skip to main content
Jak být šťastnější

Nejsilnější muž světa Jiří Tkadlčík radí, jak překonat sám sebe

2 minuty čtení

Když mu byly tři, diagnostikovali mu cukrovku. Kdybyste Jiřího Tkadlčíka potkali na ulici dneska, ani v nejmenším by vás nenapadlo, že celý život trpí touhle těžkou nemocí a několikrát denně si musí píchat inzulin. Statný svalovec vypadá spíš jako reklama na zdraví. Coby držitel titulu Nejsilnější muž světa kategorie do 105kg ale hlavně ví, co jsou skutečné výzvy, i to, jak může člověku v životě pomoct právě sport.

Světový titul ve strongman sportu, který zjednodušeně řečeno spočívá v přenášení nebo zvedání různých závaží, získal poprvé loni. Už předtím ale exceloval na mistrovství Evropy a mezinárodních závodech Arnold Classic. Že na zvedání železa nic zvláštního není? Tak schválně: Jiří Tkadlčík zvládne se 450kilogramovým závažím na zádech ujít 20 metrů, v mrtvém tahu uzvedne 390 kilogramů, převrací půltunové pneumatiky nebo zvedá 115kilogramovou jednoručku.

„Primárně ale nejde o to, odnést nějaký hloupý kámen nebo zvednout činku. Představte si dráhu dlouhou 20 metrů, kdy nesete obrovský balvan nebo náhrobek o váze třeba 150 kilogramů. Nemůžete dýchat, kámen vás doslova řeže do rukou, chce se vám zvracet, krvácíte z nosu, bolí to… A vám zbývají čtyři metry, pak tři, dva… Je jen na vás, jestli to dojdete, nebo to vzdáte,“ říká devětadvacetiletý Tkadlčík. A dodává, že podobné okamžiky prožívá každý se svým vlastním kamenem.

„Každý metr navíc mě v životě motivuje a těší,“ říká muž, který si dobře pamatuje, jak ho okolí začalo litovat, když se zjistilo, že má cukrovku. „Věděl jsem, že tohle nechci, a rozhodl se, že budu šťastný,“ říká. Když mu pak lékaři říkali, že by neměl sportovat, a hlavně zvedat nic těžkého, nenechal se odbýt. Nejprve se věnoval hokeji, pak silovému trojboji, v němž vyhrál i mistrovství světa, a nakonec se před šesti lety dostal právě ke strongman sportu.

Ten dnes zažívá v Česku boom a velký podíl na tom má právě i Tkadlčík, který loni v rodném Přerově uspořádal mistrovství světa v tomto sportu. Přišly tři tisíce lidí a závody výrazně překonaly očekávanou diváckou účast. Letos u nás pořádá mistrovství Evropy a počítá s tím, že zájem bude ještě větší.

Úspěch není o talentu a štěstí, ale o dřině a odhodlání.

Ačkoli povědomí o strongman sportu roste, velký byznys se kolem něj zatím netočí. „Velkou část závodů si platím ze svých prostředků, což je i několik set tisíc korun ročně,“ říká s tím, že o to vděčnější je svým sponzorům za podporu. I proto se sám pustil do podnikání a před několika lety uvedl na trh (jak zdůrazňuje, díky nápadu své manželky) své první merchandisingové výrobky. „Podnikání a sport spolu hodně souvisí,“ říká a zdůrazňuje, že se díky sportu naučil nepolevit a jít si za svým cílem.

Kromě samotných tréninků a závodů pořádá například semináře pro děti s cukrovkou nebo jezdí do škol, kde mluví o prevenci kriminality. „Teď chystám s manažerem a koučem Janem Mühlfeitem přednášky o myšlení vítězů,“ dodává Tkadlčík.

Jaký je tedy jeho recept na úspěch?

1. Soustavná činnost a víra v ni

Nic není přes noc, dobré a kvalitní výsledky vyžadují dlouhý trénink, a to nejen fyzický.  Je to o tom, naplno věřit tomu, co člověk dělá, zatnout zuby a vydržet.

2. Žijte v přítomném okamžiku

Buďte tady a teď, neskákejte v hlavě z budoucnosti do minulosti a zpět. V myšlenkách si často si vyčítáme minulost a litujeme se, ohledně budoucnosti si zase vytváříme katastrofické scénáře.

Když mám před sebou například první disciplínu, může mi v hlavě znít hlas: „Nevíš, jací jsou soupeři, podívej se, má lepší boty, má větší svaly, to nezvládneš.“ V tu chvíli musím uklidnit mysl, což se dá krásně provést pomocí dýchání.

Nádech probíhá po dobu čtyř vteřin do břicha, pak na čtyři vteřiny zadržím dech, čtyři vteřiny výdech a opět čtyři vteřiny držím bez dechu. Tohle opakuji pětkrát až desetkrát, dokud se zcela neuklidním. Během dýchání totiž člověk myslí jen na to, co právě dělá, a nemá tak čas na pochybnosti.

3. Nemožné? To neexistuje

Úspěch není o talentu a štěstí, ale o dřině a odhodlání.