že se hodí spíš do obýváku než do garáže, píše server Bloomberg.
Čtěte také: Tesla na dvou kolech. Moravská firma z vepřína dobývá svět elektromotocyklů
„Ale je to přirozený návrat ke konceptu koně a k době předtím, než přišel hluk a znečištění z motorů,“ vysvětluje Johann Hammerschmid, zakladatel společnosti Johammer e-mobility.
Johammery se prodávají od konce roku 2014 a Evropu jich zatím brázdí zhruba 60. Na jedno nabití ujedou víc než 300 kilometrů a příští generace by měla být skutečně revoluční. Zaparkovaná motorka by totiž měla sloužit i jako akumulátor energie z domácích solárních panelů. Něco jako Tesla Powerwall, jen v tomto případě na kolech.
Prototyp už se používá ve Švýcarsku a s vývojem a hlavně uvedením nových Johammerů do výroby má pomoci právě rozjetá crowdfundingová kampaň. „Tempo změn bude rychlejší, než si teď umíme představit,“ předpovídá šestapadesátiletý Hammerschmid, který si s myšlenkou na elektrické vozítko začal pohrávat v roce 2007 a postupně ji rozvíjel o víkendech.
Jeho druhá firma Nordfels se zabývá komplexním řešením technických problémů a vyrábí s méně než 40 zaměstnanci tovární linky pro potravinářský a farmaceutický průmysl a zemědělskou výrobu. Například jejich poslední stroj za hodinu zapeče 5000 sendvičů.
Vizuální podobu Johammeru dala rakouská designérská společnost Yellow.at a pojmenovala ji Biiista, což je slovní hříčka vycházející z německého slova bestie. Těžko říct, co ohromí víc – zda polypropylenové opláštění trupu nebo nekonvenční ukotvení předního kola, což je sice systém starý víc než sto let, který se ale nikdy masově nerozšířil.
Motorka jezdí maximální rychlostí 120 kilometrů v hodině, aby eliminovala odpor větru, který spotřebovává spoustu energie. Akcelerace potěší, i když není nijak fascinující. Je to jako vyměnit motorový člun za plachetnici, přičemž jízda na obou je požitek, jen u každého jiným způsobem.
J1 nemá přístrojovou desku, data se zobrazují na zpětných zrcátkách. Zpětným tahem pohonu změníte motor na generátor, který funguje jako brzda. Je to tak účinné, že brzdové destičky můžou jen pomáhat zastavovat při pomalé jízdě. Johammer má i zpátečku – kvůli parkování. Části certifikované kvůli bezpečnosti (kola, pneumatiky a brzdové destičky) dodávají externí firmy, většinu ostatního Hammerschmid vyrobil sám.
Dostupné jsou dvě verze J1. Ta lepší se jmenuje J1.200 a stojí 25 tisíc eur, v přepočtu necelých 700 tisíc korun. V náročném terénu ujede 280 kilometrů a po městě až 300 kilometrů, což je slušný standard třeba i pro Harley-Davidson Sportster. Plné dobití trvá 3,5 hodiny, ale za 80 minut se dá „rychlonabít“.
„Jsme ve stavu, v jakém byla před 100 lety auta. Infrastruktura byla omezená, ale rychle se rozrůstala,“ podotýká Hammerschmid. Totéž se stane s elektrovozy a nejde jen o dobíjecí stanice. Domácnosti, pracoviště, nákupní střediska, podzemní garáže – tam všude bude možné si dobít elektrické vozítko.
Baterie se montují v továrně Johammer z více než 1200 jednotlivých článků schopných uchovat 12 kilowatthodin, což je skoro jako 14 kilowatthodin zmiňovaného Powerwallu. Existují plány na model se „sajdkárou“ pro spolujezdce, což by zase umožnilo dát do vozu větší baterii a tím pádem i navýšit dojezd.
Johammer oslovuje milovníky technologie a designu. Lidé za něj platí, protože je jedinečný, i když je dražší než modely mainstreamových rivalů jako Victory nebo Zero.
Crowdfunding běží a Johammer jede v čele časné vlny multifunkční ekologické dopravy. „Je to nezvratný trend, vidíme ho ve všech sektorech, zvláště v těch spojených s mobilitou,“ říká Hammerschmid. „Motorka jako naše je závislá na počasí, takže není vozítko, co by se líp hodilo pro vedlejší funkci jako akumulátor.“
