skip to main content

Nechybovali jsme. V Černobylu od HBO se peklo zapírá

3 minuty čtení

Do okolí černobylské elektrárny se dnes jezdí dívat turisté. Ve vybydlených vesnicích a opuštěných panelácích bují vegetace, do místa se vracejí třeba vlci nebo koně Převalského.

Nová pětidílná minisérie Černobyl z produkce HBO a Sky nyní odkrývá, jak se z okolí ukrajinského města Pripjať stala země nikoho. Rekonstrukce největší jaderné havárie všech dob přitom začíná sebevraždou sovětského jaderného fyzika Valerije Legasova (Jared Harris) dva roky po katastrofě. Muž přitom vedl vyšetřování celého incidentu.

Tvůrci tak hned ze startu naznačují, že největší pohromou byl nakonec způsob, jakým se s výbuchem vypořádala sovětská garnitura.

26. dubna 1986 v 01:23 moskevského času otřásla černobylskou elektrárnou parní expanze, která odhodila víko reaktoru a vedla k požáru. Vedení továrny však během první epizody tuto skutečnost odmítá a ignoruje techniky, kterým najednou začíná slézat kůže z těla. K objektu míří hasičské posádky, jimž je sděleno, že si mají poradit s požárem střechy, i když při příjezdu vidí kolem elektrárny úlomky grafitu, který chránil přímo reaktor. Lidé z města Pripjať potom hledají lepší výhled na obří požár, nemocniční personál se diví, že z elektrárny nikoho nepřivážejí. Jodové tablety chybějí.

Související vydání

Výkonný producent Craig Mazin a režisér Johan Renck tak rozpoutávají peklo, které svět do té doby nikdy nezažil, na více frontách. Na diváka dokážou přenést hlavně děs z nekompetentnosti a arogance vládnoucího aparátu, jejž poháněla lež. „Stát se nezpochybňuje. Řekněte lidem, ať se věnují práci,“ říká jeden ze šéfů elektrárny před příjezdem místopředsedy vlády Borise Ščerbina (Stellan Skarsgård), který má spolu s Legasovem tragédii vyšetřit. O evakuaci většího počtu lidí však strana nechce slyšet, i když každý atom uniklého urania připomíná kulku pohybující se rychlostí světla.

Černobyl tak místy připomíná nedávný thriller Kursk, jenž mapoval skutečnou tragédii ruské vojenské ponorky, při níž v roce 2000 zahynulo 118 námořníků. I film Thomase Vinterberga vinil nabubřelé vedení, které odmítalo zahraniční pomoc kvůli „agresivitě NATO“ a  „cizímu vměšování“. Ve snímku Deepwater Horizon, pojednávajícím o tragédii na americké ropné plošině z dubna 2010, se zase podobným způsobem tepalo do nenasytnosti a nezodpovědnosti obřích korporací. Minisérie Černobyl však dokáže překlenout nutná klišé katastrofických snímků právě „neviditelným nepřítelem“, který dokáže zamořit polovinu Evropy.

Temný příběh chce do detailu postihnout první hodiny a dny po katastrofě, při níž se do ovzduší dostalo 400krát více radioaktivního spadu než z atomové bomby svržené na Hirošimu. Za incident ale vlastně nikdo nemůže, protože „všichni udělali všechno dobře“. Autenticita ponurých, zakouřených interiérů, kterými procházejí nasupení aparátčíci, je obdivuhodná, proto je škoda, že ji filmaři místy nabourávají. A to třeba fiktivní fyzičkou Ulanou Khomyukovou (Emily Watson), která dokáže být na několika místech zároveň, nebo sebrankou svérázných horníků, kteří musí zachránit „miliony“ skoro jako v Armageddonu Michaela Baye.

Černobyl vás ale dokáže v prvních třech epizodách vtáhnout přímo do ohniska katastrofy, kde polomrtví odvraceli apokalypsu, když jim silná radiace najednou zkrátila dobu dožití na několik následujících let. Jedna z postav prohlásí, že na Černobylu nebylo nic příčetného. Tvůrci jako by dodávali, že největší nebezpečí představuje ignorování vědeckých závěrů, které černobylskou tragédií neskončilo.

Pětidílná minisérie Černobyl má premiéru na HBO a HBO GO v úterý 7. května.