skip to main content
Jak vychovávat děti

Nebojte se dát dětem na hraní telefon. Když víte, jak na to, může je i rozvíjet

5 minut čtení

Hry a technologie nejsou pro Michaelu Slussareff jen zábava, ale taky práce. Už několik let se obojím zabývá coby vědkyně na Univerzitě Karlově a od té doby, co má děti, i jako matka. Spolu se svou kolegyní Zdeňkou Černou založila a provozuje web Hrajeme si chytře, kde hodnotí a doporučují, jaké hry a aplikace dětem pustit. Jednoznačně je odmítat totiž podle nich nemá smysl.


Technologie jsou nedílnou součástí naší reality, existuje ovšem mnoho přístupů, kritických názorů a doporučení, jak s nimi zacházet. Prostudovala jsem naprostou většinu z nich, a stále se necítím oprávněná k tomu, abych hlásala, co je správně a co už ne.

Věřím, že každý z nás by měl získat dostatek ověřených informací, aby se mohl sám rozhodnout, jak k používání technologií ve vlastní rodině (a u sebe samé/ho) přistoupit. Každá rodina má svou vlastní kulturu, ve které hrají technologie jinou roli.

Nedávno jsem si povídala s kamarádem, který řeší, jaké limity nastavit svému synkovi v otázce her, aplikací a počítače. Trochu kajícně podotkl, že digitální technologie jsou nejen jeho práce, ale i vášeň. Jeho syn ho u počítače a s telefonem v ruce vídá možná častěji, než je zdrávo.

Odborníci na vzdělávání se shodují, že použití kvalitních digitálních nástrojů ve škole i doma může rozvíjet dětské kognitivní schopnosti.

Měl pravdu. Znám ho od dětství – a právě proto v tom neshledávám nic výrazně nezdravého. Když se k nám dostaly počítače a konzole, on byl prvním, kdo je uměl rozebrat a zase bezchybně složit, napsat kód, dostat se přes ty nejobtížnější levely v hrách. A možná byl i jedním z prvních herních závisláků, které jsem poznala. Tenhle příběh ale nemá smutný konec, naopak: dnes je z něj velice úspěšný IT specialista.

Považovala bych spíš za zvláštní, kdyby se jeho vášeň a dovednosti ztratily v poučkách nějakých „odborníků“ a nebyly jeho synovi předány. Raději jsem mu poradila, jak aktivity na digitálním zařízení hodnotně vyvažovat v offline prostředí a jak systém jejich fungování dětem představovat.

Někteří rodiče stojí zase na opačné straně – světu informačních technologií nerozumějí, nebo dokonce při kontaktu s nimi vykazují známky fobie. Ti se mě zase ptají, jak děti naučit s těmi krabičkami, co nosí v kapse, smysluplně zacházet, jaký obsah jim doporučit, aby je spíš rozvíjel, než ubíjel jejich kreativitu a otevřený vztah ke světu.

Všichni rodiče bez rozdílu chtějí, aby z jejich dětí vyrostly samostatné bytosti schopné uspět ve světě, do kterého za pár let vstoupí. Bohužel nikdo z nás si nemůže být naprosto jist tím, co v něm děti čeká a na co by se měly připravit.

V knize Becoming Brilliant se nad touto otázkou pozastavuje i americká psycholožka Kathy Hirsh-Pasek, autorka desítek výzkumů a řady publikací na téma dětské hry a učení. Kromě jiného píše: „Pokud umí dítě dobře držet tužku, napsat s ní své jméno, napočítat do sta, rozeznat všechny barvy a tvary, ale neví, jak získat a udržet si přátele, vypořádat se se svými emocemi a konflikty, být nezávislé, pak všechno předchozí postrádá význam.“

Cílem ale není nějaké předepsané skóre v určité oblasti. Kathy Hirsh-Pasek nabízí koncept tzv. 6C, který podporuje šťastné, zdravé, myslící, pečující a společenské děti. Tedy děti, které rozvíjejí svoji kreativitu (Creativity), kompetence (Competency/Content), kritické myšlení (Critical Thinking), komunikační dovednosti (Communication), spolupráci (Collaboration) a sebedůvěru (Confidence).

Odborníci na vzdělávání se dnes shodují v tom, že použití kvalitních digitálních nástrojů ve škole i doma může podporovat kognitivní i jiné schopnosti dětí. Bohužel trh s hrami a aplikacemi je dnes příliš obrovský a nefunguje tu žádná kontrola, která by upozorňovala na ty nekvalitní.

V rámci iniciativy hrajemesichytre.cz vyhledáváme a doporučujeme rodičům aplikace, které mají vzdělávací potenciál. Pojďme se tedy podívat na to, jak oněch 6C podporovat a zda nám v jejich rozvoji může nějak pomoci virtuální svět.

Kreativita

Dnes už víme, že typ hraček ovlivňuje to, jak bude vypadat samotná hra s nimi, jak velký prostor pro dětskou představivost a kreativitu poskytují a jak ovlivňují budoucí chování v reálných životních situacích.

Dnešní děti už si nemusí představovat, že klacek právě objevený v lese je kouzelnou hůlkou. Mohou si rovnou hrát na Harryho Pottera s pláštěm a přesnou kopií jeho cesmínové hůlky s ocasním perem bájného ptáka Fénixe. Stejně tak dětské vzdělávací hry ve většině případů selhávají v rozvoji samostatné kreativní činnosti.

Víc než 70 procent aplikací na iTunes a Google Play zaměřených na rozvoj jazyka a gramotnosti obsahuje kompetitivní nebo testovací aktivity, jako jsou hádanky, kvízy, rébusy. Tedy činnosti, které pracují pouze se správnými a nesprávnými odpověďmi, a ne s otevřenými možnostmi k přemýšlení nebo diskusi.

Nastavujte proto dětem hranice a limity, vysvětlujte jim, proč to děláte, a čas strávený před obrazovkou či displejem vyvažujte aktivitami v přírodě a s rodinou.

V této souvislosti považuji za nejlepší aplikaci v telefonu fotoaparát – dovoluje vytvářet koláže, fotopříběhy, vyhledávat detaily a provádět řadu dalších tvůrčích aktivit.

Mezi kreativní aplikace můžeme zařadit třeba zdařilou hudební hříčku pro nejmenší Duckie Deck Homemade Orchestra nebo aplikaci DailyArt, představující každý den jedno umělecké dílo. Díla mohou sloužit jako podněty k diskusi nebo společnému tvoření.

Kompetence

Velké množství aplikací a her je zaměřeno na rozvoj slovní zásoby, počítání apod. V českém prostředí vznikly například skvělé počiny Tam a sem s myšákemMatemág.

Ukázka ze hry Matemág

První z nich je určena pro předškoláky a podporuje rozvoj prostorového vnímání, matematických kompetencí, trénink paměti a logického uvažování. Matemág je určen pro starší děti na prvním stupni, které příběhovou a hravou formou řeší matematické úlohy postavené na principu Hejného metody.

Kritické myšlení

Tuto komplexní dovednost lze podporovat celou řadou aplikací navržených pro rozvoj kognitivních dovedností. Pro základní představu doporučujeme třeba jednoduchou Learning Patterns, v níž děti na základě logické posloupnosti řady objektů doplňují následující objekt.

Pěkným počinem je Inventioneers, kde je třeba poskládat jednotlivé předměty jako houpačku, lano, ozubená kola, trampolínu apod. tak, aby vedly ke kýženému výsledku, tedy aby například míč spadl do koše.

Pro starší děti bude určitě velice poučnou hrou Plague Inc., kde mají za úkol kultivovat virtuální bakterie a viry tak, aby se rozšířily do co největšího počtu zemí. I když to nezní úplně výchovně, jde o skvělou simulaci možností různého šíření chorob nebo dopadů rozmanitých opatření, která země mohou proti tomu podniknout.

Komunikační dovednosti

Lze je úspěšně rozvíjet aplikacemi pro vytváření vlastních příběhů nebo stopmotion videí. Pro menší děti doporučujeme Lipa Theater, pro ty větší zase Toontastic 3D.

Spolupráce

Nejlépe se učí při reálných aktivitách. Dobrých aplikací podporujících spolupráci mezi rodičem a dítětem (nebo kamarády či sourozenci) přímo v samotné hře je bohužel velmi málo. Můžete ale vyzkoušet milou aplikaci Rory’s Story Cubes – obrázkové kostky, podle nichž lze společně vymýšlet a vyprávět příběhy.

Sebedůvěra

Nezapomínejme, že nezdary a prohrávání nás posouvají dál. Učí nás, kudy cesta nevede, a dávají nám příležitost k dalšímu a dalšímu tréninku a zdokonalování se. Odvaha prohrávat, ale nevzdávat se je důležitou součástí procesu budování sebedůvěry, kterou děti ve škole bohužel obvykle nezískají.

Jedna z nejdůležitějších dovedností, které budou vašemu potomkovi v budoucnu k užitku, je schopnost smysluplného používání technologií. Vědět, kdy přestat a jít si ven hrát, rozumět možnostem digitálních technologií a umět je kreativně využít v rámci běžných aktivit, nenechat se svést lákadlem prokrastinace a umět se opravdu hluboce soustředit.

Nastavujte proto dětem hranice a limity, vysvětlujte jim, proč to děláte, a čas strávený před obrazovkou či displejem vyvažujte aktivitami v přírodě a s rodinou.