Jako výrazný zub trčící nad ret z jinak hezkých úst. S podobně nevybíravým solitérstvím hyzdí pražské nábřeží hotel InterContinental. Nemůže za to brutalistní styl, v němž je postaven, ale necitlivé zásahy z éry normalizace.
Přesně s těmi se hodlá poprat architektonické studio TaK, vítěz mezinárodní soutěže na přestavbu nepřehlédnutelné budovy. Ambiciózní plány prozrazuje Marek Tichý, který studio TaK vede.
Považujete InterContinental za svého druhu pražskou ikonu?
Svým způsobem bychom tuto stavbu mohli nazvat ikonickou. Jednalo se o výjimečný počin, architektura hotelu vyšla ze spolupráce několika autorských týmů s cílem vytvořit manifest československé kultury a bránu do západního světa v období pražského jara.
Jako ikonický však na druhé straně nelze v žádném případě hodnotit zásah, kterým velkoryse založený hotel úpravou okolí zpřetrhal historické vazby původní středověké zástavby i zástavby novodobé, související s přestavbou celé oblasti na konci 19. století. Zde došlo k řadě chyb, se kterými se Praha do dnešní doby nevyrovnala.
Proto asi nejen vám připomíná současný stav InterContinentalu jakousi jizvu uprostřed Prahy.
Když dnes přijdeme na křižovatku Pařížská–Bílkova, jen stěží budeme motivováni pokračovat až k mostu nebo dál na nábřeží. Hotel se od města úpravami okolí vzdálil, oddělil, a to je stav, který nazýváme jizvou. Technické objekty rozlehlých podzemních garáží devastují plochu, která dnes nese jméno Miloše Formana, lepší to není ani v prostoru mezi hotelem a nábřežím, kde je namísto zelených zahrad s veřejným parterem v současné době zapomenutý prostor pro bazén a kotelnu.
Jedná se o kombinaci urbanistických chyb, nedokončenosti projektu jako celku a zanedbané péče o hotel a místo prakticky od konce 80. let minulého století. Stejně jako naprostá většina Pražanů se domnívám, že stav je nejen možné, ale i nutné řešit. Věřím, že odpovědi přináší náš projekt.
V čem přesně spočívá?
Mnohovrstevnatému záměru revitalizace říkáme Staroměstská brána. A to proto, abychom zdůraznili, že nechceme jen rekonstruovat hotel a obnovit jeho lesk, ale najít novou rovnováhu stavebních period a slohů a vrátit místu život a výjimečnost. Vznikla tak představa očištění hotelu v místech, kde je to možné, revitalizace veřejných ploch na konci Pařížské třídy a Dvořákova nábřeží a jejich výrazného rozšíření na úkor dnes nevyužívaných nebo nepřístupných míst.
Součástí návrhu je prodloužení městského parteru v ose ulice Pařížská až na nábřeží a jeho propojení s vltavskou náplavkou přes nově navržené náměstí na její úrovni. Rozšíření plochy na střeše garáží, dnes náměstí Miloše Formana, vyloučení dopravy, aby se veřejný prostor stal prioritně pěším. Stejná péče je věnována partii orientované k Vltavě po celé délce pozemku, kde vzniká nové propojení Dvořákova nábřeží a hotelových restaurací lávkou nad hotelovou zahradou. Do takto založené kompozice patří i nové prvky, objekty v linii Pařížská, a především zeleň jako výrazný městotvorný fenomén.
Do jaké míry budete ctít původní tvary a materiály?
Kompozice architektury byla postavena na práci s betonem, sklem a dřevem jako konstrukčními i sochařskými materiály. To je podle mého názoru nadčasový koncept a my se snažíme o jeho rozvinutí. Stejné je to s tvaroslovím, které je moderní a současně v řadě ohledů velice kontextuální k historické architektuře, která hotel obklopuje.
Jaký bude osud restaurace Zlatá Praha?
Jestli bylo něco na hotelu InterContinental ikonické, byla to právě restaurace Zlatá Praha, v posledních desetiletích poněkud zapomenutá. To bychom rádi změnili a právě tomuto prostoru vrátili exkluzivní design i provoz.
Existuje časový horizont, ve kterém by měla být přestavba hotelu dokončena?
Hovoříme zde o několika letech, ve kterých se bude tento technicky komplikovaný projekt připravovat a realizovat. Nyní máme již téměř rok práce za sebou. Postavili jsme rozsáhlý tým lidí, kteří s námi podobně složité stavby v minulosti realizovali. Zároveň tím do značné míry kopírujeme scénář z doby vzniku hotelu. Pracujeme nejen jako architekti a inženýři, ale přizvali jsme designéry, výtvarníky a sochaře a snažíme se, aby výsledkem bylo společné, výjimečné dílo.
6. 8. 20204 min
Filip Saiver
redaktor Forbes Česko
Ve Forbesu od ledna 2020, novinářem od roku 1994. Baví jej hledat velké příběhy i tam, kde zdánlivě nejsou. Věří totiž, že velké příběhy jsou všude.
