Václav Novák, muž, který na přelomu tisíciletí zachraňoval ocelářské Vítkovice a později pomáhal restrukturalizovat ČSA, má za sebou úspěšný rok. Letos v létě prodal společnost Technistone za více než miliardu korun, stal se učitelem v důchodu s penzí kolem 30 tisíc a zároveň pokračuje ve zdravém životním stylu s cílem být jedním z nejvíc fit lidí ve své věkové kategorii 60+.
Ještě před čtyřmi lety měl přitom 50 kilogramů navíc. Pak mu ale diagnostikovali zhoubný nádor v oku. Jak se s ním popral, jaký teď dělá byznys a co všechno se v jeho životě změnilo, o tom si můžete přečíst ve velkém, dvanáctistránkovém rozhovoru v aktuálním čísle časopisu Forbes. Přinášíme z něj ochutnávku.
Jak vám nádor diagnostikovali?
Před čtyřmi lety jsem přišel k doktorovi, protože mě pálily oči. Říkal jsem si, že mám zánět spojivek. Asi hodinu mě zkoumal a najednou začal měnit barvu hlasu a oznámil mi, že mám zhoubný nádor v oku. S tím, že když to půjde hodně špatně, zbývají mi tak dva měsíce času.
Jak jste reagoval?
Byl jsem z toho otrávený. Asi hodinu. Pak jsem si řekl, že z té nemoci udělám projekt. Tak jak to v životě umím. Prostě další krizový projekt. Všechno jsem začal načítat, studovat a dneska bych mohl ten melanom vyučovat. Ve firmě jsem všechno řízení předal a dal jsem si jednoduchý cíl: přežít.
Jak se to dělá?
Na všechno ostatní jsem se vykašlal a věnoval jsem se jen tomu cíli. Když jsem po týdnu přišel na první kontrolu, měl jsem s sebou dvě A4 plné otázek. Doktor se na mě chvíli díval a pak se mě fakt chytře zeptat: Pane Nováku, vás to opravdu zajímá, nebo jste jen zvědavý? Já mu potvrdil, že mě to zajímá, protože mi jde o život. Tak mě vzal ven a začali jsme si povídat.
O čem?
Začal tím, že mě upozornil, že si za ten nádor mohu jen a pouze já. Že jsem si vědomě své tělo 30 let huntoval. Že mě určitě bolela také záda a kolena a že to všechno byla varování, na která jsem kašlal. To jsem mu musel jen potvrdit. Práce mě hodně vyčerpávala, energii jsem bral z jídla. Strašně jsem se cpal – když mám stres, tak mám hlad. Kačenka, knedlíčky, litr vína denně, žádná míra… No, s lékařem jsme se nakonec spřátelili a já zase časem předělal život jemu. Dal jsem mu za cíl, aby se dostal mezi nejlepší oční chirurgy na světě, a docela se mi to daří. To byla doba, kdy jsem se začal věnovat sám sobě.
Tehdy jste měl řekněme nadváhu.
Nebojte se toho, byl jsem tlustý jako prase. Takže můj první cíl bylo zhubnout 50 kilo tuku. To bylo docela snadné, prvních 40 kilo určitě. Ale já si pak řekl, že je to málo. Já mám vždy velké ambice. Tak jsem začal chodit a zvyšovat dávky. Nakonec jsem ušel 500 kilometrů každý měsíc. To ale nejde moc dlouho vydržet, protože byste nic jiného nedělali. Tak jsem začal posilovat. První cíl bylo zvednout na bench press 100 kilogramů. Zamlada jsem uměl i 150. Pro pořádek, jsem ročník 1955. Dosáhl jsem toho a pak jsem se rozhodl, že budu absolutní fitness hvězdou ve svém věku a referenční okolí bude celý svět. Docela se mi to daří a pořád chodím pětkrát šestkrát týdně cvičit. Když to zkrátím, nemoc jsem překonal, a dostal tak do rovnováhy i tu čtvrtou zásadní věc v životě každého člověka.
Co to je? Nějaké čtyři kroky ke štěstí?
Celý rozhovor s Václavem Novákem včetně jeho návodu čtyř kroků ke spokojenému životu si můžete přečíst v aktuálním zářijovém čísle časopisu Forbes, které je právě na trhu. Najdete ho ve všech dobrých trafikách.
8. 9. 20194 min
Jaroslav Mašek
Redaktor Forbesu
Sleduje malé a střední české podniky, finanční skupiny a rodinné firmy. Je nadšencem do starých aut, rád řídí svou Škodu 110R Coupé.
Michael Mareš
redaktor Forbesu
Zajímají ho nejnovější nápady českých internetových vizionářů a úspěchy českých technologických firem. Také už dlouho sleduje, co se děje, když se propojí byznys a sport.
